Nové směrnice – návrh textu

1. České slovní hádanky (dále jen „hádanky“) jsou hříčky se slovy, založené na vazbách mezi dvěma soubory písmen; vazby spočívají ve shodách a rozdílech použitých písmen a jejich uspořádání. Uspořádáním se rozumí nejen pořadí písmen, ale též použití a umístění mezislovních mezer a interpunkčních znamének či jiných znaků.
2. Základními částmi hádanky jsou námět a podání.
3. Námět hádanky tvoří dva soubory písmen. Výchozí soubor se nazývá náznak hádanky, výsledný soubor jádro hádanky.
4. Součástí námětu může být vedle náznaku a jádra ještě tajenka.
5. Proměnu náznaku v jádro určuje postup definovaný pro každý druh hádanky – druhová operace. Druhová operace může stanovit, že při přechodu z náznaku v jádro se k náznaku přidávají pojmy z určité definované množiny, tzv. pomocné výrazy. Druhová operace určuje název hádanky.
6. Provedením druhové operace na náznaku získáme soubor písmen, který nazýváme mezifáze. Mezifáze může být shodná s jádrem, může se však od jádra ještě lišit počtem a umístěním mezislovních mezer, interpunkčních znamének, malých a velkých písmen a délkou hlásek.
7. Podmínky stanovené druhovou operací mohou být u některých druhů hádanek zúženy nebo pozměněny za účelem vytvoření nebo definování samostatných podmnožin daného druhu hádanky. Je-li zúžení nebo pozměnění druhové operace obecného charakteru, je taková podmnožina nazývána odrůdou (daného druhu) hádanky; spočívá-li odlišnost druhové operace v použití jiných stavebních prvků (viz § 6) pro její provedení, je podmnožina nazývána variantou (daného druhu) hádanky.
8. Podání hádanky je zpracování námětu do sdělovacího tvaru, v němž je námět zcela nebo zčásti utajen a předložen řešiteli.
9. Námět ani podání hádanky nesmějí ohrožovat mravní výchovu mládeže a nesmějí zavdávat důvod k případným soudním sporům o ochranu osobnosti či náhradě majetkové újmy.

1. Námět hádanky musí být v souladu s definicí druhové operace stanovené pro daný druh (odrůdu, variantu) hádanky.
2. Námět hádanky musí být vytvořen (složen) ze slov, rozvitých (víceslovných) výrazů nebo vět, které dávají samy nebo ve vzájemném spojení v českém jazyce smysl a podávají (bez dalšího vysvětlujícího textu) ucelenou informaci. Požadavek ucelenosti musí splňovat celý námět, tvoří-li jeden celek, nebo každá samostatně stojící část námětu. Pokud se u některých hádanek tento požadavek (požadavek na „námětovou ucelenost“) nevyžaduje, je to dále ve směrnicích výslovně uvedeno.
3. Slova, rozvité výrazy i věty použité v námětu musí být z pohledu současné češtiny jazykově správné, a to z hlediska pravopisu, tvarosloví i větné skladby.
4. V námětu lze kromě českých slov použít i slova (rozvité výrazy, věty) z jiných jazyků, pokud se staly součástí české slovní zásoby nebo se jedná o vlastní jména.
5. Navzájem si odpovídající slova námětu musí mít v současné češtině (popřípadě v jiném jazyce u převzatých slov) jiný slovní základ a význam. Tento požadavek platí pro všechny slovní druhy, nikoli jen slova ohebná. Týká se nejen celých slov, ale též částí slov ve slovech složených, čtyřpísmenných a delších předpon a dále předpon pa-, pra-, sou-, ne- a ni-, které jsou nositelkami druhové operace ve vybraných hádankách.

1. Za námětově ucelené jsou považovány samostatná slova, spojení slov, jednočlenné a dvojčlenné věty a souvětí, a to za dále stanovených podmínek.
2. Samostatná slova jsou námětově ucelená, jsou-li v prvním pádu jednotného nebo množného čísla a jedná-li se o podstatná jména, zpodstatnělá přídavná jména a přivlastňovací zájmena, zájmena osobní (pro 1. a 2. osobu jednotného i množného čísla), neurčitá a záporná, nebo o číslovky základní a neurčité.
3. Samostatná slova jsou námětově ucelená i tehdy, jedná-li se o název lidského díla či přírodního útvaru, nebo o jednočlennou větu tvořenou neosobním slovesem. Za námětově ucelenou jednočlennou větu je považováno i citoslovce.
4. Název lidského díla či přírodního útvaru je považován za námětově ucelený vždy; tedy i když je víceslovný.
5. Spojení slov netvořících větu je námětově ucelené, pokud může být použito jako smysluplný podmět.
6. Jednočlenná či dvojčlenná věta, případně souvětí jsou námětově ucelené, jestliže mají v českém jazyce smysl a podávají ucelenou informaci.

1. Slova, zkratky, značky a označení, včetně čísel zapsaných arabskými nebo římskými číslicemi, použité v námětu musí být doložitelné současnými jazykovými příručkami, slovníky cizích slov, všeobecně naukovými a speciálními slovníky či vědeckými a odbornými publikacemi (vydanými po 1. 1. 1960) nebo se musí jednat o aktuální, všeobecně známé, ale dosud nepublikované výrazy.
2. V hádance lze použít i správně tvořené odvozeniny, složeniny a tvary slov doložitelných podle odstavce 1.
3. Aktuální vlastní jména převzatá z jazyků nepoužívajících latinku musí být použita ve správné transkripci podle současných pravidel.

