Mistrovství světa 2011

 

6. mistrovství světa v řešení sudoku 

a 20. mistrovství světa v řešení logických úloh

Eger, Maďarsko, 6. až 13. listopadu 2011

 

Ve dnech 6. až 13. listopadu 2011 proběhlo v městě Egeru v Maďarsku 6. mistrovství světa v řešení sudoku a 20. mistrovství světa v řešení logických úloh. Mezi účastníky nechyběla početná česká delegace.

Soutěž jednotlivců v sudoku vyhrál Thomas Snyder (USA), další medaile si odvezli Kota Morinishi (Japonsko) a Tiit Vunk (Estonsko). Čeští hráči dopadli následovně: 6. Jan Novotný, 9. Jakub Ondroušek, 18. Jana Břízová, 23. Jakub Hrazdira, 34. Ondřej Suchý, 38. Jana Tylová, 42. Klára Vytisková, 69. Jiří Hrdina, 105. Lenka Vávrová, 141. Zdeněk Vodička. Celkem startovalo 155 hráčů.

Soutěž družstev v sudoku vyhrál A-tým Německa. Stejně jako loni jen o vlásek stříbrný skončil český A-tým ve složení Jana Břízová, Jan Novotný, Jakub Ondroušek a Klára Vytisková. Bronz brali reprezentanti Spojených států. Vynikající úspěch dosáhl také český B-tým (Hrazdira, Hrdina, Suchý, Tylová), který obsadil osmou příčku a nechal za sebou nejedno áčko. Celkem startovalo 39 týmů.

Soutěž jednotlivců v logice vyhrál Palmer Mebane (USA), další medaile si odvezli Ulrich Voight (Německo) a Thomas Snyder (USA). Čeští hráči dopadli následovně: 20. Jan Novotný, 32. Jana Tylová, 42. Robert Babilon, 43. Jakub Hrazdira, 70. Jakub Ondroušek, 71. Jana Břízová, 87. Jiří Hrdina, 108. Zdeněk Vodička. Celkem startovalo 143 hráčů.

Medaile v soutěži družstev v logice získali hráči Spojených států, Německa a Japonska. Český A-tým (Babilon, Hrazdira, Novotný, Tylová) skončil devátý a B-tým (Břízová, Hrdina, Ondroušek, Vodička) dvacátý. Celkem startovalo 36 týmů.

stříbrný tým

Související materiály Časový plán

Kompletní program velkého týdenního festivalu mezinárodní logiky naleznete ZDE

Booklety

Základní informace o pravidlech soutěže, načasování a hlavně obsahu jednotlivých kol jsou tradičně vydávány cca týden před akcí ve formě soutěžního bookletu.

Sudokářský booklet si můžete prohlédnout ZDE, logický ZDE.

Kompletní výsledky

Kompletní výsledky sudokářské soutěže jednotlivců můžete prostudovat ZDE.

Kompletní výsledky sudokářské soutěže týmů můžete prostudovat ZDE.

Kompletní výsledky logické soutěže jednotlivců můžete prostudovat ZDE.

Kompletní výsledky logické soutěže týmů můžete prostudovat ZDE.

Doplním, že v soutěži jednotlivců probíhalo finále pro 10 nejlepších hráčů po základní části. Konečné pořadí finalistů sudoku je ve výsledkové listině přímo přeházené, konečné pořadí finalistů v logice je pouze zapsáno v novém sloupci. V soutěži družstev startovala čtyřčlenné družstva.

V sudoku bylo jako oficiální soutěžící posuzováno až 6 hráčů z jednoho státu a jedno družstvo, v logice to byli 4 jednotlivci a jedno družstvo. Proto je vyznačeno dvojí pořadí, zaprvé kompletní a zadruhé oficiální, tj. pouze z oficiálních hráčů a týmů.

Za povšimnutí stojí nádherné 8. místo českého béčka v sudoku a fantastické 4. místo německého béčka v logice. Zástupce tohoto družstva Michael Ley dokonce zakončil základní část jednotlivců na 7. místě, ale ve finále nemohl startovat.

Fotky

Fotogalerie organizátorů:

Sudoku : den 1

Sudoku : den 2

Sudoku : Exkurze + ceremoniál

Logika : den 1

Logika : Slavnostní zakončení

České fotogalerie

Zdeněk Vodička

Klára Vytisková

Robert Babilon

Podrobná reportáž

rok 2010

Důležitým předpokladem letošního dění v Maďarsku bylo dřívější rozhodnutí mezinárodní federace o sloučení konání sudokářského a logického mistrovství do jednoho termínu. Prodloužila se tím prodleva mezi 5. a 6. WSC a hlavně vzniklá dvojitá akce představuje obrovské sousto na jedné straně pro organizátory a na druhé straně také pro obojživelné hráče.

září, říjen 2011

V září proběhly Brněnské logické hrátky, jejichž výsledky byly důležité při výběru reprezentantů. Maďarští pořadatelé pozvali na mistrovství světa po 6 letech i záložní týmy, a tak se do geograficky dobře dostupného Egeru mohlo podívat víc hráčů než obvykle. Nejen bojovat o medaile, ale také jen sbírat zkušenosti a chutnat atmosféru vrcholné mezinárodní akce.

V sudoku bylo možné nominovat 6 oficiálních hráčů - jednotlivců a jeden oficiální čtyřčlenný tým, v logice se jednalo o 4 jednotlivce tvořící oficiální tým. Jistotu a základ výpravy v sudoku tvořily hvězdy se stabilní výkonností (Filadelfie, Peking, MČR, GP, ...): Kuba Ondroušek (jaku111), Honza Novotný (KrtekHonza), Kuba Hrazdira (Gotroch), Jana Břízová (Betty) a Klára Vytisková (QKV). Podobně jasnou kostru v logice tvořili Robert Babilon (Bingo), Jana Tylová (Janka) a Honza Novotný.

Oficiální sudokářskou šestici doplnil Ondra Suchý (Čert), který přibral na cestu svou partnerku Lenku Vávrovou (Nicky). Dále byl nominován nenápadný, ale mimořádně schopný obojživelník Jirka Hrdina. Janku a celou českou výpravu také jako vždy doprovázel Zdeněk Vodička (Voda).

