Nové směrnice k připomínkám – druhy hádanek

1. Námětem hádanky s křížovou vazbou je buď úplně spojený text nebo text rozdělený do dvou ucelených částí, který je možné umístit podle daných pravidel do obrazce předepsaného tvaru. Rozdělit text námětu do dvou částí lze pouze u rámcovky (viz § 18).
2. Obrazec je tvořen stejně velkými čtvercovými nebo obdélníkovými políčky orientovanými vodorovně a svisle. Text námětu se do obrazce vpisuje tak, že do každého políčka je vepsáno právě jedno písmeno, jedna slabika či jeden shluk podle zvolené varianty hádanky.
3. V systematicky umístěných políčkách může být skryta tajenka.
4. Má-li námět v obou směrech vpisování shodné znění, jde o hádanky s úplnou křížovou vazbou (čtvercovka, roháček). Je-li námět rozložen do vodorovných a svislých lišt, které se křižují jen v některých políčkách, jde o hádanky s neúplnou křížovou vazbou (rámcovka).

U hádanek s křížovou vazbou dochází ke dvěma velkým změnám.

První změnou je skutečnost, že námět hádanky musí být jeden ucelený text, popř. u rámcovky jeden nebo dva ucelené texty. To znamená, že již není možné tvořit hádanky, v nichž se vyskytuje několik samostatných výrazů. Tím dochází k jasnému oddělení křížovek a hádanek, protože nově definované náměty hádanek s křížovou vazbou již nelze předkládat jako křížovky.

Druhá změna vyplývá ze změny přístupu těchto směrnic k problematice dodržování změn slovního základu a významu. V hádankách s křížovou vazbou je výslovně zakázáno používat v políčkách, která nejsou předmětem křižování (rámcovka), a v políčkách, ve kterých dochází ke křižování „sama se sebou“ (čtvercovka a roháček), samostatné slovo. Slovem se zde rozumí slovo v obecném významu (nikoli podle definice v § 6), tedy i předložky a zvratná zájmena. V důsledku této změny se některé náměty, které byly v minulosti zveřejněny a měly třeba i úspěch u řešitelů a autorů, stanou vadnými a nebude již možné podobné náměty tvořit. Příkladem takového námětu je slabiková čtvercovka: Na přehradě přestaň jeti, hraje si tu dětí tucet.

V tomto námětu se vyskytují hned dvě samostatná slova na úhlopříčce vedoucí směrem zleva nahoře doprava dolů, a to předložka „na“ a zvratné zájmeno „si“; políčka na dané úhlopříčce obsahují tato slova jak při čtení zleva doprava a shora dolů, tak i při čtení shora dolů a zleva doprava (křižují se tedy „sama se sebou“).

U hádanek s křížovou vazbou platí ustanovení § 6 o tom, že se samohlásky lišící se pouze čárkou či kroužkem považují za shodné. Písmeno tak smí být v jednom směru čteno s jinou délkou než v druhém směru.

1. Námět lze vepsat do obrazce, jenž má tvar čtverce spočívajícího na základně.
2. Text se začíná vepisovat do políčka vlevo nahoře a pokračuje se bez přerušení dalšími políčky ve směru zleva doprava a shora dolů. Text ve směru vpisování musí být shodný s textem čteným ve směru kolmém na směr vpisování.
3. V jednotlivých políčkách, která jsou shodná pro oba směry (políčka na úhlopříčce zleva vpravo dolů), nesmí být vepsáno celé slovo.

Stavebními prvky mohou být ve čtvercovce písmena, slabiky nebo stejně dlouhé shluky.

Příklady možné tvorby:

Čtvercovka (písmenná): hulán u tága lákal Agátu na luh (bez přesahů)

Čtvercovka (písmenná): na Nováka monach u lomu zavolal (s přesahy)

Čtvercovka slabiková: široká rovina Kanady

Čtvercovka shluková: udatná atletů nátura

1. Námět lze vepsat do stupňovitého obrazce začínajícího (končícího) řádkem s jedním políčkem a pokračujícího vždy řádkem o jedno pole delším (kratším); totéž platí pro sloupce ve svislém směru.
2. Text se začíná vepisovat do políčka, které je v prvním řádku nejvíce vlevo (může být i jediné), a pokračuje se bez přerušení dalšími políčky ve směru zleva doprava a shora dolů. Text ve směru vpisování musí být shodný s textem čteným ve směru kolmém na směr vpisování, přičemž text lze v kolmém směru číst shora dolů a zleva doprava, nebo zdola nahoru a zprava doleva, a to v závislosti na tvaru struktury políček.
3. V jednotlivých políčkách, která jsou shodná pro oba směry (políčka na přímce půlící pravý úhel ve vrcholu útvaru), nesmí být vepsáno celé slovo.

Možnosti tvorby jsou u roháčku rozšířeny o obrazce, u nichž dochází v opačném směru ke čtení zdola nahoru. Díky tomu lze použít při tvorbě roháčků všechny možné varianty umístění obrazců; dosud byly možné jen dvě varianty ze čtyř.

Stavebními prvky v roháčku mohou být písmena, slabiky nebo stejně dlouhé shluky.

Příklady možné tvorby:

Roháček (písmenný): jetel Erik ti sekl (s běžným čtením a s dosud používaným obrazcem)

Roháček (písmenný): trápí primáta pán (s běžným čtením a dosud používaným obrazcem)

Roháček (písmenný): test je sjet (v opačném směru se čtením zdola nahoru a s dosud nepoužívaným obrazcem)

Roháček (písmenný): nechce Nečech pecen (v opačném směru se čtením zdola nahoru a s dosud nepoužívaným obrazcem)

Roháček slabikový: Římana má dona (s běžným čtením a s dosud používaným obrazcem)

Roháček slabikový: kazí mezí vůni Kamenice (s běžným čtením a s dosud používaným obrazcem)

Roháček slabikový: napálila Naďa líná pána (v opačném směru se čtením zdola nahoru a s dosud nepoužívaným obrazcem)

Roháček slabikový: na ledě místo dělá Milena (v opačném směru se čtením zdola nahoru a s dosud nepoužívaným obrazcem)

Roháček shlukový: příklady zatím neexistují, ale první tři ukázky roháčku slabikového mohou být prezentovány též jako roháčky shlukové s dvoupísmennými shluky.