1. Základní požadavky pro změnu slovního základu a významu jsou uvedeny v § 2 odstavec 5. Hranicí pro posuzování těchto aspektů je hranice mezi starou češtinou a novodobou češtinou. Tolerovat lze stejný slovní základ, jestliže se význam slova zcela osamostatnil nebo posunul nejpozději v době národního obrození v 19. století, popřípadě se jedná o slovo, na jehož původ nemají jazykovědci shodný názor; to se může týkat i vlastních jmen.
2. Za navzájem si odpovídající slova námětu jsou považována slova náznaku (případně též pomocné výrazy uskutečňující druhovou operaci) proti slovům v jádru, slova jednotlivých náznaků mezi sebou ve vícenáznakové a slova jednotlivých jader mezi sebou v postupné a vícejaderné tvorbě (viz § 8); je-li součástí námětu tajenka, pak slova tajenky ve vztahu ke slovům náznaku i jádra. Ve všech těchto případech se odpovídajícími slovy míní taková slova, která při přechodu z jedné části námětu do druhé přejímají z původního slova (se stejným slovním základem) alespoň jedno písmeno do slova vytvářeného. Dále se za navzájem si odpovídající slova námětu považují kterákoli slova navzájem v hláskovce, číselce, dělence a šarádě a za sebou následující slova v řetězovce a zdvojence.

1. Stavebními prvky námětu hádanky a současně nositeli vazeb mezi názna­kem a jádrem jsou písmena, slabiky, shluky a slova. V hádankách, ze­jména ve vazbě odpovídajících si prvků námětu, jsou pojmy písmena, slabiky, shluky a slova používány v poněkud širším významu, než je obecný význam těchto pojmů.
2. Za písmena jsou v hádankách považována nejen písmena české abecedy, ale též písmena jiných abeced používajících latinku a číslice.
3. Není-li u konkrétního druhu hádanky stanoveno jinak, jsou považována písmena české abecedy lišící se čárkou nebo kroužkem nad písmenem za shodná písmena. Podobně se považují za shodná písmena i délkou se lišící písmena v cizích slovech.
4. Za shodná jsou považována též malá a velká písmena.
5. Při použití číslic se považují znaky pro arabskou jedničku „1“ a nulu „0“ za shodné s písmeny „l“ (malé el) a „o“ a znaky pro římská čísla hodnot 1, 5, 10, 50, 100, 500 a 1000 za shodné s písmeny I, V, X, L, C, D a M.
6. Spřežku „ch“ lze považovat za jedno písmeno nebo dvě písmena („c“ a „h“). Ostatní spřežky jsou vždy považovány za dvě či více písmen.
7. Slabiky jsou v hádankách používány ve shodě s aktuálními pravidly čes­kého pravopisu a českou mluvnicí.
8. Je-li námět hádanky dělen na slabiky, považují se neslabičné předložky za jednu slabiku dohromady s bezprostředně následující slabi­kou.
9. Ve slabikových variantách se vyžaduje, aby dělení námětu na slabiky bylo správné v náznaku a u prováděné druhové operace.
10. Shluky jsou skupiny dvou nebo více písmen, které spolu v námětu sou­sedí. Při dělení námětu do shluků se na mezery a interpunkční znaménka mezi slovy a větami ne­bere zřetel. V hádankách, jejichž námět je dělen do shluků (ve shlukových variantách), je nutné dodržet v celém námětu stejnou délku shluků (stejný počet písmen ve všech shlu­cích).
11. Slova jsou v hádankách používána ve shodě s aktuálními pravidly čes­kého pravopisu a českou mluvnicí. Za jedno slovo lze nebo je nutno považovat také dále uvedená spojení:
    
    1. Jednopísmenná předložka je vždy považována za jedno slovo se slovem bezprostředně následujícím.
    2. Předložku o délce dvou či tří písmen lze považovat za jedno slovo se slovem bezprostředně následujícím.
    3. Zvratná zájmena „se“ a „si“ lze považovat za jedno slovo se slovesem, k němuž patří, pokud tomuto slovesu bezprostředně předcházejí nebo po něm následují.
    4. Příklonka -li je vždy považována za jedno slovo se slovesem, k němuž patří.
    5. Zkratkové iniciály, nejvýše však tři, jsou považovány za jedno slovo s příjmením či přídomkem, jemuž předcházejí.
    6. Za jedno slovo je považováno spojení číslovky napsané číslicemi se značkou míry či veličiny značící počet nebo rozměr něčeho (1 ha, 10 m, 100 kg).
12. Použití předložek o délce dvou a tří písmen musí být v rámci jed­noho námětu jednotné (buď vždy jako samostatné slovo nebo vždy s pří­slušným slovem dohromady); totéž platí pro použití zvratných zájmen. Jsou-li v námětu přítomny současně dvou- či třípísmenné předložky i zvratná zájmena, týká se povinnost jednotného použití všech těchto výrazů.

