Nové směrnice ‒ návrh znění příloh

Řešení hádanky je pojem, který má dva významy. Prvním významem je činnost, jež spočívá v hledání a nalezení utajeného námětu hádanky. Druhým významem je výsledek této činnosti; nalezený námět je nazýván řešením hádanky a celá tato příloha se bude věnovat právě nalezenému námětu hádanky, posuzování jeho správnosti a tomu, jakým způsobem se řešení píše a co všechno u jednotlivých druhů hádanek obsahuje.

Autor hádanky zasílá námět hádanky ke zveřejnění nebo do autorské soutěže, a to včetně podání. Součástí zaslaného námětu hádanky je řešení hádanky, které označujeme jako autorské řešení. Autorské řešení se po ověření jeho správnosti v případě zveřejnění uvádí v tisku a následně je uloženo v databázi námětů.

Správnost řešení nalezeného řešitelem se ověřuje porovnáním s autor­ským řešením. Za správné se považuje řešení hádanky totožné s autorským řešením, nebo řešení odpovídající podání hádanky, předepsané druhové operaci i směrnicím pro tvorbu hádanek a lišící se od autorského řešení v nepod­statných rysech.

Nepodstatnými rysy se myslí např. použití odlišného slovosledu, pravopisných dub­let, jiné koncovky zdrobnělin apod.; naopak nejsou tolerovány pravopisné chyby a nesprávné tvary slov. U námětů obsahujících výraz z nějaké rozsáhlejší množiny (např. druh zvířete, ptáka, zeleniny) se dále toleruje použití jiného výrazu, pokud je taxonomicky na stejné úrovni jako výraz užitý autorem; u námětů obsahujících vlastní jména se za správné řešení považuje i uvedení jiného vlastního (osobního nebo zeměpisného) jména než v autorském řešení.

Řešení lišící se od autorského řešení, ale uznávané jako správné, se nazývá alternativní řešení. Řešení, které sice odpovídá podání a druhové operaci, ale liší se od autorského řešení více než v nepodstatných rysech, se označuje jako vedlejší řešení, které není považováno a uznáváno za správné.

Má-li být uznáno řešení jako alternativní, musí odpovídat podání i v doprovodných informacích jako vyčíslení, pokud je uvedeno. Může se tak stát, že určité řešení je bez vyčíslení uznáno jako alternativní, ale po vyčíslení hádanky již uznáno není, pokud mu neodpovídá.

Určité druhy hádanek jsou na výskyt alternativních řešení citlivější, typicky přesmyčka, obměnka, posunka, záměnka, ale problémy tohoto typu se samozřejmě mohou vyskytnout kdekoli.

Citlivé posouzení vyžaduje situace, kdy předložené řešení vychází z jiného výkladu obepisu. Například obepis „žena“ se v hádankách používá jak pro synonyma (dáma, paní), tak pro ženské jméno. Podobně „auto“ může být obepisem obecného označení (vůz, vozidlo), konkrétní značky nebo slangového označení (kára). Není-li to v podání naznačeno, řešitel předem neví, na které taxonomické úrovni je autorské řešení. Na přeborech je proto posuzování řešení jako alternativních tolerantnější než v korespondenčních soutěžích – v nich ovšem zase obvykle lze poslat víc řešení. Řešitel by se, má-li dostatek času, neměl spokojit s první nalezenou možností, ale měl by zkoumat, zda nelze najít ještě přiléhavější nebo bohatší námět. Zcela výjimečně se stane, že nalezené řešení je kvalitnější než autorské, i když vychází z jiného výkladu podání, pak je možné i takové řešení uznat.

Za vedlejší a tedy neuznatelné řešení se typicky považuje:

1. neúplné řešení, které odpovídá podání, ale nevyčerpává všechny informace v něm uvedené
2. řešení užívající výraz, který je taxonomicky příliš vzdálen od obepisu
3. řešení užívající málo známá, zpravidla cizí vlastní jména místo známých (často jako výsledek hledání na internetu), případně výrazy nedoložené spolehlivým zdrojem (často z křížovkářských slovníků nebo neologismy)
4. řešení provádějící druhovou operaci méně vydatně
5. řešení používající krkolomný slovosled nebo různé neústrojné „přílepky“

Autorský námět posunky:
můra, Bivoj, hukot, žába, záště, Janov – urazí Vojtu Kotka Bára Štěpánová.
Slovo „hukot“ je v podání obepsáno jako „zvuk“, proto lze uznat jako alternativu „ťukot“. Slovo „žába“ je obepsáno jako „skokan“ (tj. sousední taxonomická úroveň), proto lze uznat jako alternativu i jméno skokana do výšky „Bába“.