1. Námět lze vepsat do vodorovných a svislých lišt, které se navzájem křižují vždy ob jedno políčko. Všechny lišty v daném směru musí mít stejný počet políček a začínat i končit na přímce (celému obrazci lze opsat čtverec či obdélník).
2. Námětem je buď úplně spojený text, nebo dva ucelené texty, a to jeden pro vodorovný a druhý pro svislý směr vpisování.
3. Text se začíná vepisovat v nejvýše položené liště a vepisuje se bez přerušení směrem zleva doprava a shora dolů. Po vyčerpání všech polí ve vodorovných lištách se pokračuje svislou lištou, která je nejvíce vlevo, a pokračuje se směrem shora dolů a zleva doprava. Žádné slovo námětu nesmí být rozděleno do dvou či více lišt. Obsah políček, v nichž se lišty křižují, musí být pro oba směry vpisování shodný (ve smyslu ustanovení § 6).
4. V jednotlivých políčkách, ve kterých se lišty nekřižují, nesmí být vepsáno celé slovo.

Obrazec rámcovky může mít podobu „plotu“ nebo „okna“, jak je uvedeno v příkladech tvorby níže. Stavebními prvky v rámcovce mohou být písmena, slabiky nebo stejně dlouhé shluky.

Příklady možné tvorby:

Rámcovka (písmenná): zalil hošík záhon lilií (plot)

Rámcovka (písmenná): v Ústí zleva Apola vezla svého Itala (okno)

Rámcovka slabiková: spanilá paní nese vinaři vonící seno kopaninami (jeden ucelený text, tvar plotu)

Rámcovka slabiková: police lákavá Tamilů – popularita cestovatelů (ukázka námětu rámcovky složeného ze dvou ucelených textů, obrazec má tvar okna)

Rámcovka shluková: dosud se netvořila, nejsou žádné ukázky.

1. Jádro se složí z prvků ukrytých v náznaku. Náznakem je text předložený k řešení nebo jeho část; u klíčovky může být náznak obepsán. Prvky náznaku přejímané do jádra musí sou­hlasit s odpovídajícími prvky jádra i v délce samohlásek, pokud není změna délky samohlásky u šotka součástí prováděné druhové operace.
2. Je-li náznak uveden přímo a některý řádek podání obsahuje zvýrazněné obepsání jádra, pak nemusí daný řádek být součástí náznaku a nemusí obsahovat žádný prvek přejímaný do jádra.
3. Šiframi textovými jsou klíčovka a šotek.

Nově je odlišně stanoveno, kdy nemusí text předložený k řešení obsahovat prvky náznaku přejímané do jádra. Už je to jen řádek (řádky), kde je zvýrazněné obepsání jádra; dříve to mohly být i řádky s pouhým naznačením jádra. Navíc řádek obsahující zvýrazněné obepsání jádra nemusí obsahovat prvky náznaku přejímané do jádra, ale může je obsahovat; záleží na volbě autora.

Jádro se složí z písmen, slabik, shluků či slov ukrytých autorem podle jím zvoleného systému v náznaku. Systém skrytí musí být jasně formulovatelný a nazýváme jej klíč.

Vyskytují se dva typy klíčovky. Obvyklejší formou je přímé uvedení náznaku, kdy se jádro hledá přímo v textu předloženém k řešení. Náznak klíčovky však může být i obepsán; pak je předkládán k řešení text, v němž je zvýrazněné obepsání náznaku. Teprve po vyřešení náznaku se hledá skryté jádro.

Příklady možné tvorby:

Jemnou síť mých veršování
prohledejte čile,
prozradím, že je v ní přání
do dalšího boje, klání
zaručeně milé.

Řešení: Mnoho zdaru; klíč: 3. a 4. písmeno v řádku.

Obrátit černé zraky
zdráhá se věrná diva
na hrad, kde v tmavé věži
zrána si vězeň zpívá.

Řešení: Bezděz; klíč: písmena bezprostředně předcházející „r“.

Zvířata dvě chovná při mělčině
na strom od Třemšína hledí líně.

Řešení: Soumar a koza u brodu – smrk z Brd; klíč: jen souhlásky.

Kterým směrem uhání
nivou párek klokaní?

Řešení: Kam letí lučinou dva skokani – klíčovka: klíč: 1., 4.. 7. atd. písmeno.

1. Jádro šotka se složí z písmen, která jsou v jednotlivých řádcích uta­jena jako chyby přisuzované tiskařskému šotku; může se jednat i o písmeno, které bylo ze správného textu vypuštěno a v textu předloženém k řešení tedy chybí.
2. Chyba je vždy v rámci jednoho slova; z původního čili správného slova vznikne zase jedno slovo.
3. V jednom slově je jen jedna chyba, přičemž za chybu se považuje i změna délky hlásky.
4. Ve správném i chybném textu zůstává věta větou, i když věta s chybnými slovy může mít žertovný smysl. Počet chyb musí být v jednotlivých řád­cích shodný, tedy v každém řádku náznaku jedna chyba nebo v každém řádku dvě chyby atd. Oba texty jsou až na rozdíly (chyby) graficky to­tožné včetně mezislovních mezer a interpunkce.
5. Do jádra se přejímají písmena podle dále uvedeného předpisu.
   Jestliže slovo s chybou (CH) vzniklo ze správného slova (S):
   