1. Náznak, jádro i tajenka mohou nabývat vlivem dané druhové operace nebo zvoleného způsobu či formy tvorby (viz § 8) různých podob.
2. Náznak může být jedno- či víceslovným výrazem nebo pouhou skupinou písmen. Některé druhové operace vyžadují, aby byl náznak složený z více slov nebo z více částí, které se nazývají prvky náznaku.
3. Jádro může být jedno- či víceslovným výrazem. Pokud je náznak pouhou skupinou písmen, může být rovněž pouhou skupinou písmen. Některé druhové operace umožňují, aby bylo jádro složené z více částí, které se nazývají prvky jádra.
4. Zvolený způsob tvorby může vyžadovat, aby byla druhová operace provedena více než jedenkrát. V takovém případě (pokud se nejedná o vícenáznakovou či vícejadernou tvorbu) jsou části námětu, s nimiž se provádí druhová operace, nazývány dílčí náznaky a části námětu po provedení druhové operace jsou nazývány dílčí jádra. V závislosti na způsobu tvorby je pak celé jádro složené z dílčích jader (násobná tvorba a sdružovací tvorba, viz § 8, stejně i dále), nebo je celý námět složený z několika skupin dvojic dílčího náznaku a dílčího jádra (skupinová tvorba), nebo je druhé až předposlední dílčí jádro dílčím náznakem pro vytvoření následujícího dílčího jádra (postupná tvorba a kvadratická tvorba).
5. V rámci námětu může existovat více náznaků (vícenáznaková tvorba) nebo více jader (vícejaderná tvorba).
6. Tajenka se může vyskytovat jen u některých druhů hádanek a její výskyt i podoba jsou dány záměrem autora hádanky a jeho vynalézavostí. U hádanek s křížovou vazbou může být složena z písmen systematicky skrytých v dané struktuře políček, u ostatních hádanek zejména z písmen, která se ubírají, přidávají, mění nebo jsou součástí proměny náznaku v jádro podle dané druhové operace.
7. Druhová operace jako předpis pro provedení konkrétní proměny náznaku v jádro může být stanovena pevně, tzn. že stanovená podmínka druhové operace je splněna (požadovaná operace se provede) právě jednou nebo právě ve všech případech, popřípadě může být stanovena dolní mez, tj. že podmínky stanovené v definici dané druhové operace mohou být splněny nejméně jednou, nejméně dvakrát a podobně.

1. Námět hádanky může mít z hlediska své struktury a postupu při přechodu z náznaku v jádro rozmanitou podobu. Podle povahy náznaku a jádra a podle toho, jak a kolikrát se provádí druhová operace, rozeznáváme různé způsoby tvorby. Podle toho, zda jsou náznak a jádro oddělené nebo zčásti či zcela spojené, rozeznáváme formy tvorby.
2. Je-li v námětu hádanky jeden náznak, s tímto náznakem se provede jedna druhová operace a vznikne jediné jádro, jedná se o základní tvorbu.
3. Je-li v námětu hádanky jeden náznak a druhová operace se provádí s každým slovem náznaku (tedy tolikrát, kolik slov má náznak), vzniká provedením každé druhové operace dílčí jádro a sloučením dílčích jader jediné jádro; takový způsob tvorby se nazývá násobná tvorba. Pokud předepsaná druhová operace vyžaduje, aby náznak byl víceslovný nebo složený z prvků náznaku, provádí se v násobné tvorbě druhová operace s každými dvěma (nebo více) slovy. Slovem se u násobné tvorby rozumí slovo v pojetí uvedeném v § 6.
4. Je-li náznak složený z dílčích náznaků, které jsou samostatně nebo ve spojení námětově ucelenými výrazy, na každém dílčím náznaku se uplatní princip základní nebo násobné tvorby a ze vzniklých dílčích jader se složí celkové jádro, pak se jedná o sdružovací tvorbu. V rámci jednoho námětu nelze kombinovat princip základní a násobné tvorby.
5. Má-li námět hádanky formu úplně spojeného textu, v němž jsou za sebou nejméně dvě skupiny tvořené dílčím náznakem a dílčím jádrem, jedná se o skupinovou tvorbu. Každá skupina tvořená dílčím náznakem a dílčím jádrem představuje dílčí námět. Sloučením dílčích námětů vzniká (celkový) námět hádanky.
6. Je-li námět tvořen dvěma nebo více různými náznaky a uplatněním stejné druhové operace na každém z náznaků vznikne shodné jádro, jedná se o vícenáznakovou tvorbu. Pokud v rámci námětu vzniká z jednoho náznaku uplatněním téže druhové operace více různých jader, jedná se o vícejadernou tvorbu.
7. Je-li po provedení druhové operace na náznaku a vytvoření (prvního dílčího) jádra uplatněna táž druhová operace na vzniklém jádru a vznikne další (dílčí) jádro, jedná se o postupnou tvorbu; daný postup se může opakovat na druhém jádru či dalších jádrech. Pokud se po vytvoření (prvního) jádra použije toto jádro jako obepis náznaku pro provedení téže druhové operace a vznikne další jádro, jedná se o kvadratickou tvorbu; použití kvadratické tvorby se předkládá k řešení povinně s nápovědou „(kvadr.)“.
8. Předepsaná druhová operace může být provedena i s použitím jiných než obvyklých stavebních prvků (například použitím názvů písmen řecké abecedy místo písmen české abecedy, použitím slov čárka nebo koma místo čárky nad samohláskou v čárkovce, použitím slova háček nebo písmene „v“ místo háčku nad písmenem v háčkovce nebo měkčence, použitím názvu hádankářského kroužku místo kroužku nad „u“ v kroužkovce). Taková tvorba je označována jako vtipná tvorba. Při použití písmen řecké abecedy místo písmen českých je třeba jich použít v rámci celého námětu.
9. Vtipná tvorba může mít i jinou podobu než tu, která je uvedena v odstavci 8, a může se týkat i jiných druhů hádanek.
10. Kombinovaná tvorba je tvorba, při níž je využit více než jeden druh hádanky.
11. Jednotlivé části námětu hádanky mohou být zcela samostatnými výrazy (pak se jedná o formu nespojené tvorby), nebo mohou být některé části spojeny do jednoho výrazu (pak se jedná o formu částečně spojené tvorby), nebo může mít námět formu jednoho uceleného textu (pak se jedná o úplně spojenou tvorbu).
12. Není-li u konkrétních druhů (typů) hádanek stanoveno jinak, musí být všechny části námětu v nespojené tvorbě námětově ucelené. V částečně spojené tvorbě se vyžaduje námětová ucelenost u samostatně stojících částí námětu; u spojených částí stačí námětová ucelenost výrazu po spojení. V úplně spojené tvorbě postačuje námětová ucelenost celého námětu.
13. Je-li námět zcela nebo zčásti spojený a hranice mezi náznakem a jádrem (při uplatnění principu základní tvorby) nebo (nejméně jedna) hranice mezi dílčími náměty či mezi dílčím náznakem a dílčím jádrem (ve skupinové tvorbě) prochází uvnitř slova, jedná se o půlenou tvorbu.