Výčet hráčů je tím vyčerpán, ale na ty nejdůležitější ještě nedošlo: kapitáni Víťa Koudelka a Michal Rieder kočírovali celé spřežení, aby dojelo k dobrým výsledkům a také pak zase zpátky domů.

Na společné fotografii (zleva): Klára Vytisková, Jakub Ondroušek, Robert Babilon (dole), Ondřej Suchý, Jana Tylová, Jana Břízová, Jan Novotný, Lenka Vávrová, Vítězslav Koudelka, Jiří Hrdina, Michal Rieder, Jakub Hrazdira. (Chybí fotograf Zdeněk Vodička.)

Vlna vášní se vzedmula k otázce nominace oficiálních týmů. Snazší bylo doplnit jedno chybějící jméno v logickém áčku. Zkušenost a všestranost Gotrocha byla upřednostněna před dravostí mladších sudokářů. Bolestivější byla nutnost vyřadit jednoho sudokáře z výše uvedené pětice. Sázka na sehranost týmových mistrů republiky (JaJaJa + 3x20) rozhodně nebyla jednotným názorem; neodvážil bych se tvrdit, že objektivní řešení existovalo.

1. až 5. listopadu

Individuální příprava reprezentantů vrcholila po zveřejnění bookletů a dalších podrobností o soutěži. Skladba úloh na sudoku se nám zdála v čemsi nevyvážená: mezi čistě klasickými koly a až experimentálními variantami chyběl střední proud. Na druhé straně logika se zdála pestrá bez zásadních překvapení.

Větší ambice měla většina z nás na sudoku, proto jsme se na něj v přípravě zaměřili. Sháněli jsme zdroje podobných úloh, a kde se jich nedostávalo, museli jsme si je vytvořit. V příloze stránky naleznete a můžete si vyzkoušet úlohy z maďarského nominačního turnaje, které poskytli pořadatelé, a také úlohy, kterými jsem v předmistrovském týdnu bombardoval své spoluhráče. Za největší úspěch považuji přípravu vzorové úlohy na poslední kolo jednotlivců: manipulativní trojúlohu 3D sudoku, kterou si mohli všichni osahat a vyzkoušet, co je v úterý čeká. Připravil jsem také vzorové úlohy ke všem třem týmovým kolům, aby bylo možné naladit týmovou spolupráci. Čtveřice „brňáků“ (Jaku, Krtek, Betty, Klárka) se k nim sešla již v sobotu odpoledne.

Hodí se na tomto místě také poznamenat, že čtveřice Janka, Voda, Bingo a Krtek se spolu s Kodynem z pátku na sobotu zúčastnila noční šifrové hry Tmou. Podrobnosti si musíte dohledat jinde, to již přesahuje záběr této reportáže.

neděle 6. listopadu

Cesta početné české výpravy do Maďarska měla dvě trajektorie. Jirka, Gotroch a Čert s Nicky startovali v 6 hodin vlakem EC Avala na trase Praha -> Budapešť. Tam je vyzvedli organizátoři a autobusem přepravili do Egeru. Zbytek (Michal, Víťa, Kuba s Klárkou, Krtek s Betty a Voda s Jankou) cestoval Rieder-busem z Brna do Egeru. Pětihodinovou jízdu si řidič Michal a spolujezdec Víťa krátili vědomostními kvízovými otázkami, většina osádky pospávala.

Přejeli jsme bez zastávky dvoje hranice, přejeli jsme dvakrát Dunaj. Jedinou zastávku jsme měli na posledním úseku mezi Budapeští a Egerem. Pobavili jsme se, když se Víťa pokusil nevědomky udat neplatnou bankovku, kterou nafasoval doma. Voda se pro změnu věnoval pečlivé očistě reflektorů vozidla, abychom už dále ostudu nedělali.

Na hotelu jsme obsadili pokoje podél jedné chodby a pokračovali jsme v přípravě. Se společným procházením bookletu bylo potřeba počkat na vlakovou četu. Tak jsme probírali a zkoušeli především týmová kola, případně 3D kostku. Když jsme se sešli všichni, stihli jsme projít alespoň první den. Shodli jsme se v obavách z prvních experimentálních kol, ale žádné otázky směrem k autorům jsme vlastně zformulovat nebyli schopni.

    

V 7 hodin začínalo slavnostní zahájení. Těšili jsme se po celém dni především na jídlo, a tak nás potěšilo vtipné zkrácení představování (prostě řekněte své jméno všichni zaráz). Ovšem pak ještě nenásledovalo jídlo, ale poslaly na nás dvě jakési zpěvačky, aby nás oblažovaly svou pop-rock-show. Bylo to riskantní, ale vydrželi jsme a byli pak odměněni dobrým jídlem. Chutnalo nám celý týden. Volba hotelu se organizátorům povedla, i napodruhé se v něm dvě stovky logiků sudokářů mohly cítit jako doma.

pondělí 7. listopadu

První soutěžní den začínal netradičně setkáním Q&A (otázky a odpovědi). Něco se ujasnilo, ale stejně nebyl čas se příliš zamýšlet, protože v 10:40 se soutěž rozbíhala naostro.

První kolo bylo připravené jako odměna pro české hráče, kteří na turnajích pomáhají s opravováním. Dostali jsme hromádku 60 vyplněných tabulek (klasika, diagonála, iregular) a měli jsme rozhodnout, zda jsou vyřešené správně nebo špatně. Kladné body za správné ohodnocení, záporné za špatné. Rutinní projíždění řádků a sloupců nám autoři zpestřili použitím mnoha netradičních fontů a písem. Nevím, nakolik tato disciplína patří na mistrovství světa v řešení sudoku, ale jako nažhavení to fungovat mohlo.

Také druhé kolo bylo experimentální, manipulativní, to se dříve používalo výhradně u soutěže družstev. Dostali jsme hromádku kartiček s obrázky památek Budapešti (z existující stolní hry Budapest sudoku). A k tomu tabulku sudoku, v jejíchž políčkách se také vyskytovaly tyto obrázky. Úkol byl umístit kartičky do tabulky podle pravidel sudoku, přičemž v řešení se obrázek ze zadání nesměl vyskytovat na stejném políčku, ale jistě musel v některém sousedním. Úloha to byla zajímavá a s klidnou hlavou slušně logicky řešitelné. Na soutěži ji kromě rozklepaných rukou ztěžovalo provedení, pokládání kartiček do tabulky zakrývalo obrázky, ale použití jiné prázdné tabulky bylo zakázané, stejně jako používání tužek a jiných pomůcek.