   1. záměnou jednoho písmene, bere se do jádra (J) zaměňované písmeno (to je písmeno ze správného slova). Příklad: S – vada, CH – voda, J – a.
   2. vsunutím, přisunutím, odsunutím nebo vypuštěním písmene, bere se do jádra příslušné přidané nebo odebrané písmeno (tj. písmeno, kterým se správné a chybné slovo liší). Příklady: S – rána, CH – vrána, J – v (při­sunutí); S – kolej, CH – olej, J – k (odsunutí); S – trest, CH – test, J – r (vy­puštění); S – kus, CH – klus, J – l (vsunutí).
   3. přesunem jednoho písmene, bere se do jádra přesunuté písmeno. Pří­klad: S – skok, CH – koks, J – s.
   4. výměnou dvou, a to i sousedních písmen, bere se do jádra to z vymě­ňovaných písmen, které je ve správném slově první zleva. Příklady: S – topoly, CH – lopoty, J – t; S – klak, CH – kalk, J – l.
6. Je-li v každém řádku jedna chyba, jádro se složí z písmen chybných slov ve směru odshora dolů, tedy od prvního k poslednímu řádku náznaku.
7. Je-li v každém řádku více než jedna chyba, jednotlivá jádra nebo slova jednoho jádra vznikají tak, že se postupuje ve směru shora dolů a zleva doprava, tedy nejprve se vezmou písmena z chybných slov nacházejí­cích se nejvíce vlevo, pak písmena z chybných slov druhých zleva atd., vždy od prvního do posledního řádku náznaku.

Autoři by si měli být vědomi toho, že základním textem, který by měl být smysluplný a jazykově vytříbený, je původní text čili text, který získáme odstraněním chyb. V minulosti byly některými autory zpracovány náměty tak, že kvalitnějším byl text s chybami; to však není správné.

Příklady možné tvorby:

Vždy zavalena tajemstvím
nás leká do neznáma,
var důvtipu v ní hraje prim,
však neruda je sama.
S ní nebudí se nikdo snad,
má jazyk múz i rýmu hlad,
je prvý žert i drama.

Řešení: Hádanka (poslední „a“ bylo vypuštěno ze slova „pravý“).

Hustá pole širé Hané,
temně hnědých ohnic lány,
plaché mráčky potrhané,
k letům v dáli míří vrány.
Od Romže vlak náhle píská –
zbožně pohleď jen v tu stranu:
Kras ten srdce tvé si získá.
Starorežné lék nad manu!
Zdolej cíl (a nijak plaše):
Toť přec krásné město naše!

Řešení: Prostějov.

(Podání – text s chybami)
Paní sítě souká mile,
obě vidí tedy muži,
mámí méně kouče chutě,
doňa hradí jeho růži,
toky víří, mírně hučí...
Matka dál a dál se tuží!

(Původní správný text)
Paní dítě kouká čile,
robě vadí tady muži,
máma mrně koupe chutě,
doma hladí jeho kůži,
taky vaří, marně hučí...
Matka dál a dál se tuží!

Řešení: Drama Karla Čapka.

1. Jádro hádanek mutačních vzniká z náznaku změnou neboli mutací, kterou je záměna, přidání nebo ubrání písmene či písmen v souladu s druhovou operací, případně kombinace těchto postupů.
2. Použití jiných stavebních prvků než písmen je možné jen tehdy, je-li to u příslušného druhu hádanky uvedeno.

Mutační hádanky jsou nejrozsáhlejší skupinou hádanek a jejich charakteristikou je, až na shodovku, provedení stanovené změny čili mutace. Definice druhové operace u jednotlivých druhů hádanek stanoví, zda se jedná o změnu jedinou, nebo je možno či nutno provést stanovených změn více. Například u odsuvky je druhovou operací odsunutí právě jednoho písmene (u písmenné varianty), v záhadném nápise se musí provést nejméně dvě stanovené operace, u háčkovky lze změnit jediné písmeno přidáním nebo ubráním háčku, ale je možné jich změnit i více.

Standardními stavebními prvky jsou písmena. U některých druhových operací je povoleno při provedení změny použít i více písmen, například v přídavce se smí přidávat nejen jednotlivá písmena, ale i skupiny písmen: darda, mat – Dána randál mátl (do slova darda se přidává skupina písmen „an“, do slova mat se přidává písmeno „l“). U některých druhů hádanek mohou být povoleny i varianty slabikové či shlukové.

Mutační hádanky byly v předchozích směrnicích členěny podle povahy prováděné změny. To bylo sice ze systémového hlediska správné, ale mělo to tu nevýhodu, že druhy hádanek, které jsou navzájem jakýmsi zrcadlovým obrazem (například odsuvka, přísuvka), byly uvedeny daleko od sebe. Proto bylo od takového členění mutačních hádanek v těchto směrnicích upuštěno.

Hádanky v této skupině jako jediné ze všech druhů hádanek povinně rozlišují délku hlásek při přechodu z náznaku v jádro.

Podle § 6 odst. 3 v hádankách obecně platí, že hlásky lišící se délkou jsou považovány za shodné. Rozhodnutí, zda dodržet délku hlásek, je tak na autorovi. Existuje však skupina hádanek, v nichž je dodržení délky hlásek neboli rozlišování mezi hláskami krátkými a dlouhými povinné. Patří sem shodovka, čárkovka, kroužkovka a z větší části i protivka (pokud však využívá principu sloučenky, patří mezi kompoziční hádanky, u nichž se délka hlásek nerozlišuje).

1. Při přechodu z náznaku do jádra se neprovádí žádná změna, dodržena musí být i délka samohlásek. Jediným případným rozdílem mezi náznakem a jádrem může být počet a umístění mezislovních mezer či interpunkčních znamének a velikost písmen.
2. Ve shodovce lze použít protivkové obepsání.

Shodovka je jediným druhem hádanky, v němž nedochází k žádné změně písmen náznaku a je zachováno i jejich pořadí. Aby nebyla tato hádanka jedinou hádankou samostatné skupiny, byla zařazena mezi mutační hádanky, ač v ní k žádné mutaci nedochází.

O protivkovém obepsání pojednává § 11 a příklady jsou uvedené u protivky v § 27.

Ukázky tvorby: džez, vazal, paky – džezva z alpaky; mámy školáček – má myš koláček; past, u chatrčí pastucha trčí; v šeru dne vše rudne.

1. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno přidáním nebo ubráním čárky nad samohláskou či souhláskou nebo se alespoň jednou změní písmeno „ů“ na „ú“ či naopak.
2. Změna písmene přidáním či ubráním kroužku nad „u“ je možná, není však považována za provedení druhové operace.
3. V čárkovce lze použít protivkové obepsání.

Čárkovka patří mezi hádanky, jež jsou z hlediska druhové operace vymezeny zdola. Jediná změna čárky nad písmenem stačí, aby byla splněna druhová operace. Násobná tvorba je proto podmnožinou základní tvorby.

Nové znění směrnic upřesňuje, že v náznaku či v každém dílčím náznaku musí dojít ke změně písmena zahrnující čárku. Nestačí tedy změna „u“ na „ů“ či obráceně, nicméně taková hádanka může být podána jako kroužkovka nebo sloučenka.

O protivkovém obepsání pojednává § 11 a příklady jsou uvedené u protivky v § 27.

U čárkovky lze v rámci vtipné tvorby místo přidání nebo ubrání čárky nad písmenem přidat či ubrat slovo „čárka“, „čárky“, popřípadě „koma“ a podobně.

Ukázky tvorby:

• ZT: matadorů sta – máta dorůstá; jedné slepé je dnes lépe (úplně spojená tvorba);
• ST: ořeší, mrak, oči – oře šimrá kočí;
• PT, VNT, VJT: malinká Málinka má línka;
• SkT: kapříka přináším našim (kapří-ka při/náším našim).

1. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno přidáním nebo ubráním kroužku nad „u“ nebo se alespoň jednou změní „ů“ na „ú“ či naopak.
2. Změna písmene přidáním či ubráním čárky je možná, není však považována za provedení druhové operace.
3. V kroužkovce lze použít protivkové obepsání.

Kroužkovka podobně jako čárkovka patří mezi hádanky, jež jsou z hlediska druhové operace vymezeny zdola. Jediná změna kroužku nad písmenem „u“ stačí, aby byla splněna druhová operace. Násobná tvorba je proto podmnožinou základní tvorby.

O protivkovém obepsání pojednává § 11 a příklady jsou uvedené u protivky v § 27.

V kroužkovce lze v rámci vtipné tvorby přidat či ubrat místo kroužku nad „u“ slovo „kroužek“ nebo název některého z hádankářských a křížovkářských kroužků. Toto se ovšem týká výhradně kroužkovky a nelze je použít v čárkovce.

Ukázky tvorby:

• ZT: krok lidojedů – k rokli dojedu; Rus tuší růst uší (úplně spojená tvorba);
• ST: sta rysů, důvody – starý sud u vody.

1. Protivka je hádanka využívající slov, výrazů či vět opačného významu. Lze v ní uplatnit jeden ze dvou postupů uvedených v následujících odstavcích.
2. První možný postup používá druhovou operaci shodovky, čárkovky, kroužkovky nebo sloučenky a protivkové obepsání náznaku.
3. Druhý možný postup nahrazuje při přechodu z náznaku do jádra jednotlivá slova či sousloví náznaku odpovídajícími slovy či souslovími s opačným významem. Při použití tohoto postupu není použito protivkové obepsání náznaku.
4. Opačného významu lze dosáhnout také přidáním pomocného výrazu vyjadřujícího protiklad.

Slova, výrazy a věty opačného významu nemusí být v protivce vždy jednoznačnými antonymy. Stačí, aby se jednalo o opačný výraz z nějakého úhlu pohledu. Pro získání opačného významu nemusí být nahrazena úplně všechna slova v sousloví, ale je vítáno provést změnu všude, kde to rozumně lze (např. lze zaměnit předložku „s“ za „bez“ či „nad“ za „pod“, zatímco záměna spojek je problematická).

První verze protivky bývá předkládána k řešení pod tímto názvem jen zřídka. Častěji bývá předkládána k řešení pod názvem jedné ze čtyř hádanek uvedených v odstavci 2, a to s upozorněním na protivkové obepsání, například SLOUČENKA (prot.).

Vzhledem k tomu, že specifičnost první verze protivky je dána vztahem mezi podáním a zněním náznaku, uvádíme v ukázkách tvorby celé podání hádanky. U druhé verze jako příklady postačují náměty bez podání.

Ukázky tvorby první verze protivky:

Ukázky tvorby druhé verze protivky:

• Aš – rubáše (rub Aše); Antily, úd – antilopa kopá kudu (Antil opak, opak údu); kafr, káva bílá – antika Frantíka vábila (anti kafr, anti káva bílá); bibli vezme Koranda (úplně spojená tvorba; Koranda byl jeden z husitských radikálních kněží a duchovních, byl duchovním i politickým vůdcem táboritů).

1. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno, a to změnou „y“ na „i“ či naopak nebo přidáním či ubráním alespoň jednoho háčku nad souhláskou či samohláskou.
2. Odrůdou měkčenky je ypsilonovka, v níž se provádějí pouze změny „y“ a „i“.
3. Odrůdou měkčenky je háčkovka, v níž se změny provádějí jen přidáním či ubráním háčku.

Měkčenka patří mezi hádanky, jež jsou z hlediska druhové operace vymezeny zdola. Aby byla druhová operace splněna, stačí jediná změna „y“ na „i“ či naopak nebo jediné přidání či ubrání háčku. Pokud se však provádí jen jedna z uvedených operací, je vhodnější předložit hádanku jako odrůdu. V důsledku toho násobná tvorba je podmnožinou tvorby základní.

V měkčence lze uplatnit vtipnou tvorbu charakteristikou pro ypsilonovku, háčkovku, případně pro obě tyto odrůdy – viz příklady u §§ 34 a 35.