1. Součástmi podání hádanky jsou:
   
   1. informace o druhové operaci, případně další údaje usnadňující řešení,
   2. uvedení námětu.
2. Informací o druhové operaci je název hádanky; tím může být název druhu, odrůdy nebo varianty hádanky.
3. U jednotlivě podávaných hádanek má název hádanky formu nadpisu. Při sdružení většího počtu hádanek do souvislého textu (viz § 13) se uvádí výčet použitých druhů, odrůd nebo variant hádanek.
4. Je-li název hádanky součástí námětu, lze místo konkrétního názvu uvést jen obecný pojem (např. HÁDANKA).
5. Označení varianty v názvu hádanky lze nahradit naznačením v rámci uvedení námětu.
6. V zájmu usnadnění řešení nebo zajištění jednoznačnosti řešení lze uvést způsob tvorby, počet slov námětu nebo jeho části, délku slov námětu nebo jeho části (vyčíslení) či jinou vhodnou nápovědu. Uvedení způsobu tvorby, vyčíslení nebo jiné nápovědy může být dále ve směrnicích stanoveno v konkrétních případech jako povinné. Při vyčíslení se udává počet písmen jednotlivých slov s tím, že v tomto případě se považují za jednotlivá slova nikoli slova v širším pojetí podle § 6, nýbrž slova v obecném smyslu českého jazyka; za samostatné slovo jsou tak považovány i neslovní výrazy (zkratky včetně iniciál, značky, označení, čísla psaná arabskými nebo římskými číslicemi atd.); naopak části slov oddělené pomlčkou se považují za jedno slovo, do jehož délky se však samotná pomlčka nepočítá.
7. Uvedení námětu může mít formu:
   
   1. textového zpracování, a to v podobě nápisu (nápisové podání) nebo souvislého, zpravidla veršovaného, několikařádkového textu (textová hádanka), nebo
   2. kresby či kreseb, a to bez jakéhokoli textu nebo s průvodním, zpravidla veršovaným, textem (kreslená hádanka); nakreslení námětu nebo jeho části lze nahradit živým předvedením, zobrazením s využitím audiovizuální techniky nebo jinou vhodnou formou.
8. Pro slova použitá v podání platí přiměřeně ustanovení § 4. Podání musí být správné po jazykové i věcné stránce.

1. Při nápisovém podání hádanky je přímo uvedený náznak, a to formou (zpravidla jednořádkového) nápisu.
2. Jádro není uvedeno ani obepsáno; může však být napovězeno nebo blíže specifikováno, například uvedením tématu či omezením, že jádro je jednoslovné.

1. V textovém podání je uveden nebo alespoň naznačen celý námět, tj. náznak a jádro, případně též tajenka, a to zpravidla v uvedeném pořadí.
2. Textové podání má formu několikařádkového textu, zpravidla veršovaného, v němž je uveden jen námět, nebo námět doplněný průvodním textem, jehož cílem má být přiblížení podání hádanky literárnímu útvaru, popřípadě též nápověda nebo upřesnění námětu. Námět hádanky je uveden odlišným typem písma, než má průvodní text.
3. Námět hádanky může být v textu zcela či zčásti přímo uveden nebo obepsán. V některých druzích hádanek může být nahrazen, v souladu s předepsanou druhovou operací, arabskými či římskými číslicemi.
4. Při přímém uvedení námětu či jeho části nemusí být zachováno pořadí slov.
5. Obepsáním námětu se rozumí nahrazení jednotlivých slov, víceslovných výrazů a vět námětu definicemi, synonymy a synonymickými výrazy, slovy a výrazy vzájemně podřazenými či nadřazenými v určitém klasifikačním systému, slovy a výrazy synekdochickými nebo vzájemně silně souvisejícími. Za obepsání se považuje rovněž nahrazení vlastního jména obecným pojmem či nahrazení příjmení křestním jménem a naopak, nebo užití slova či výrazu z jazykovědné terminologie nebo literárních věd. U vybraných druhů hádanek lze použít protivkové obepsání, tj. uvedení antonym a antonymických výrazů namísto synonym a synonymických výrazů; užití protivkového podání (uvedení slov a výrazů opačného významu) musí být v informacích o hádance uvedeno.
6. Pro obepsání a pro kombinaci obepsání a přímého uvedení námětu platí zásady zachování rozměru, zachování pořadí jednotlivých částí námětu a zachování celistvosti obepsání.
7. Zachováním rozměru se rozumí úplné obepsání či uvedení námětu, avšak bez nadbytečných nebo zavádějících údajů. Slova doplňující nebo upřesňující obepsání mohou být uvedena v průvodním textu. Pro dodržení zachování rozměru musí slovu nebo výrazu v námětu odpovídat slovo nebo výraz v podání a větě v námětu musí odpovídat věta; připouští se však nahrazení výrazu nebo věty v podání příslušným jazykovědným pojmem. Jsou-li v námětu použita slova v prvním pádu, lze v podání uvést jejich ekvivalent i v jiném pádu než prvním, avšak jen tehdy, jsou-li tvary slov v podání i v námětu shodné s tvary v prvním pádu. Slova obepsání mohou být řešena v souladu s průvodním textem, ale i samostatně, bez přihlédnutí k průvodnímu textu.
8. Zachování pořadí obepsání se vyžaduje u námětů složených z více částí, ale také pro dodržení obepsání náznaku a jádra, a to zejména u částečně a úplně spojených námětů. Zachování pořadí obepsání nemusí být dodrženo, je-li v námětu použito ustálené slovní spojení, které zasahuje do náznaku i jádra. Dodržení pořadí může být dosaženo i smyslem textu při rébusovém podání.
9. Za rébusové podání se považuje použití předložkové nebo příslovečné vazby místo uvedení slov v základním tvaru nebo opačný postup, kdy v podání jsou slova v základním tvaru, ale do řešení se přejímají s předložkovou či příslovečnou vazbou. Rébusové podání jádra může využívat slovního označení interpunkčních znamének.
10. Zachováním celistvosti obepsání se rozumí souvislé obepsání námětu nebo jeho ucelené části bez přerušení průvodním textem. Za porušení zachování celistvosti obepsání se nepovažuje, je-li podmět, předmět či jiný větný člen námětu obepsán, uveden či naznačen v předchozí větě či větách a ve větě s obepsáním je pak v souladu s principy českého jazyka nevyjádřený či nahrazený slovem na něj odkazujícím. Podání slov v předchozí větě či větách se nezvýrazňuje odlišným typem písma.
11. Autor může při dodržení ustanovení směrnic použít vtipné podání, při němž vystaví řešitele nejistotě, co přesně je daným obepisem náznaku nebo jeho části či jádra míněno.