Jak se řešení dařilo? No, asi jak komu, a tak trochu to rozhodovalo o konečných výsledcích soutěže. Ale k tomu později. Já jsem řešil jistou dobu podle obrázků, snažil jsem se logicky, na druhou polovinu kartiček jsem nasadil zase hlavně sudoku pravidla. A najednou jsem to měl poskládané. Usoudil jsem, že nemá cenu snažit se výsledek kontrolovat a raději jsem to odevzdal. Do sporu tabulku přivedla Betty a musela hrát napodruhé; ona, Janka a Gotroch získali alespoň slušné body za částečné řešení (hodnotila se každá kartička), ostatní spíše paběrkovali.

Naštěstí byl následně zařazen oběd, abychom se mohli vzpamatovat. Bylo by přirozené, kdyby pořadatelé využili tento čas ke kontrole skládaček. Oni měli ovšem jiný plán, řešení všech si vyfotili a vyhodnocovali z obrázků. Asi bude lepší neptat se, jak to dělali. Jediný fakt, který nelze opominout, je ten, že výsledky druhého kola byly do výsledkové listiny doplněny až jako poslední v úterý večer těsně před playoff. A přitom byly zásadní, průběžná výsledková listina tím byla silně zkreslena. (Nemluvím jen o souboji CZE vs GER a jaku111 vs top10.)

Po obědě začínalo mistrovství v normálnějším hávu. Na rozehřátí třičtvrtěhodinka Easy classics. Čeští klasici se celkem vyřádili, byť se čekalo více odevzdávajících než jen Kuba. I ten bručel něco o smazaných tabulkách. Já jsem bručel poté, co jsem objevil dvě neuznané tabulky a průběžné 30. místo po kolech 1 a 3.

Čtvrté kolo obsahovalo zajímavé iregulary s půlenými políčky. Měli jsme tento typ vyzkoušený — a i vy si ho můžete vyzkoušet — z maďarské národní nominace — dostupné na stránkách wscwpc v sekci FAQ a přiložené také k tomuto článku. Soutěžní úlohy ovšem byly trochu obtížnější a kdekdo se s nimi trápil. V naší výpravě asi pouze Krtek s jedinou chybějící tabulkou byl zcela spokojený.

Páté kolo, poslední pondělní individuální, obsahovalo 11 tabulek téměř klasického sudoku, v jejich středu / středovém čtverci platila nějaká dodatečná pravidla, známe například calcdoku (sčítání), renban (po sobě jdoucí skupinky), a podobně. V příloze stránky můžete najít cvičné úlohy, na nichž jsme před soutěží trénovali, několik jich je i z tohoto kola. Výsledkově v pátém kole opět nejspokojenější Krtek; hlavně jsme se všichni těšili na následující týmová kola.

První týmové kolo spočívalo ve společném řešení okteta provázaných úloh. Realizováno to bylo na velikém papíře na kulatém stole, čísla mezi tabulkami se přenášela pomocí systému kotoučů. Rozhodně to nebylo vůbec jednoduché (viz Wei-Hwa Huang na pravé fotografii).

    

Myslím, že jsme byli dobře připravení, úlohy jednotlivé i systém celkový jsme měli vyzkoušený a promyšlený díky vzorovým úlohám, které jsem připravil; měli jsme i rozdělené role co kdo. V soutěžním provedení nás trochu překvapily dvě věci: z technického pohledu se na tlustý, lepenkoidní papír špatně psalo; alespoň já jsem se svou těžkou rukou byl permanentně tužkou zabodnutý do hloubky a nemohl jsem psát; z řešitelského hlediska jednotlivé tabulky byly nesnadno řešitelné, bylo nutné napřed rozborem možností vyřešit přenášená čísla — to jsme zvládali dobře, Klárka se na to zaměřila, přenášela až jí šla hlava kolem a následně dořešila skoro všechny klasiky. Bylo to 4-4, čtyři klasiky byly průběžně hotové, 4 varianty odolávaly víc. Načal jsem okrajové pohledy (Easy as 123/789 sudoku), načal jsem okrajové součty (Hi-Lo Frame sudoku) — a Kuba je hladce dokončil. Jana se vrtala ve vpiskovacím sudoku (Neighbours' Party sudoku) a postupně ho udolala. Jinak Kuba se většinu času trápil se součiny (Masked Product sudoku). Sám si ho vybral — v tréninku mu to šlo nejlíp — ale v soutěžní tabulce se trochu topil. Škoda, že jsme mu nepomohli dříve. Alespoň s dokončením přenosů, pak se to rozjelo, když mu holky roztočení klidně i devítivpisku provedly. Naději na dobrý výsledek v daném kole jsem pohřbil já zbrklostí v dohrávce. S posledními deseti čísly jsem objevil spor a musel tabulku (Easy as...) smazat. Na tlustém a rozrytém papíře to moc nešlo a ztěžovalo to druhý pokus. Měl jsem k dipozici všechna přenesená čísla, ale stejně se mi nedařilo. S Kubou jsme lámali každý jednu rozvrtanou tabulku a holky se motaly od jednoho k druhému. Bohužel ani společný útok v poslední chvíli nepomohl. Skončili jsme s šesti tabulkami z osmi, což byl na naše možnosti výsledek pouze průměrný.