Ukázky tvorby:

• ZT: obrysy týna – obří sítina; tryzna mých tří známých (úplně spojená tvorba);
• ST: trysk, vory – tři škvoři;
• PT: líska – lyska, liška;
  Příklad postupné tvorby může sloužit i jako příklad vícenáznakové nebo vícejaderné tvorby, neboť druhová operace měkčenky je splněna mezi libovolnými dvěma slovy z trojice „líska“, „lyska“ a „liška“. Neplatí to však naprosto vždy. V námětu pisk – pysk, pisk má náznak význam „zárodek pera“ a poslední jádro „hvizd“, v postupné tvorbě je tedy tento námět v pořádku, ne však ve vícenáznakové ani ve vícejaderné tvorbě. Námět činčily čin čilý – cín cílí neodpovídá postupné ani vícejaderné tvorbě, z hlediska vícenáznakové tvorby je však v pořádku.
• SkT: Švéd své dvě děti vede, ty pravé, právě! (Švéd své d/vě děti vede, ty/ pravé právě); přímá řeč primáře ctila Tyla (přímá řeč primáře c/tila Tyla).

Ypsilonovka je odrůdou měkčenky. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno, a to změnou „y“ na „i“ či naopak.

Ypsilonovka je poměrně mladou hádankou. Když byla při tvorbě posledních platných směrnic zařazena háčkovka jako odrůda měkčenky, bylo zřejmé, že je třeba definovat hádanku, která bude doplňovat háčkovky. Ypsilonovka a háčkovka „vytvářejí“ dohromady měkčenku. Násobná tvorba je podobně jako u měkčenky podmnožinou tvorby základní.

V praxi se vyskytuje vtipná tvorba, v níž je „y“ nahrazeno slovem „ypsilon“.

Ukázky tvorby:

• ZT: Sklony tyranů – sklo nítí ránu; trhá vítr hávy (půlená tvorba);
• ST: výnos, kly, dým – víno sklidím.
  Obdobně jako u měkčenky se mnoho námětů postupné tvorby dá považovat za vícenáznakovou i vícejadernou tvorbu, neplatí to však naprosto vždy. Příklad je uveden u měkčenky v § 28.

Háčkovka je odrůdou měkčenky. V náznaku se přidáním nebo ubráním háčku (resp. háčků) nad souhláskou či samohláskou změní nejméně jedno písmeno.

Násobná tvorba je podobně jako u měkčenky podmnožinou tvorby základní. Vtipná tvorba v háčkovce má v současnosti dvě podoby. Poměrně časté je přidání nebo ubrání písmena „v“, přičemž se využívá vizuální podoba s háčkem a druhová operace se tím považuje za splněnou. Méně časté, ale rovněž používané je přidání nebo ubrání slova „háček“, „háčky“ apod.

Ukázky tvorby:

• ZT: neznámá Češka – něžná maceška; neděste mne deštěm (půlená tvorba);
• ST: hořec, kameníci – horečka mě ničí;
• PT: trest – tresť, Třešť.
  Obdobně jako u měkčenky se mnoho námětů postupné tvorby dá považovat za vícenáznakovou i vícejadernou tvorbu, neplatí to však naprosto vždy.

Ukázka kresleného podání:

Vypětí údajně slečně
nesvědčí – uvadá věčně.

Řešení: Přístřeší, ves, kódy – prý stres Ivě škodí.

1. Druhovou operací je stanovený počet změn, přidání nebo ubrání písmene.
2. V obložce a obnažce lze přidávat nebo ubírat místo písmen shluky.
3. V přísuvce a odsuvce lze v násobné a sdružovací tvorbě provést druhovou operaci symetricky.

Do této skupiny patří několik dvojic hádanek, které jsou navzájem jakýmsi zrcadlovým obrazem. Zatímco u vsuvky, výpustky, přísuvky a odsuvky spočívá druhová operace v přidání nebo ubrání jediného písmene, u obložky a obnažky v přidání nebo odebrání dvou písmen (nebo shluků). Možnost provedení druhové operace u přísuvky a odsuvky symetricky znamená, že se druhová operace neprovede při počtu n dílčích náznaků nkrát, nýbrž (n+1)krát nebo (n−1)krát; druhová operace se provádí vždy se dvěma sousedními dílčími náznaky: DN₁ + DO + DN₂ = J nebo DO + DN₁ +DO + DN₂ + DO = J.

1. V náznaku se změní jedno písmeno na jiné.
2. Vyskytuje-li se v náznaku více stejných písmen, lze je všechna změnit na jiná stejná písmena.
3. V násobné a sdružovací tvorbě je možné na různých slovech, resp. u různých dílčích náznaků provádět změny podle odstavce 1 i 2, a to na sobě vzájemně nezávisle.
4. Vyskytují-li se v náznaku písmena lišící se háčkem, lze je změnit na jiná písmena lišící se háčkem, a to tak, že písmeno bez háčku se změní v jiné písmeno bez háčku a písmeno s háčkem se změní v totéž jiné písmeno s háčkem.

Záměnka patří mezi nejstarší a dlouhodobě nejužívanější hádanky. V databázi hádanek je výrazně více než 10 000 námětů.

Ukázky tvorby pro odstavec 1: ZT: Mohykáni – nohy kání; kata bomby – katakomby; Kdo ubírá se k doubí zase?; NT: barva koček – pár vánoček; ST-ZT: gesto, datel, spolek, Albánec – cestovatele polekal kanec; ST-NT: chlorid amonný mistra, mývali – Florida vonnými stromy vábí; PT (postupná tvorba): borec – korec – konec.

Ukázky tvorby pro odstavec 2: kalabasa – kůl u busu; astra, víska, idiocie, břek vábí – ostrov Island noc nepřekvapí; kukla, žížala, babočky – bublanina láká kočky. Z ukázek je zřejmé, že vícenásobná změna nemusí být uplatněna u všech slov.

Ukázka tvorby pro odstavec 4: svišti, čepce – cvič tiše, pse! Tato tvorba byla v předchozích směrnicích řazena mezi vtipnou tvorbu. V těchto směrnicích je část dřívější vtipné tvorby zařazena, v souladu s hádankářskými trendy, do „běžné“ tvorby.