Autorský námět pádovky:
v dráze tinta, s laserem Nový – Drahotín toulá se Ronovem.
Zde si odpovídají vlastní jména (pod obepisy „herec“ a „město“), což je častý zdroj alternativních řešení. Lze pak uznat například řešení v dráze tinta, s laserem Burke – Drahotín toulá se Rumburkem. Burke je sice zahraniční, ale dostatečně známý a soudobý herec, jeho použití vede na vydatnější jádro a známější město, nehledě k tomu, že autorský Ronov není plný název českého města (jde o Ronov nad Doubravou).

Autorský námět posunky:
hrady, Skoumal, unikum, flákač – rádýlko u maliníku měla Káča.
Podání začíná „Tři sídla“, což nabízí výklad, že v námětu budou názvy tří obcí. Jádro je pak obepsáno „nástroj v trní skryla Katka“. Kromě autorského řešení je možné zvažovat i řešení Odry, Luže, Háj, Orm, unikum, flákač – pod růžemi harmoniku měla Káča. Užití vlastních jmen obcí místo obecného synonyma je samozřejmě horší, na druhou stranu jádro v druhém námětu je přiléhavější (v trní – pod růžemi). Druhý námět byl posléze uznán jako alternativní řešení.

Autorský námět prvkovky:
kra, kamínek, čina – pakrálíka mine klučina.
Slovo „pakrálík“ bylo obepsáno jako „hlodavec“. Řešení uvádějící „králík“ je věcně nesprávné (ačkoliv SSJČ uvádí, že králík je hlodavec, jedná se o velmi zastaralou informaci, králík patří mezi zajícovce). Pokud by „pakrálík“ byl obepsán jako „savec“, pak by sice „králík“ věcně i formálně vyhovoval, ale oproti autorskému řešení by proběhlo o jednu druhovou operaci méně. I v takovém případě by šlo o vedlejší řešení.

Autorský námět lavinovky:
sune Kačera kasu Červená, Sunar čeká ves na severu Česka.
V podání čekala na řešitele past v podobě názvu vesnice ze severních Čech. Protože v lavinovce není předem dáno, kolik dílčích jader se má získat, řešitel se mohl spokojit s řešením končícím „Sunar čeká ves“ (dvě dílčí jádra). Toto kratší řešení, byť napohled formálně i věcně vyhovující, je samozřejmě méně vydatné a tudíž ho nelze uznat.

CHYBOVKA

Starý vůz veze chlapy,
po cestě míjí Slapy.

Autorské řešení: jedné paní stoj spatný – jede parní stroj s pány.

Obrázku by zdánlivě odpovídalo i zkrácené řešení „stoj spatný – stroj s pány“ nebo „jedné paní stoj – jede parní stroj“, ovšem z obdobných důvodů jako výše se jedná o méně vydatné řešení než autorské. Náměty chybovek, zvlášť kreslené, je třeba řešit velmi pečlivě a zvažovat, které všechny části obrázku a textového naznačení mohou být součástí námětu.

Řešení hádanky se požaduje obvykle v písemné formě. Při vypisování řešení se požaduje, až na níže uvedené výjimky, uvedení celého námětu, tj. náznaku a jádra, popřípadě též hesla nebo tajenky, po­kud jsou v hádance skryty. Řešení se uvádí v pořadí: náznak, jádro, pří­padně též tajenka (heslo), pokud podání nebo forma hádanky nevyžaduje jiné pořadí.

Při kontrole správnosti řešení hádanky se nebere ohled na způsob napsání řešení hádanky; to může být napsáno tiskacím i psacím písmem a může být napsáno obvyklým způsobem s odlišením velkých a malých písmen, připouští se však i řešení napsané samými velkými nebo samými malými písmeny. Pokud není interpunkční znaménko či interpunkční znaménka přímo součástí námětu hádanky, není při kontrole řešení vyžadováno ani kontrolováno. Při kontrole řešení hádanky je rovněž tolerováno nesprávné uvedení diakritického znaménka, pokud se ovšem nejedná o druh hádanky, jehož druhová operace dodržení diakritického znaménka či znamének vyžaduje (shodovka, čárkovka, kroužkovka, háčkovka). Nesmí však jít o záměnu za slovo s jiným významem.

Pořadí slov může být při vypisování řešení ovlivněno podáním hádanky nebo použitou formou hádanky, proto dodržení pořadí náznak, jádro, tajenka nemusí platit absolutně. Zřejmé je to například u skupinové tvorby, kde se při vypsání řešení střídá uvedení náznaků a jader tak, jak odpovídá definici skupinové tvorby. Rovněž u permutačních hádanek (např. u vybíračky či výpustky slovní) se v podání často střídají prvky náznaku a prvky jádra.