Na sedmé kolo jsme se hodně těšili, podle zkušeností z Filadelfie i podle tréninku na cvičných úlohách jsme očekávali, že nám to bude sedět. Když nám ráno na Q&A sezení potvrdili, že Betty dostane dílky skládaného sudoku fyzicky do ruky, věřili jsme si. Soutěžní sada se skládala ze čtyř tabulek klasického sudoku (takřka prázdných) a 32 dílků, které bylo potřeba správně rozdělit a umístit do tabulek. Každý dílek pokrýval jeden celý obvodový čtverec a jedno políčko z čtverce středového, proto jedním z klíčů k řešení bylo neopakování čísel na oněch středových oušcích. Rozdělili jsme si čtyři tabulky a začali jsme zkoušet možnosti, například bylo jasné, že ze čtyř dílků s osmičkou na oušku patří každý do jedné tabulky, ap. Začalo se mi to jako prvnímu více otvírat, zavolal jsem si Klárku, aby mi pod rukama hrála klasiku. Doskládal jsem dílky, Klárka dohrála a mohli jsme pokračovat na další tabulku. Možnosti a počet dílků klesal a brzy povolila i další tabulka. Nahrnuli jsme se na Kubu, protože Betty měla tu svoji, třetí, skoro hotovou. Kubova byla nejtěžší — i když jsme věděli, které dílky do ní patří, rozmístění a dohrávka ještě nebyla zadarmo. Doskládali jsme to, v mezičase i zkontrolovali již hotové tabulky. A minutku před polovinou (!!!) čtyřicetiminutového limitu jsme si zakřičeli „Finished!“

Z vlny euforie nás trochu shazovali konkurenti, kteří také brzy odevzdávali, ale nenechali jsme se otrávit a s chutí a v dobré náladě jsme se vydali na večeři.

Ve večerním programu excelovala Nicky ve vědomostní hudební soutěži. Ale zprávu musí podat někdo jiný, já jsem dal přednost důkladnému odpočinku.

úterý 8. listopadu

Úterní dopoledne začínalo rázným probuzením. První na řadě byl blok úloh s vyznačením různých vlastností v tabulce (Kropki, Mocniny, Součty), ve všech úlohách se pracovalo s negativní podmínkou a už dopředu jsme měli noční můry ze dvou úloh za 100 bodů. A také že se autoři vyřádili. Kropki bez teček a další podobné vždy ve dvojici — jedna „normální“ a jedna „zvrhlá“. Ale řešit se to dalo. V tomto kole zazářil Kuba a udržoval si svoji pozici okolo pátého místa, Krtek se stabilními výkony držel na konci postupové desítky.

Deváté kolo bylo nazvané sprint, obsahovalo snadné klasické, diagonální a nepravidelné tabulky. To sedělo především rychlopsavcům, ale i já jsem byl spokojený, když jsem napřed vyřešil všechno neklasické a pak co se dál dalo stihnout. Hlavně jsme se rozcvičovali na největší, desátý blok.

Jediné kolo s bankem skoro tisíc bodů obsahovalo mnoho tabulek. Mnohem více, než se dalo stihnout; ale zase byl velký výběr a každý mohl luštit, co má rád. Kuba zde ztrácel, když se nedostal přes polovinu, naopak výborně zahráli Gotroch a Janka a český b-tým v tomto (jediném) kole porazil i vlastní áčko!

Karty se měly obrátit v kole jedenáctém, nazvaném Not easy classics. Ale nebylo to úplně tak. Za sebe jsem se tohoto kola bál, věděl jsem, že nejsem schopen rychle vpiskovat a odhalovat vyšší techniky. Proto jsem to hrál silou, vybral jsem si bodované tabulky a s pomocí tipů jsem je zdolával. Nešlo to vždy napoprvé, ale dařilo se mi. Když se ve finále ukázalo, že jsem zahrál toto klasické kolo nejlépe z českých hráčů, bylo jasné, že ostatní neměli tak úplně den. Kuba vrčel, že nějak odvykl tipovat, Betty dovedla několik tabulek do sporu a přišla v tomto kole o pozici nejlepší ženy soutěže.

Chuť jsme si spravovali v posledním kole jednotlivců. Řešila se trojúloha na krychli, 3D sudoku mělo fyzickou podobu, dostali jsme tři díly do rukou a řešili nepravidelné sudoku na 3D objektu. Opět jsme to měli natrénované, trochu jsme se smáli, že 3D kostka z Krtkovy dílny byla designově povedenější než verze soutěžní. Ale důležitější bylo, že soutěžní úloha byla velmi příjemně řešitelná (Janoslaw: "Too easy...") a mezi prvními správné řešení odevzdávali Krtek, Kuba i Betty a později i další Češi.

S tímto potvrzením výkonnosti jsme si s Kubou věřili na finálovou desítku a mohli jsme se s vervou opřít do posledního týmového kola.

Jako třetí v týmové soutěži prověřovalo sílu jednotlivců i souhru kolo s názvem Weakest link. Tj. „nejslabší článek“, jako tradičně se napřed řešily individuálně nějaké tabulky a po jejich zvládnutí společná úloha. Letošní téma bylo srovnávací sudoku (GTčko). A to Češi umí — vivat FED! Jako první dokončil samostatnou část Čert — velká poklona! Následovali další a mezi nimi Betty, Kuba i další Češi, jak si lze povšimnout ve fotogalerii organizátorů, kteří ani nikoho jiného nevyfotili...

    

    

K týmovému stolu jsem přišel jako třetí a přinesl třetí tabulku ze čtyř; čtyř kruhově provázaných GTček. Přenášeli jsme si informace, i pomocí barevných pastelek značících sudost a lichost. Kuba psal do první tabulky, my s Betty do druhých dvou; ze začátku hlavně vpisky, ale postupně se to za použití všech podmínek otvíralo. Pamatovali jsme si ze sobotního nácviku, že se nesmíme unáhlovat, ale to nás nebrzdilo. Když přišla Klárka se čtvrtou tabulkou, nechali jsme ji zatím ležet stranou. Tabulku... pochopitelně... Klárka pomáhala Kubovi a číslo za číslem jsme zaplnili hlavně druhou tabulku a pak i ty zbylé. Po přenesení vlastností do čtvrté už jsem nechal spoluhráče ať píší a zkontroloval jsem hotové tabulky, že jsou v pořádku. Neuplynula ani polovina časového limitu a my jsme vnucovali šokovaným organizátorům svoje řešení. A protože to bylo řešení kompletně správné, vybojovali jsme nejšťavnatější bonus celého mistrovství: 34 minut = 1020 bodů. Kapitán Víťa za prosklenou stěnou křepčil ve vítězném tanci. Tušili jsme, že ke stažení náskoku do té doby suverénních Němců to nemusí stačit, ale medaile byla v suchu, a tak jsme se opájeli velkou euforií špičkově zvládnutého týmového kola a tiše doufali.