1. Druhovou operací je postupná záměna všech stavebních prvků tak, že jádro se liší od náznaku ve všech stavebních prvcích.
2. Stavebním prvkem může být písmeno, slabika nebo shluk.
3. V písmenné variantě lze používat vícenásobné změny.
4. Při podání stačí obepsat náznak a (konečné) jádro.

Darvinka je jednou z hádanek s povinnou postupnou tvorbou. Je však výjimečná v tom, že v darvince dochází k úplné proměně náznaku, tzn. že všechna písmena, všechny slabiky nebo všechny shluky náznaku a jádra se liší.

Ukázky tvorby: ovály – opály – spály – spáry – spory – sport; políčka – políčky – kolíčky – koláčky – kolárky – kolárny – kovárny – kavárny; malá milá víla vítá vítr (spojená tvorba); tamtam – tartar – barbar – Berber (vícenásobné záměny); mísa plná – milá pána – síla Dána – silo Dany – sólo dámy (NT); jezevec – jezera – mezera – megera (slabiková).

Do náznaku se vsune jedno písmeno.

Ukázky tvorby:

• ZT: halapartna – Hála part zná; finále děje – Fin na ledě je; do března milou haní dobře známí dlouháni (úplně spojená tvorba), hýla a kolihy láká kolí (půlená tvorba: hýla a koli / hy láká kolí);
• NT: černé byliny – čert nebyl líný; baviče snacha podvede – barví česna chlap od vedle; Dana chodí nivou dvanáct hodin s Ivou (úplně spojená tvorba);
• ST-ZT: astra, lícha, sulka – Austrálie chasu láká; bán, cíle, sója klíčí – branci ples voják líčí; moták, oul – model táta koupil (vsouvají se řecká písmena); beduín, dveře, koiné, sud, občiny – novou bednu Indové Řekovi nesou do bučiny (tajenka přidaná před jádro);
• ST-NT: četník dnes pije, září – čert nikdy nespí, sjezdaři; jedu do cíle, křída, liči tlí – jed budoucí lékaři dali učiteli;
• SkT: dieta diletanty ráno týrá (dieta – dileta, ntyra – notyra);
• PT: Kotka kostka, kos tíká;
• VJT: kasa – kapsa, kasta, krása;
• VNT: Orava, Otava – otrava.

Ukázka kresleného podání:

Platí výlet do Turecka
příbuzný, jenž není z Řecka.

Řešení: Hadice, studánka, ryba, tanec – hradí cestu do Ankary bratranec.

Z náznaku se vypustí jedno písmeno, a to zevnitř náznaku.

Ukázky tvorby:

• ZT: berani sebe raní – brání se berani; malé vnouče spící má levnou čepici (úplně spojená tvorba);
• NT: sfingu Larisa dělá – singulár sádla; soka kalhoty čistí laik – skákal o tyči silák;
• ST-ZT: baskytary, zrní, lišty, ržání – Basky trýznili tyrani; výhra, děsné stoupání v hradě snesou páni (částečně spojená tvorba);
• ST-NT: pera, vodní pólo, matka – právo diplomata; lasagne, spousta řízků, branci – lasa nesou staří Kubánci;
• SkT: neoholeného lesníka děsí kádě (neohole – nehole, snikadě – sikadě);
• PT: šupina – špína – šína;
• VJT: křepce lajka křepeláka k řece láká (úplně spojená tvorba);
• VNT: viola, Visla – víla.

K náznaku se přisune jedno písmeno, a to před náznak, nebo za náznak.

Ukázky tvorby:

• ZT: aktovka – taktovka; živé sele – mží vesele;
• NT: lesáka basa děsí – klesá k ambasádě sir; ženám stěží lže na mostě žid (úplně spojená symetrická tvorba);
• ST-ZT: magnát, skla – mág na tisk lál; oči chápana, kára tlí – očichá panáčka ratlík;
• ST-NT: Adama oválky, ovce – Lada maloval kytovce; Ráža, kala, jiné hranice – Pražáka lákají Nechranice;
• VJT: Řím – příměří moří mě (částečně spojená symetrická tvorba).

Ze začátku, nebo z konce náznaku se odsune jedno písmeno.

Ukázky tvorby:

• ZT: hodná služka – od nás lůžka; Županiče káva u paní čekává (úplně spojená tvorba);
• NT: účty třídí Irky – čtyři dírky; zuby vám již ubývají (úplně spojená tvorba);
• ST-ZT: stolek, styk, proužek – stoletý kroužek; jdu sít kopr, otrub kusy, Haničinec, listář – dusítko pro trubku shání činelista;
• ST-NT: Vatikán vábil dona, třenák – atika na bílo natřená; kuli, pyžamo, špiona čutora – u lípa žampion autora.

K náznaku se přisune na začátek a na konec po jednom písmenu, která mohou být různá, nebo se na začátek a konec náznaku přidají shodné či vzájemně zrcadlové shluky.

Ukázky tvorby:

• ZT: nárok lišáka – zná rokli šakal; větřík opylí dvě tři kopy lip (úplně spojená tvorba);
• NT: Řeka latina – překážela ti nať; veselá návladní zve seladona v lad niv (úplně spojená tvorba);
• ST-ZT: ampule, imám – lampu leští máma; pilastr, kus – tupil astru tulák u sálu (obkládají se zrcadlově souměrné shluky; "tu"/"ut", "ulá"/"álu");
• ST-NT: len, volič, opar Lýdin – členstvo líčilo paragliding; vábí kyprá ústa umělce, uran – Švabinský Prahou s tátou měl cestu ráno;
• SkT: Okolo Kolína šli naši (oko – lokol, inaš – linaši);
• VJT: varan – Eva Randová randívá ráno (částečně spojená tvorba).

Ze začátku i konce náznaku se odsune po jednom písmenu, která mohou být různá, nebo se ze začátku a konce náznaku odsunou shodné či vzájemně zrcadlové shluky.