1. Celý námět nebo jeho část je nakreslený na jedné nebo více kresbách.
2. Kresby mohou být doplněny průvodním textem, a to i tehdy, je-li nakreslen celý námět.
3. Na jedné kresbě může být zobrazeno i více částí námětu. Částmi námětu se rozumí nejen základní části, tj. náznak a jádro, případně tajenka, ale též prvky náznaku, dílčí náznaky a dílčí jádra.
4. Průvodní text má podobu krátkého, zpravidla veršovaného textu, který by měl být řešiteli vodítkem a nápovědou. Takovýto průvodní text se nezvýrazňuje odlišným typem písma.
5. Je-li nakresleno pouze jádro, může průvodní text nabýt charakteru textového podání, včetně zvýraznění obepsání odlišným typem písma.
6. V kreslených hádankách je kladen důraz na rozpoznatelnost kresby a na to, aby více částí námětu v jednom obrázku tvořilo rozumnou kompozici vzhledem k velikosti a věcnému obsahu těchto částí.
7. Je-li na jednom obrázku znázorněno více částí námětu, řeší se tyto části obdobně jako u textových hádanek zleva doprava a shora dolů. Pokud se pro tyto části použije rébusové „čtení“, může být dosaženo správného pořadí částí námětu tímto způsobem. Pouhá kumulace těchto částí námětu, a to v základním gramatickém tvaru, je rovněž možná.
8. Průvodní text v kreslených hádankách má volnější charakter než průvodní text v hádankách textových. Není-li však jádro hádanky nakresleno, musí průvodní text obsahovat jeho naznačení nebo obepsání; obepsání jádra se odlišuje od ostatního textu jiným typem písma.
9. Jsou-li místo kreseb použity jiné formy předvedení námětu (s využitím audiovizuální techniky nebo živého předvedení), platí pro tyto formy přiměřeně ustanovení pro kreslené hádanky.

1. Má-li podání více hádanek povahu souvislého textu, musí následovat náměty jeden po druhém, bez vzájemného prolínání. Názvy hádanek, popřípadě další informace, jsou předřazeny celému textu a musí být uvedeny v pořadí odpovídajícím pořadí jednotlivých námětů.
2. Má-li podání více hádanek volnější charakter, musí z něj být zřejmé počet a druhy řešených hádanek i způsob jejich řešení.

1. Hádanky se člení podle prostorového uspořádání námětu na dvě základní třídy a v rámci těchto tříd podle povahy druhové operace na jednotlivé typy a podtypy.
2. Do první třídy patří hádanky, jejichž námět lze vepsat do stanovené plošné struktury, která vzezřením připomíná jednoduché křížovky (hádanky s křížovou vazbou, typ A). Podle intenzity křižování výrazů námětu se hádanky v této třídě dále člení na podtypy s úplným a neúplným křižováním.
3. Všechny ostatní hádanky jsou řazeny do druhé třídy, která se dále člení na:
   • šifry textové (typ B): jádro se vybírá z náznaku, jímž je ucelený text, buď prováděním oprav chyb v textu nebo výběrem podle určitého klíče;
   • hádanky mutační (typ C): druhová operace spočívá v provedení stanovené změny, mutace, nebo v absenci takové změny;
   • hádanky permutační (typ D): druhovou operací je obměna pořadí, permutace, písmen či jiných stavebních prvků;
   • hádanky tvaroslovné (typ E): druhová operace využívá skloňování, časování, stupňování a odvozování slovních druhů či rodů;
   • hádanky kompoziční (typ F): druhová operace představuje skládání v celek, kompozici, a to bez pomocných výrazů nebo s nimi.
4. Mezi hádanky permutační jsou řazeny též hádanky s kombinací mutačních a permutačních proměn. Mezi kompoziční hádanky jsou řazeny též hádanky využívající prvky tvaroslovné i kompoziční.