Poté, co jsme pár minut před skončením kola mohli pogratulovat k úspěšnému vyřešení také kolegům z béčka, jsme se odebrali na pokoj. Vyzkoušeli jsme si dvě úlohy z pátého kola, které jsme typově očekávali ve finále a pak jsme se pustili do vyplachovacího programu — vědomostní soutěže Time's up (hádání osobností). V souboji Krtek+Betty vs Kuba+Klára měla mírně navrch první dvojice.

Když tu kdosi buší na dveře... Je to Nicky. Prý dole shání finalisty. „A to jsme jako my?“ tážeme se naivně, v žertu i nadšeně. A jdeme tedy dolů. Organizátoři narychlo opravili nadějné hráče, kompletně i s druhým kolem (konečně...), a nyní svolávají desítku finalistů na „technical meeting“. Jak se ukázalo, po započítání druhého kola to byl Krtek, kdo se hřál v bezpečném středu desítky, a naopak Kuba, kdo se třásl na desátém místě, jen pár bodíků od pro něj potupného nepostupu.

Byli jsme seznámeni s průběhem finále a s devítkou připravených typů úloh. Když došlo na časové odstupy podle výsledků základní části, začaly se rýsovat nesrovnalosti. Thomas Snyder nosí v hlavě nejen čísla od 1 do 9, ale i všechna ostatní, a tak se mu hodnoty v tabulce, kterou třímal organizátor nezdály. Ukázalo se, že výsledky po protestech opravovaného prvního kola nejsou u finalistů dobře přiřazeny. To se během pár minut napravilo. A byly napočítány nové rozestupy. Ovšem velkou chybu, kdy minimálně u Kuby (snad jediného z finalistů) nebylo započítáno jiných 65 vyprotestovaných bodů, nikdo neodhalil. Zřejmě tedy finále neproběhlo s korektními rozestupy. A těžko odhadovat, zda by dopadlo jinak. Raději než pláč nad coby kdyby si vychutnejte reportáž o průběhu finále, kterou z pozice diváka online zapisovala Nicky.

online zpráva o finále, kterou fantasticky zapsala Nicky

    

Na levé fotce je dokumentován okamžik „Krtek začíná luštit“, na pravé fotce je zachycen Kubův okamžik zmaru, kdy po dobrém výkonu odevzdává třetí tabulku, ale všichni ostatní to díky náskoku zvládli již také.

Doplním pár podrobností z pohledu hráče. Vzhledem k umírněným osobním ambicím v individuálním pořadí jsem byl mimořádně spokojený se svým výkonem a pozicí v základní části. Finále jsem bral jako příležitost zaluštit si něco navíc, i nadále v klidu, jako cíl jsem bral pouze postup do prvního zúžení. Použitý systém vnímám jako spravedlivý, odpovídá mé představě značného významu základní části. Citlivě vyvážit je nutné obtížnost úloh; letos byly hodně přímočaré, což je lepší než neřešitelné indické a slovenské; z druhého pohledu to znamenalo, že je těžké stahovat odstupy a že každé zaváhání je rázně potrestáno.

První trojice úloh obsahovala Wrong in the centre (v podstatě klasika s nutností „opravit pár chyb“ ve středovém čtverci), Odd-even regions (vyznačené sudé a liché skupinky) a na závěr klasiku. Z této trojice mě mimořádně potěšila druhá úloha, kterou jsem s pastelkami hladce zahrál; a podle zpětných informací jsem to zvládl nejrychleji ze všech finalistů. Klasika naštěstí nebyla záludná, také jsem ji celkem v tempu prošel a jedna židlička ze sedmi na mě zbyla.

Zaregistroval jsem, že Kuba se nedotáhl a že mi drží palce; naopak, že se ze zadních pozic prohnal podél Japonec Hideaki Jo. Druhá trojice začínala s Product in the centre (ve středovém čtverci naznačený výpočet násobení). Zbytečně jsem se v tom vrtal, přehlížel jsem sudokové i počítací „jasné věci“. Ale odevzdal jsem bez chyby a dostal pátou tabulku, nazvanou Small zones sudoku. Tento typ jsem v základní části (rozlehlé 10. kolo) neřešil a před finále jsem podcenil přípravu. Respektive se pouze řešilo, jestli rozumíme pravidlům, na vyzkoušení čas nebyl. A tak jsem musel v ostrém provozu vymýšlet, jak se vlastně tato specifická varianta řeší. Když jsem na to konečně přišel, nebylo těžké to dohrát. Ale cestička k páté židličce se zavírala.

Po pár číslech v šesté tabulce — opět klasice — jsem viděl, že již není o co hrát. Ale po pár vteřinách deprese jsem se vzchopil s tím, že je nutné ještě zabojovat a udržet šesté místo, což se nakonec podařilo. Vrátil jsem se po dokončení šesté úlohy na zadní řadu židlí. V tom okamžiku jsem si poprvé všimnul, že v přední řadě neválčí — po základní části druhý — obhájce prvenství. Janoslaw doplatil na ono „potrestání každého zaváhání“, když pozapomněl v průběhu řešení na část pravidel druhé úlohy, což snadno a rychle udělalo ze snadné a rychlé tabulky neřešitelný problém; a znamenalo vyřazení a 10. místo. Na sudokářský trůn se vrátil král Thomas, za konzistentní dvoudenní výkon si to jednoznačně zaslouží, stejně jako sympatický Japonec Kota Morinishi a snad ještě sympatičtější Estonec TiiT Vunk. Bylo pro mě ctí být v této finálové společnosti a těším se na další soutěže, bude to zas a znovu zajímavý boj.

Následovala odložená, ale mimořádně zasloužená večeře. Po ní jsem si opět ordinoval odpočinek. Kolegové, kteří vyrazili na logické Questions&Answers, tvrdili, že jsem o mnoho nepřišel. Byli jsme všichni netrpěliví ohledně výsledků nefinalistů a týmů, ale dočkali jsme se až ráno. Tak jak se dalo čekat, u části výpravy panovala spokojenost, u části nespokojenost. Velmi pozitivně vnímány byly výsledky týmů, byť u áčka je potřeba nejlépe hned za rok přetrhnout ten vlásek chybějící ke zlatu.

středa 9. listopadu

Plán: Všeobecný odpočinkový den, hurá! Příjezd logiků = Roberta. Exkurze a awarding ceremony.