Ukázky tvorby:

• ZT: zmatek lidí – máte klid; nutí Katku lump utíkat k úlům (úplně spojená tvorba);
• NT: svěží sestry rmen – věže strmé; zmatený chatař má tenata (úplně spojená tvorba);
• ST-ZT: astat, svída, rumpál, úterý – staví dům páter; úhoři, acetát, stíny, okovy, tepláky, malík – hořce tatínkové plakali;
• ST-NT: blondýny úskok, chumly, chudoba, březno, kámen – londýnskou mlhu dobře známe; Odra, ťuhýků prča, union, Ebro, patela – druhý krční obratel.

Ukázka kresleného podání:

Kurriho střelu Holeček chytil,
kov se mu za to na krku třpytil.

Řešení: Sfinga, kolna, kamna, pedály – Fin gól nám nedal.

1. Ze začátku a konce náznaku se ubere písmeno nebo skupina písmen. U ponechaných písmen je možné odstranit háčky. Jádro je tvořeno zbylou skupinou písmen čtenou běžně (zleva doprava) nebo obráceně (zprava doleva).
2. Počet odebraných písmen musí být menší než počet zbylých písmen.
3. Provádí-li se v rámci námětu druhová operace více než jednou, musí být výsledkem každé druhové operace celé slovo, výraz nebo celá věta jádra.

Skrývačky byly velmi dlouhou dobu značně oblíbené. Nyní se spíše setkáváme v různých vědomostních soutěžích, ale třeba i v Luštitelské olympiádě mladých, se zjednodušenou verzí skrývačky, v níž není dodrženo ustanovení o větším počtu zbylých písmen než písmen odebraných (a v níž jsou třeba i další prohřešky proti směrnicím). Nezatracujme tuto zjednodušenou verzi; je důležitou pomůckou pro práci s dětmi, mládeží i se začátečníky. Novodobá verze skrývačky je poněkud opomíjena, přestože skýtá autorům velmi dobré možnosti uplatnění autorské invence.

Zejména u násobné a sdružovací tvorby, ale i v dalších případech více než jednoho provedení operace (např. ve skupinové tvorbě) je třeba dát pozor na poslední ustanovení definice skrývačky; nejlépe je vidět jeho dodržení na dále uvedených ukázkách tvorby.

Ukázky tvorby:

• ZT: nevinné touhy – Vinnetou; bílá vrána – narval; Jana nasytí ananasy (úplně spojená tvorba);
• ZT-NT: unášený dikobraz – naše kobra;
• ST-ZT: čiperní kováři, řeč drsná – perníková srdce;
• SkT: plachý Lach krade rád.

1. K náznaku se přidají (přisunou nebo vsunou na libovolná místa) nejméně dvě stejná písmena nebo nejméně dva shodné shluky.
2. V násobné a sdružovací tvorbě postačuje přidat u každého slova či dílčího náznaku stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.
3. V postupné, vícenáznakové a vícejaderné tvorbě postačuje přidat při všech prováděných druhových operacích stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.

Přídavka je hádanka, jež má zdola omezený počet změn při druhové operaci. Obecně to jsou nejméně dvě stejné změny, ale u některých způsobů a forem tvorby postačuje provést jen jednu změnu na každé slovo či dílčí náznak, resp. při každé druhové operaci. Samozřejmě, že lze písmen či shluků přidat více, než je stanovené minimum; například víra – baví bába raba.

Vzhledem k tomu, že postupná, vícenáznaková a vícejaderná tvorba se u přídavky vyskytují jen zřídka, týká se druhá část tvorby, v níž se přidává v celém náznaku nejméně jedno písmeno nebo jeden shluk, zejména násobné tvorby a sdružovací tvorby. Možnost přidat pouze jedno písmeno nebo jeden shluk se však nevztahuje na skupinovou tvorbu, která spojuje víc dílčích námětů, přičemž každý dílčí námět musí být vytvořen samostatně podle stanovených pravidel. Námět zamrzla Mrlina líná (zamr-zla Mrl/ina líná) proto není správný, neboť v druhém dílčím námětu je písmeno „l“ přidáno jen jednou a přidání stejného písmene v prvním dílčím námětu zde není podstatné.

Ukázky tvorby:

• ZT: iniciálky – viníci války; dívka nudí vnuka (úplně spojená tvorba);
• ZT-NT: azalka bílá – váza vlka vábívala;
• ST-ZT: cíl, kopy – osciloskopy (přidání jednoho stejného shluku ke každému dílčímu náznaku);
• ST-NT: prst paní, do – prostopášní Švédové;
• PT: vlk – válka – ovál oka;
• PT: trest – tresť, Třešť;
• VJT: krt – karát, karta; máti má tis, masti (přidává se jen jedno písmeno při každém přechodu z náznaku do jádra);
• SkT: indiána dálka láká (ind-ina da/lk-aláká).

1. Z náznaku se odeberou (odsunou nebo vypustí) nejméně dvě stejná písmena nebo nejméně dva stejné shluky.
2. V násobné a sdružovací tvorbě postačuje odebrat u každého slova či dílčího náznaku stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.
3. V postupné, vícenáznakové a vícejaderné tvorbě postačuje odebrat při všech prováděných druhových operacích stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.

Výlučka má podobně jako přídavka zdola omezený počet změn při druhové operaci. Obecně to jsou nejméně dvě stejné změny, ale u některých způsobů a forem tvorby postačuje provést jen jednu změnu na každé slovo či dílčí náznak, resp. při každé druhové operaci. Samozřejmě, že lze písmen či shluků odebrat více, než je stanovené minimum. Na druhou stranu není nutné odebrat všechny výskyty písmena nebo shluku.

Vzhledem k tomu, že postupná, vícenáznaková a vícejaderná tvorba se vyskytují jen zřídka, týká se druhá část tvorby, v níž se ubírá v celém náznaku nejméně jedno písmeno nebo jeden shluk, zejména násobné tvorby a sdružovací tvorby. Možnost odebrat pouze jedno písmeno nebo jeden shluk se však nevztahuje na skupinovou tvorbu (viz komentář k přídavce § 39).