1. Námětem hádanky s křížovou vazbou je buď úplně spojený text nebo text rozdělený do dvou ucelených částí, který je možné umístit podle daných pravidel do obrazce předepsaného tvaru. Rozdělit text námětu do dvou částí lze pouze u rámcovky (viz § 18).
2. Obrazec je tvořen stejně velkými čtvercovými nebo obdélníkovými políčky orientovanými vodorovně a svisle. Text námětu se do obrazce vpisuje tak, že do každého políčka je vepsáno právě jedno písmeno, jedna slabika či jeden shluk podle zvolené varianty hádanky.
3. V systematicky umístěných políčkách může být skryta tajenka.
4. Má-li námět v obou směrech vpisování shodné znění, jde o hádanky s úplnou křížovou vazbou (čtvercovka, roháček). Je-li námět rozložen do vodorovných a svislých lišt, které se křižují jen v některých políčkách, jde o hádanky s neúplnou křížovou vazbou (rámcovka).

1. Námět lze vepsat do obrazce, jenž má tvar čtverce spočívajícího na základně.
2. Text se začíná vepisovat do políčka vlevo nahoře a pokračuje se bez přerušení dalšími políčky ve směru zleva doprava a shora dolů. Text ve směru vpisování musí být shodný s textem čteným ve směru kolmém na směr vpisování.
3. V jednotlivých políčkách, která jsou shodná pro oba směry (políčka na úhlopříčce zleva vpravo dolů), nesmí být vepsáno celé slovo.

1. Námět lze vepsat do stupňovitého obrazce začínajícího (končícího) řádkem s jedním políčkem a pokračujícího vždy řádkem o jedno pole delším (kratším); totéž platí pro sloupce ve svislém směru.
2. Text se začíná vepisovat do políčka, které je v prvním řádku nejvíce vlevo (může být i jediné), a pokračuje se bez přerušení dalšími políčky ve směru zleva doprava a shora dolů. Text ve směru vpisování musí být shodný s textem čteným ve směru kolmém na směr vpisování, přičemž text lze v kolmém směru číst shora dolů a zleva doprava, nebo zdola nahoru a zprava doleva, a to v závislosti na tvaru struktury políček.
3. V jednotlivých políčkách, která jsou shodná pro oba směry (políčka na přímce půlící pravý úhel ve vrcholu útvaru), nesmí být vepsáno celé slovo.

1. Námět lze vepsat do vodorovných a svislých lišt, které se navzájem křižují vždy ob jedno políčko. Všechny lišty v daném směru musí mít stejný počet políček a začínat i končit na přímce (celému obrazci lze opsat čtverec či obdélník).
2. Námětem je buď úplně spojený text, nebo dva ucelené texty, a to jeden pro vodorovný a druhý pro svislý směr vpisování.
3. Text se začíná vepisovat v nejvýše položené liště a vepisuje se bez přerušení směrem zleva doprava a shora dolů. Po vyčerpání všech polí ve vodorovných lištách se pokračuje svislou lištou, která je nejvíce vlevo, a pokračuje se směrem shora dolů a zleva doprava. Žádné slovo námětu nesmí být rozděleno do dvou či více lišt. Obsah políček, v nichž se lišty křižují, musí být pro oba směry vpisování shodný (ve smyslu ustanovení § 6).
4. V jednotlivých políčkách, ve kterých se lišty nekřižují, nesmí být vepsáno celé slovo.

1. Jádro se složí z prvků ukrytých v náznaku. Náznakem je text předložený k řešení nebo jeho část; u klíčovky může být náznak obepsán. Prvky náznaku přejímané do jádra musí sou­hlasit s odpovídajícími prvky jádra i v délce samohlásek, pokud není změna délky samohlásky u šotka součástí prováděné druhové operace.
2. Je-li náznak uveden přímo a některý řádek podání obsahuje zvýrazněné obepsání jádra, pak nemusí daný řádek být součástí náznaku a nemusí obsahovat žádný prvek přejímaný do jádra.
3. Šiframi textovými jsou klíčovka a šotek.

Jádro se složí z písmen, slabik, shluků či slov ukrytých autorem podle jím zvoleného systému v náznaku. Systém skrytí musí být jasně formulovatelný a nazýváme jej klíč.

1. Jádro šotka se složí z písmen, která jsou v jednotlivých řádcích uta­jena jako chyby přisuzované tiskařskému šotku; může se jednat i o písmeno, které bylo ze správného textu vypuštěno a v textu předloženém k řešení tedy chybí.
2. Chyba je vždy v rámci jednoho slova; z původního čili správného slova vznikne zase jedno slovo.
3. V jednom slově je jen jedna chyba, přičemž za chybu se považuje i změna délky hlásky.
4. Ve správném i chybném textu zůstává věta větou, i když věta s chybnými slovy může mít žertovný smysl. Počet chyb musí být v jednotlivých řád­cích shodný, tedy v každém řádku náznaku jedna chyba nebo v každém řádku dvě chyby atd. Oba texty jsou až na rozdíly (chyby) graficky to­tožné včetně mezislovních mezer a interpunkce.
5. Do jádra se přejímají písmena podle dále uvedeného předpisu.
   Jestliže slovo s chybou (CH) vzniklo ze správného slova (S):
   