Po snídani jsme očekávali dokončení instruktáže logiky, naopak jsme byli narychlo vyhnáni před hotel a na pěší exkurzi po městě Egeru. Byl nádherný podzimní den, plný sluníčka a barev. A někteří trpěli přemírou energie, viz levá fotografie.

    

V naší česko-slovensko-chorvatské skupince (viz pravá fotografie) jsme se vydali se sympatickou průvodkyní na dvouhodinovou procházku po Egeru. Viděli jsme mnoho zajímavých staveb (univerzita, kostely) a vyslechli mnoho zajímavých informací o městě, které je prý po Budapešti a Balatonu třetím turisticky nejnavštěvovanějším cílem Maďarska. Výprava, o níž si nejlepší obrázek uděláte prozkoumáním obrázků z fotogalerií, končila na místním hradě / pevnosti, kde probíhala slavná bitva místních hrdinů proti tureckým nájezdníkům. Názor tureckých reprezentantů na tuto problematiku neznáme. Slovenská reprezentantka Zuzka Hromcová se odvážně fotila s vojáky figuranty, český reprezentant Čert s jinou zajímavou atrakcí.

    

Na oběd jsme se vraceli zpátky do hotelu. Po poledním klidu jsme byli naloženi do autobusů a vezeni za tajuplným bodem programu. Večer jsem měl v mailu velmi trefné otázky: „Prosím, co to je „Outside tour with photo session“. To jste šli hledat fotografa? Nebo fotograf honil na vycházce vás?“ Cesta nás po jisté době přestávala bavit, pořád se jelo a jelo. Robert dle GPS hlásil, že už se blížíme ke slovenské hranici. Nakonec jsme skončili v jeskyních (Aggtelek national park), proběhlo tam focení i předání medailí. S fotografiemi bych opět odkázal do fotogalerií, s focením krásných krasových jevů se fotografové celkem vyřádili. Ostatní spíš trápilo, že je nám zima, protože když nás chtěli překvapit historicky prvním vyhlášením výsledků pod zemí, nemohli nám prozradit, že se máme vybavit.

    

Pak nás zase naložili a vezli 2 hodiny zpátky. Takže bylo to pěkné, byl to chytrý nápad, ale bylo to daleko a jeli jsme vlastně jen tak pro tu jednu věc. Zpátky v Egeru se nejelo do hotelu ale do sklípku. Tam jsme dostali večeři a trochu vína. Brzy po jídle jsme spěchali zpátky na hotel, protože jsme ještě chtěli stihnout týmovou poradu o logických hádankách. Byli jsme rádi za projití alespoň prvního soutěžního dne a měli jsme toho plné zuby a šli spát. Abychom i v druhé polovině akce podávali nějaké výkony.

čtvrtek 10. listopadu

Ve čtvrtek jsme si na krk pověsili vizitky nové barvy, případně převlékli trička. A někteří si museli zvyknout, že budou na zadání psát jinou zkratku týmu. Pod hlavičkou CZE A měli individuální ambice především Janka a Krtek, naopak v klidu pod hlavičkou CZE B se mohli na svůj osobní souboj soustředit Kuba a Betty.

Prvním kolem a před prvním kolem připomínali maďarští pořadatelé své autory a spolupracovníky, kteří v posledních letech zemřeli. Jména, fotky, ani vdovy mě příliš nezaujaly, ale úlohy v prvním kole se mi líbily. Pobavilo mě, když jsem hledal úlohu ABC Connection, kterou jsem chtěl řešit, prolistoval jsem papíry dvakrát tam a zpět a nenašel ji. Až zpětně jsem zjistil, že byla použita jiná písmena než tradiční z počátku abecedy a to mě zmátlo. Ale vyřešil jsem místo toho bodovanější Paint in triangles, tak to nevadilo. Podruhé jsem se pobavil nad prvním kolem, když se po opravení ukázalo, že jsem v úloze o mincích suverénně používal čtyřkorunu.

Druhé kolo obsahovalo větší sadu různorodých úloh, část z nich potkáváme i na GP přeborech. Bylo možné si vybrat po chuti a každý holt stihnul podle svých schopností. Naopak třetí kolo bylo tematicky zaměřené, pod názvem Cows se skrývaly variace na úlohu, jejíž základní verze je spíš známá pod jménem Star battle. Jedná se o rozmisťování puntíků do mřížky tak, aby jich bylo v řádcích, sloupcích i oblastech stejně. Hlavní problém v tomto kole bohužel nespočíval ve schopnosti či neschopnosti daný typ úlohy zvládat. Objevila se noční můra organizátorů = vadná úloha. S neřešitelnou úlohou Knights pak někdo ztratil chviličku nebo nic, a někdo spoustu času. Třebaže se to nijak neřešilo a nezahrnovalo, výsledky takového kola jsou silně znehodnoceny. Nadávali jsme celý oběd...

    

Po obědě nás čekala pro změnu noční můra hráčů. Kolo nazvané Borderless, neboli Bez hranic. Součástí každé úlohy v tomto kole bylo také zjistit, která část velké mřížky tvoří skutečné zadání. Vynikající výsledek zahrála Janka, ostatní spíš 30 minut lapali po dechu a moc bodů nepobrali. Těšili jsme se, že si spravíme chuť a bodový zisk na pátém kole s názvem Evergreens, které obsahuje vždy úlohy nejznámějších typů, jako jsou Mrakodrapy, Ploty, či Tykadla.

Ovšem organizátoři / autoři se rozhodli postavit naši základní premisu nekompromisně na hlavu. „Mysleli jste si, že tyto úlohy bezpečně znáte, víte jak vypadají a jak se řeší? To jste se ale spletli. Hahaha...“ Bylo to na zabití. Každá z tradičních úloh obsahovala nějaký špek, trik, či kouzlo. Šipky jen přes 4 políčka, obrovské Mrakodrapy jen z jedniček a dvojek, Ploty plné nul, Scrabble se shluky O místo slov. Boj, tvrdý boj. Ti nejlepší se zorientovali i v těchto hrůzách, ale pro nováčky se ze záchytného kola stal postrach. A to je věc, kterou nejsme ochotni organizátorům odpustit; kolo Evergreens by mělo být pro každého!