Ukázky tvorby:

• ZT: prasata – prst; kariéra Marie – krám; jedna dívka je naivka (úplně spojená tvorba)
• ZT-NT: vinárna neusne – virus;
• ST: slast, mimika – látka; Jemen, taje, jelita – mentalita (odebírá se stejný shluk z každého dílčího náznaku);
• PT: Basků bank – skunk – sun.

Ukázka kresleného podání:

Šly panenky silnicí...

Řešení: Kostra kola, kola, kočky s tralaláčky.

1. V náznaku se na jednom jeho konci přisune písmeno a na druhém konci odsune.
2. Provádí-li se v rámci námětu více druhových operací, mohou využívat libovolně posun jedním či druhým směrem.

Posunka je autorsky poměrně snadnou hádankou, ale řešitelům může činit problémy. Už jen fakt, že posun lze provést dvěma různými směry a že směr posunu je u všech částí námětu vzájemně nezávislý, činí řešení obtížnějším, hlavně u delších a složitějších námětů. I proto je v posunce preferováno, aby přisouvané a odsouvané písmeno byla různá. Nepochybně se může tato preference projevit při hodnocení kvality hádanky v autorské soutěži.

Ukázky tvorby:

• ZT: hora Čechů – oráče chuť;
• ZT-NT: kresba rouna – okres Beroun; odvětí Slovan dvě tichá slova (úplně spojená tvorba);
• ST-ZT: loutna, čelist – žloutne listí;
• PT: zdiva – divan – Ivana – vanad;
• VJT: astra – stráž, rastr;
• SkT: bukače u kačera pán lapá (bukače u kačer/a pán lapá).

Šířenka je hádankou založenou na principu postupné tvorby. Pro přechod mezi náznakem a prvním jádrem a mezi jednotlivými po sobě jdoucími jádry je druhovou operací přisunutí nebo vsunutí písmene. Námět musí obsahovat aspoň dvě jádra.

Šířenka využívá druhové operace přísuvky a vsuvky; není však nutné, aby v rámci jednoho námětu byly použity druhové operace obou hádanek. Například v rámci jednoho námětu pat – past – pasát je použita jen druhová operace vsuvky.

Ukázky tvorby:

• ZT: léta, lenta, plenta, polenta; vika, víčka, svíčka, sovička, slovíčka;
• ZT-NT: máti roky „mastí“ kroky, mastif krotký;

Úženka je hádankou založenou podobně jako šířenka na principu postupné tvorby. Pro přechod mezi náznakem a prvním jádrem a mezi jednotlivými po sobě jdoucími jádry je druhovou operací odsunutí nebo vypuštění písmene. Námět musí obsahovat aspoň dvě jádra.

Úženka je protipólem šířenky a mnohé náměty šířenky je možné podat i jako úženky s opačným uspořádáním (od posledního jádra po náznak). Využívá druhové operace odsuvky a výpustky; není však nutné, aby v rámci jednoho námětu byly použity druhové operace obou hádanek. Například námět kovral – korál – král využívá jen druhovou operaci výpustky.

Ukázky tvorby:

• ZT: valašky, vlašky, vlaky, laky; peláší plaší plši (úplně spojená tvorba);
• ZT-NT: klubka chrání kluka hraní, Kuka raní;

1. S náznakem a vzniklými jádry se nejprve provádí druhová operace šířenky, a to nejméně dvakrát. S posledním získaným jádrem a dále vzniklými jádry se provádí druhová operace úženky, a to nejméně dvakrát. Celý námět tvoří spojení náznaku a všech jader obou druhových operací. Nejmenší možný počet jader je čtyři.
2. Délka náznaku a posledního jádra (po provedení operace úženky) musí být shodná.
3. Náznak může být totožný s posledním jádrem. Některá jádra získaná druhovou operací šířenky a získaná druhovou operací úženky mohou být shodná, ale ne všechna.

Zrcadlová verze šířenky a úženky představuje spojení šířenky a úženky do jednoho námětu. Šířenka zrcadlová začíná jako šířenka a po dosažení nejdelšího jádra pokračuje jako úženka, a to včetně povinnosti provést v každé části nejméně dvě operace. V obou částech musí být stejný počet operací, aby bylo dosaženo symetrie („zrcadlení“ podle názvu druhu).

Ustanovení odstavce 3 umožňuje, aby výchozí náznak a konečné jádro byly shodné, ale cesty od nich či k nim byly různé. Vše záleží pouze na nápaditosti autora.

Ukázky tvorby:

• ZT: sak, svak, svlak, vlak, vlk; plná Polná, polena, polenta, plenta, plena, Lena.

1. S náznakem a vzniklými jádry se nejprve provádí druhová operace úženky, a to nejméně dvakrát. S posledním získaným jádrem a dále vzniklými jádry se provádí druhová operace šířenky, a to nejméně dvakrát. Celý námět tvoří spojení náznaku a všech jader obou druhových operací. Nejmenší možný počet jader je čtyři.
2. Délka náznaku a posledního jádra (po provedení operace šířenky) musí být shodná.
3. Náznak může být totožný s posledním jádrem. Některá jádra získaná druhovou operací úženky a získaná druhovou operací šířenky mohou být shodná, ale ne všechna.

Úženka zrcadlová je protipólem šířenky zrcadlové. Liší se od ní pouze pořadím částí – nejprve se provádějí operace úženky, poté operace šířenky. Opět platí povinnost provést v každé části nejméně dvě operace. V obou částech musí být stejný počet operací, aby bylo dosaženo symetrie („zrcadlení“ podle názvu druhu).

Ustanovení odstavce 3 umožňuje, aby výchozí náznak a konečné jádro byly shodné, ale cesty od nich či k nim byly různé. Je možné, aby nejkratší jádro bylo jednopísmenné, ale kvůli povinnosti námětové ucelenosti (§ 3) se taková situace vyskytuje obvykle jen při částečně nebo úplně spojené tvorbě: kůl, úl u pupku (u pu-pku).

Ukázky tvorby:

• ZT: kolíbka, kolika, kolík, kolník, školník; divná diva Iva zívá z piva.