U zapsaného řešení se, zejména na přeborech, toleruje chybějící interpunkce a zjevné chyby v diakritických znaménkách. Též lze tolerovat záměny podobných slov, např. „kropicí“ a „kropící“ (konev); nemusí to však platit vždy. Např. uvedení slov „vyjímka“ nebo „protěžovat“ namísto „výjimka“ a „protežovat“ svědčí o neznalosti, stejně jako např. chyba v i/y.

Kromě písmen, číslic, mezer a tečky se v zápisu řešení v praxi mohou používat další znaky, je-li potřeba vyznačit části námětu, pro zabránění pochybností nebo pro speciální účel:

1. Čárka odděluje dílčí náznaky ve sdružovací tvorbě, resp. prvky námětu u některých permutačních hádanek; Může se použít i s interpunkčním významem, pak její funkci přebírá jiný znak, obvykle středník.
2. Pomlčka odděluje náznak od jádra v nespojené tvorbě, případně poslední dílčí jádro od předcházejících prvků námětu u některých permutačních hádanek.
3. Středník nahrazuje nebo doplňuje čárku ve funkci oddělovače prvků námětu.
4. Další interpunkční znaménka (vykřičník, otazník) se používají proto, aby námět správně odpovídal struktuře podání, např. tvoří-li náznak nebo jádro tázací větu.
5. Kulaté závorky vyznačují obvykle alternativní znění některých výrazů námětu, je-li to v soutěži povoleno. Je-li alternativ více nebo jsou-li složitější, doporučuje se uvést řešení s každou alternativou samostatně.
6. Hranaté závorky obsahují výrazy odpovídající interpunkci, je-li součástí námětu a v podání zvýrazněna (např. [tečka], [čárka]), nebo poukazující na polohu (např. [zleva], [dole]).

1. Hádanky s křížovou vazbou (§§ 15 až 18)
Uvádí se jedna nebo obě ucelené části (obě tam, kde je námět hádanky rozdělen do dvou částí) a případně též tajenka, je-li skryta.

2a. Klíčovka (§ 20)
V řešení se uvádí jádro a klíč (princip, podle kterého byly vybrány prvky náznaku).

2b. Šotek (§ 21)
V řešení se uvádí pouze jádro. To tvoří písmena, která opravují „chyby“ v původním textu náznaku.

3a. Vybíračka, výpustka slovní, odsuvka slovní, záměnka slovní (§§ 61 a 65‒67).
Uvádí se prvky námětu v pořadí, jak jdou v podání za sebou, tedy vždy prvek náznaku a z něj vypouštěný prvek jádra (u záměnky slovní ještě vsouvaný prvek náznaku) atd. až poslední prvek jádra.

3b. Číselka, šaráda (§§ 69 a 71)
Náznak se uvádí pouze tehdy, pokud z podání hádanky vyplývá, že je uveden (náznak samostatně podaný – obe­psaný, nakreslený apod., případně náznak spojený s jádrem).

3c. Zdvojenka (§ 77)
Nemá-li náznak samostatný význam, uvádí se v řešení pouze jádro.

4a. Pádovka, tvaroslovka (§§ budou doplněny)
U kreslených pádovek a tvaroslovek se podstatná jména v náznaku uvádí buď v 1. pádě, nebo podle na­kreslených vzájemných vztahů (např. „u laně na kole s kalami osoba – slanisko lákalo soby“). U textových pádovek a tvaroslovek se předložky z obepsání pro vypsání řešení náznaku zachovávají, pokud to vhodně odpovídá smyslu obepsání; jinak lze použít jinou vhodnou předložkovou vazbu, popřípadě vazbu bez předložky odpovídající textu podání. Vždy však musí při proměně náznaku v jádro dojít prokazatelně ke změně pádu nebo čísla příslušných slov.

4b. Časovačka a její odrůdy (§§ budou doplněny)
Sloveso se uvádí v náznaku se stejnými mluvnickými kategoriemi (osoba, číslo, čas, rod, způsob), jaké má sloveso v obepsání, pokud to vhodně odpovídá smyslu obepsání.

Pokud nevyplývá pořadí uvedení slov, která jsou předmětem druhové operace, přímo z podání, má řešitel relativní volnost, jak tato slova do řešení zakomponovat, což se týká zejména záměnky slovní, např. "chytne prak táta, Neprakta, ráče – chytrá četa" nebo "kádě se Lenka děsila (selen, sila)". Možné a obvyklé je tedy uvedení slov, která jsou předmětem provedení druhové operace, na konci náznaku nebo na konci námětu, a to v závorkách či bez nich.

Přeborovým řádem nebo soutěžními podmínkami jednotlivých soutěží může být vy­pisování řešení a posuzování jeho správnosti upřesněno nebo pozměněno. Např. mohou soutěžní podmínky jednotlivých soutěží stanovit, že některá nebo všechna vedlejší řešení budou uznávána za správná.