Takto rozzuřeni jsme do večeře měli zvládnout dvě týmová kola. Bývala to naše parádní disciplína. Ale v logické sekci to letos úplně neklaplo. Ale nepředbíhejme. V šestém kole organizátoři vytěžili maximum ze sponzorství výrobcem karet a her, firmou Piatnik. Hned 8 různých her využili a sestavili z jejich komponent nějakou logickou úlohu. Skládali jsme karty do logických a číselných sekvencí, rozmisťovali kuličky a jiné dílky podle daných pravidel. Tedy taková byla teorie. Většina úloh asi byla řešitelná především rozborem možností, nebo štastným složením. V prvních 10 minutách jsem vypotřeboval druhou položku a zvládl dvě úlohy, ale zbytek času jsme jaksi promarnili. Jaký rozdíl oproti americkým šampiónům, kteří zvládli vše...

    

Aspoň jsme si pohráli a po skončení soutěží získali i část her domů. Následující kolo budilo trochu hrůzu. Ve společné týmové práci jsme měli hledat ostrovy, lodičky, hady a rybáře ve velkém moři velké úlohy. Kolo mělo podtitul Opposite Weakest Link, všichni pracovali společně a bylo možné vždy jednoho hráče vyslat bojovat o nápovědu. K jejímu zisku bylo potřeba úspěšně vyřešit logickou úlohu jednoho ze čtyř typů použitých i ve společné velké úloze. S velkou úlohou se nám dařilo po malých krůčcích postupovat. Ale vyhořeli jsme na tom získávání nápověd. Aby bylo rychlé jejich opravování, museli jsme vždy zapsat své řešení pomocí stanoveného kódu. A Robert i já jsme na první úloze zřejmě nezvládli právě toto = zapsat své (správné) řešení v kód srozumitelný opravujícímu. Na první nápovědu jsme tak dlouho čekali, a byli jsme z toho rozladění. Pohybovali jsme se skrz velkou úlohu opravdu pomalu a oproti silným týmům opět ztratili.

    

Na večerní křížovkářskou vloženou soutěž jsme nakonec žádné zástupce nevyslali, a tak ji výrazně ovládli Chorvati. Doufejme, že se tím pozitivně naladili k pořádání příštího mistrovství, ale zároveň doufejme, že nás nezahrnou křížovkami.

pátek 11. listopadu

K odstartování druhého soutěžního dne byl vybrán Screentest. Začalo to trochu kaňkou, pokyny k němu nebyly v bookletu; dodatečné informace slíbené na středu ráno byly k dispozici až ve čtvrtek velmi pozdě večer, a tak se k nim naše skupinka dostala až těsně před konáním, a to málem náhodou z rukou slovenských přátel. Naštěstí to moc nevadilo, u screentestu velké bodové rodíly nevznikají; a organizátoři toho letos vysloveně využili k našemu pobavení. Najít která cesta vede z bludiště ... snadné říkáte? ... ne tak, když se kruhová bludiště roztočí... Najít mezi skupinkou objektů dva stejné... snadné říkáte? ... ne tak, když objekty lítají po obrazovce z kouta do kouta. Po závěrečném úkolu spočítat pochodující ovečky následoval zasloužený potlesk.

Druhé zahřívací kolo byl sprint, pět velmi klasických typů úloh, čtyři kousky od každého, půl hodinky času. Většina rychlíků, adeptů finále, odevzdávala předčasně; nám nějaká to spojovačka vesměs ne a ne vyjít. Ale toto kolo mělo pro nováčky velké plus = celou dobu bylo co řešit a docela to šlo.

Desáté kolo bylo opět monotematické, s názvem Divide and conquer. Předložili nám hromádku patvarů, které jsme měli za úkol rozdělit na dané díly. Bylo to překvapivě náročné, většina úloh nám zůstávala nezvládnutých, ba ani neviděných. Alespoň já, tím že jsem rozdělil některé dražší kousky, jsem nebyl s bodovým ziskem vysloveně nespokojený.

Jednu příležitost si letos organizátoři nemohli nechat ujít. 11. 11. 2011 v 11:11 bylo zahájeno 11 kolo s úlohami točícími se okolo magické jedenáctky. Od nejjednodušších za 11 bodů, po nejdražší za 77. Bylo důležité dobře si vybrat a v těch větších se nezamotat, aby člověk za 4*11 minut taky něco stihnul.

Dvanácté kolo bylo největší v logickém mistrovství, mělo název Hungaricum a zahrnovalo 42 úloh 17 typů vynalezených v průběhu let maďarskými autory. Opět to bylo kolo velmi příjemné, protože člověk si mohl vybrat dle chuti a celou dobu něco luštit. Mrzelo mě, že jsem se nepřesným pochopením pravidel jedné úlohy připravil o body, ale přesto jsem jich z tohoto kola vytěžil nadprůměrně. A dařilo se i dalším, v tomto kole jsme jako tým nestrádali.

Následovalo kolo, které nechybí na žádném mistrovství, a to jsou nové úlohy v kole Inovatives. Zde hodně záleží na schopnosti hráče adaptovat se na nová, doposud neprozkoušená pravidla. Já jsem tentokrát moc moc chyboval a gumoval a uhrál tak body velmi podprůměrné. Ostatní byli spokojenější a společně jsme se těšili na závěrečné kolo jednotlivců, které mělo obsahovat Best of = nejoblíbenější typy úloh podle přání soutěžících.

Pořadatelé nás sice nechali vyplnit anketu a ocenili autorku nejoblíbenějších Teploměrů. Ale to poslední kolo byl zase tak trochu podfuk. Jednoduše do něj zařadili jednu malou tabulku od každého ze stovky použitých typů. A vyberte si! Vše za 10!! Jako ve správném secondhandu. Jenže jako v secondhandu to bylo i s kvalitou / obtížností; takže někdy se člověk na 10 bodů nadřel, jindy to bylo zadarmo. A rozhodně se v tomto kole již nedaly dělat výsledkové zázraky. Odcházeli jsme alespoň na večeři rádi, že už to máme za sebou.