   1. záměnou jednoho písmene, bere se do jádra (J) zaměňované písmeno (to je písmeno ze správného slova). Příklad: S – vada, CH – voda, J – a.
   2. vsunutím, přisunutím, odsunutím nebo vypuštěním písmene, bere se do jádra příslušné přidané nebo odebrané písmeno (tj. písmeno, kterým se správné a chybné slovo liší). Příklady: S – rána, CH – vrána, J – v (při­sunutí); S – kolej, CH – olej, J – k (odsunutí); S – trest, CH – test, J – r (vy­puštění); S – kus, CH – klus, J – l (vsunutí).
   3. přesunem jednoho písmene, bere se do jádra přesunuté písmeno. Pří­klad: S – skok, CH – koks, J – s.
   4. výměnou dvou, a to i sousedních písmen, bere se do jádra to z vymě­ňovaných písmen, které je ve správném slově první zleva. Příklady: S – topoly, CH – lopoty, J – t; S – klak, CH – kalk, J – l.
6. Je-li v každém řádku jedna chyba, jádro se složí z písmen chybných slov ve směru odshora dolů, tedy od prvního k poslednímu řádku náznaku.
7. Je-li v každém řádku více než jedna chyba, jednotlivá jádra nebo slova jednoho jádra vznikají tak, že se postupuje ve směru shora dolů a zleva doprava, tedy nejprve se vezmou písmena z chybných slov nacházejí­cích se nejvíce vlevo, pak písmena z chybných slov druhých zleva atd., vždy od prvního do posledního řádku náznaku.

1. Jádro hádanek mutačních vzniká z náznaku změnou neboli mutací, kterou je záměna, přidání nebo ubrání písmene či písmen v souladu s druhovou operací, případně kombinace těchto postupů.
2. Použití jiných stavebních prvků než písmen je možné jen tehdy, je-li to u příslušného druhu hádanky uvedeno.

Hádanky v této skupině jako jediné ze všech druhů hádanek povinně rozlišují délku hlásek při přechodu z náznaku v jádro.

1. Při přechodu z náznaku do jádra se neprovádí žádná změna, dodržena musí být i délka samohlásek. Jediným případným rozdílem mezi náznakem a jádrem může být počet a umístění mezislovních mezer či interpunkčních znamének a velikost písmen.
2. Ve shodovce lze použít protivkové obepsání.

1. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno přidáním nebo ubráním čárky nad samohláskou či souhláskou nebo se alespoň jednou změní písmeno „ů“ na „ú“ či naopak.
2. Změna písmene přidáním či ubráním kroužku nad „u“ je možná, není však považována za provedení druhové operace.
3. V čárkovce lze použít protivkové obepsání.

1. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno přidáním nebo ubráním kroužku nad „u“ nebo se alespoň jednou změní „ů“ na „ú“ či naopak.
2. Změna písmene přidáním či ubráním čárky je možná, není však považována za provedení druhové operace.
3. V kroužkovce lze použít protivkové obepsání.

1. Protivka je hádanka využívající slov, výrazů či vět opačného významu. Lze v ní uplatnit jeden ze dvou postupů uvedených v následujících odstavcích.
2. První možný postup používá druhovou operaci shodovky, čárkovky, kroužkovky nebo sloučenky a protivkové obepsání náznaku.
3. Druhý možný postup nahrazuje při přechodu z náznaku do jádra jednotlivá slova či sousloví náznaku odpovídajícími slovy či souslovími s opačným významem. Při použití tohoto postupu není použito protivkové obepsání náznaku.
4. Opačného významu lze dosáhnout také přidáním pomocného výrazu vyjadřujícího protiklad.

1. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno, a to změnou „y“ na „i“ či naopak nebo přidáním či ubráním alespoň jednoho háčku nad souhláskou či samohláskou.
2. Odrůdou měkčenky je ypsilonovka, v níž se provádějí pouze změny „y“ a „i“.
3. Odrůdou měkčenky je háčkovka, v níž se změny provádějí jen přidáním či ubráním háčku.

Ypsilonovka je odrůdou měkčenky. V náznaku se změní alespoň jedno písmeno, a to změnou „y“ na „i“ či naopak.

Háčkovka je odrůdou měkčenky. V náznaku se přidáním nebo ubráním háčku (resp. háčků) nad souhláskou či samohláskou změní nejméně jedno písmeno.

1. Druhovou operací je stanovený počet změn, přidání nebo ubrání písmene.
2. V obložce a obnažce lze přidávat nebo ubírat místo písmen shluky.
3. V přísuvce a odsuvce lze v násobné a sdružovací tvorbě provést druhovou operaci symetricky.

1. V náznaku se změní jedno písmeno na jiné.
2. Vyskytuje-li se v náznaku více stejných písmen, lze je všechna změnit na jiná stejná písmena.
3. V násobné a sdružovací tvorbě je možné na různých slovech, resp. u různých dílčích náznaků provádět změny podle odstavce 1 i 2, a to na sobě vzájemně nezávisle.
4. Vyskytují-li se v náznaku písmena lišící se háčkem, lze je změnit na jiná písmena lišící se háčkem, a to tak, že písmeno bez háčku se změní v jiné písmeno bez háčku a písmeno s háčkem se změní v totéž jiné písmeno s háčkem.

1. Druhovou operací je postupná záměna všech stavebních prvků tak, že jádro se liší od náznaku ve všech stavebních prvcích.
2. Stavebním prvkem může být písmeno, slabika nebo shluk.
3. V písmenné variantě lze používat vícenásobné změny.
4. Při podání stačí obepsat náznak a (konečné) jádro.

Do náznaku se vsune jedno písmeno.

Z náznaku se vypustí jedno písmeno, a to zevnitř náznaku.

K náznaku se přisune jedno písmeno, a to před náznak, nebo za náznak.

Ze začátku, nebo z konce náznaku se odsune jedno písmeno.