Večerní vložená soutěž tentokrát spočívala v řešení úloh, které zůstaly pro mistrovství nepoužity. Podrobněji nemohu sloužit, já jsem po další porci luštění netoužil. Dokonce jsem bojkotoval i poradu o posledním týmovém kole, naštěstí to kolegové dobře rozmysleli i beze mě, viz níže.

sobota 12. listopadu

Round 15, Wrong puzzles! Trochu děsivé, v 15. kole budete řešit 8 vadných úloh. Narozdíl od — bohužel ne jedné — vadné úlohy z kol předchozích jsme tentokrát dostali k osmi neřešitelným zadáním i sadu „opravných dílků“. V každé tabulce bylo potřeba část zadání přelepit jedním z připravených čtverečků, aby se úloha (a celá osmice) stala jednoznačně řešitelnou. Konečně se nám týmově dařilo. Rozhodili jsme si první úlohy, vytipovávali jsme místa, kde bude nutná oprava, vybírali vhodný dílek a dořešovali. Robert se vrtal v těžších mrakodrapech, Gotroch v těžší tapě, my s Jankou jsme optimálně spolupracovali na dalších úlohách — vždy jsme to trošku proanalyzovali, pak jsem tam Jance vnutil jeden opravný dílek a ona to dohrála. Netrvalo dlouho a byli jsme v polovině. Doporučil jsem dílek také Robertovi a spolu s Gotrochem jsme konečně prolomili tapu.

    

Z posledních dvou opravných čtverců potřebovali jeden pánové do lodiček a druhý Janka do ostrovů. Když lodičky na druhý pokus vyšly, zbývala poslední úloha. Ovšem nějaká fikaná. Moc nechápu, co jsme mohli přehlížet, vždyť Jana se tomu věnoval víc než čtvrt hodiny. V poslední minutce jsme byli přesvědčeni, že to Janě v sešitě konečně vyšlo a snažili jsme se to načmárat k odevzdání, nebylo to úplně koordinované, a tak nám to neuznali. I tak byl 7/8 krásný výsledek, kterým jsme udrželi ... trochu neslavné deváté místo. Byli jsme zvyklí z posledních let na příznivější čísla (6-3-4-6), ale letos jsme měli rezervy v individuální i týmové položce a ostatní byli prostě lepší. Ani béčko (foto před posledním kolem) se neztratilo a příště může být ještě lepší.

Před oběděm byl na řadě vrchol soutěží, logické playoff. Postoupili do něj Ulrich Voight (Německo, starý známý mnohonásobný šampión), Palmer Mebane (USA, mladičká kometa), Thomas Snyder (USA, starý známý sudokářský král), Hideaki Jo (Japonsko, stálice obou nebí), Bram de Laat (Holandsko, sympatický, mladý, pro mě neznámý, nový hráč), Peter Hudák (Slovensko, bratr nepřítel v soutěži, favorit nás jako finálových fanoušků), Nikola Živanovič (Srbsko, letos dvojité sedmé místo, smekám!), Roland Voight (Německo, „mladej vojta“, který se po pár letech vrátil na MS), Wei-Hwa Huang (USA, americká stálice, soupeř Roberta z prvních WPC) a Neil Zussman (Velká Británie, sympatický, mladý, pro mě neznámý, nový hráč).

    

   

    

    

    

Finále probíhalo stejným systémem jako v sudoku, 9 úloh, 2 zúžení, časové odstupy. Průběh byl divácky hodně atraktivní. Logika je pestřejší, obtížnost úloh je hodně individuální, a tak se ledaskdo může zaseknout na ledasčem. Na čele celou dobu jelo stejné dvojspřeží: Ulrich vpřed, minutka, Palmer vpřed. Až na předposlední úloze se německý šampion málem ugumoval a to rozhodlo o tom, že bude podruhé za sebou „jen“ stříbrný. Ale za nimi se to hodně mlelo. Fandili jsme Peterovi a pomáhalo to, mezi sedmičku šel jako třetí. Ale na šesté úloze zbytečně čekal než ho dojedou čtyři další. Z náročné úlohy se nakonec k medaili odpíchl Thomas a v top 5 ho doplnili další matadoři Wei a Hideaki.

Se závěrem soutěžního programu mohu říct Sláva vítězům!, Čest poraženým! a Velký dík pořadatelům!

    

Odpoledne jsme měli zcela volné, protože se nikdo z nás nehrnul do tradičního fotbalového utkání. Na pokoji jsme opět hrál hru o popisování osobností. Tentokrát ve třech dvojicích: Krtek&Betty, Kuba&Voda a Jirka&Gotroch. Výsledky nejsou důležité, třebaže jsme zase vyhráli... V kole pantomimy došlo na nezapomenutelné výjevy, mezi něž patří předvádění Kaina vražedným útokem velkého Kuby na malého Kubu, Betty topící se coby Archimedes, nebo nejmenovaný americký prezident prasák.

Druhá část odpoledne byla věnována sportu. Obsadili jsme stůl na pinec a ve stále se obměňujících dvojicích hráli čtyřhru do úmoru. Později došlo také na kulečník, když stůl obsadil Kuba se sympatickou Řekyní a nechtěli tam nikoho pustit...

    

    

    

Závěrečný slavnostní večer zahrnoval spoustu vyhlášení a projevů. Také dobrou večeři a potom vystoupila country kapela, která první písní (On the road again) připomněla, že začíná naše cesta směrem k dalšímu šampionátu. Na jednu píseň jsme si s Janou zatančili quickstep a mizeli jsme spát za pobrukování mé z nejoblíbenějších — Ring of fire (původně Johnny Cash). Mimořádně vydařený týden se nachýlil ke svému konci.

    

neděle 13. listopadu

Okolo deváté hodiny dopolední jsme zanechali v hotelu blázny, kteří ještě neměli dost — účastníky 24 hodinového logického maratonu — Janku s Vodou, Jirku a Gotrocha. Nalodili jsme se na Rieder-bus a vyrazili jsme na cestu k domovu. U benzínky za Budapeští jsme obdivovali originální značku upozorňující na číhající nebezpečí. V Bratislavě jsme vysadili hostující pasažérku Blanku Lehotskou. A za další hodinku jsme bezpečně přistáli v Brně. Michale, díky!!!

Zcela na závěr jedna kvízová otázka: Zdalipak odhalíte, proč jsem letos jednoznačným „hráčem mistrovství“. (Nápověda: Je třeba povšimnout si fascinující číselné shody.) Díky za pozornost! Honza Krtek Novotný