K náznaku se přisune na začátek a na konec po jednom písmenu, která mohou být různá, nebo se na začátek a konec náznaku přidají shodné či vzájemně zrcadlové shluky.

Ze začátku i konce náznaku se odsune po jednom písmenu, která mohou být různá, nebo se ze začátku a konce náznaku odsunou shodné či vzájemně zrcadlové shluky.

1. Ze začátku a konce náznaku se ubere písmeno nebo skupina písmen. U ponechaných písmen je možné odstranit háčky. Jádro je tvořeno zbylou skupinou písmen čtenou běžně (zleva doprava) nebo obráceně (zprava doleva).
2. Počet odebraných písmen musí být menší než počet zbylých písmen.
3. Provádí-li se v rámci námětu druhová operace více než jednou, musí být výsledkem každé druhové operace celé slovo, výraz nebo celá věta jádra.

1. K náznaku se přidají (přisunou nebo vsunou na libovolná místa) nejméně dvě stejná písmena nebo nejméně dva shodné shluky.
2. V násobné a sdružovací tvorbě postačuje přidat u každého slova či dílčího náznaku stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.
3. V postupné, vícenáznakové a vícejaderné tvorbě postačuje přidat při všech prováděných druhových operacích stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.

1. Z náznaku se odeberou (odsunou nebo vypustí) nejméně dvě stejná písmena nebo nejméně dva stejné shluky.
2. V násobné a sdružovací tvorbě postačuje odebrat u každého slova či dílčího náznaku stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.
3. V postupné, vícenáznakové a vícejaderné tvorbě postačuje odebrat při všech prováděných druhových operacích stejné písmeno nebo stejný shluk nejméně jednou.

1. V náznaku se na jednom jeho konci přisune písmeno a na druhém konci odsune.
2. Provádí-li se v rámci námětu více druhových operací, mohou využívat libovolně posun jedním či druhým směrem.

Šířenka je hádankou založenou na principu postupné tvorby. Pro přechod mezi náznakem a prvním jádrem a mezi jednotlivými po sobě jdoucími jádry je druhovou operací přisunutí nebo vsunutí písmene. Námět musí obsahovat aspoň dvě jádra.

Úženka je hádankou založenou podobně jako šířenka na principu postupné tvorby. Pro přechod mezi náznakem a prvním jádrem a mezi jednotlivými po sobě jdoucími jádry je druhovou operací odsunutí nebo vypuštění písmene. Námět musí obsahovat aspoň dvě jádra.

1. S náznakem a vzniklými jádry se nejprve provádí druhová operace šířenky, a to nejméně dvakrát. S posledním získaným jádrem a dále vzniklými jádry se provádí druhová operace úženky, a to nejméně dvakrát. Celý námět tvoří spojení náznaku a všech jader obou druhových operací. Nejmenší možný počet jader je čtyři.
2. Délka náznaku a posledního jádra (po provedení operace úženky) musí být shodná.
3. Náznak může být totožný s posledním jádrem. Některá jádra získaná druhovou operací šířenky a získaná druhovou operací úženky mohou být shodná, ale ne všechna.

1. S náznakem a vzniklými jádry se nejprve provádí druhová operace úženky, a to nejméně dvakrát. S posledním získaným jádrem a dále vzniklými jádry se provádí druhová operace šířenky, a to nejméně dvakrát. Celý námět tvoří spojení náznaku a všech jader obou druhových operací. Nejmenší možný počet jader je čtyři.
2. Délka náznaku a posledního jádra (po provedení operace šířenky) musí být shodná.
3. Náznak může být totožný s posledním jádrem. Některá jádra získaná druhovou operací úženky a získaná druhovou operací šířenky mohou být shodná, ale ne všechna.

1. Při přechodu z náznaku do jádra zůstávají souhlásky náznaku v nezměněné podobě i pořadí. Každá samohláska náznaku musí být obměněna podle odstavce 2 a případná každá samohláska jádra musí vzniknout obměnou podle odstavce 3.
2. Pokud se v náznaku před první souhláskou, po poslední souhlásce nebo mezi některými dvěma souhláskami vyskytuje jedna nebo více samohlásek, musí být všechny tyto samohlásky odstraněny nebo nahrazeny jinými samohláskami tak, aby se v daném místě náznaku neobjevila žádná samohláska, která v něm původně byla. Dané místo náznaku může zůstat i zcela bez samohlásek.
3. Před první souhlásku, za poslední souhlásku nebo mezi kterékoli dvě souhlásky náznaku lze přidat libovolný počet libovolných samohlásek, ale pouze takových, které se v daném místě náznaku původně nevyskytovaly.
4. Pokud je náznak zcela bez samohlásek, musí být v jádru alespoň jedna samohláska.

Vokálovka je odrůdou obměnky. Při přechodu z náznaku do jádra zůstávají souhlásky v nezměněné podobě i pořadí, každá samohláska se změní na jinou samohlásku. Záměny jednotlivých samohlásek se provádějí nezávisle na sobě.

V náznaku lze provést libovolný počet změn písmen tak, aby se v podstatě nezměnil jeho zvukový obraz s výjimkou délek, přízvuků a mezislovních pauz; přípustné je i to, že se neprovede žádná písmenná změna.

1. V náznaku se provedou alespoň dvě změny s využitím některé možnosti nebo některých možností popsaných v odstavcích 2 až 6.
2. Obousměrně povolená záměna. Písmeno nebo shluk písmen se zamění podle jedné možnosti z následujícího výčtu, záměna je povolena oběma směry. Jedno písmeno se však smí účastnit (být zaměněno nebo vzniknout záměnou) pouze jedné záměny podle tohoto odstavce.
   
   1. změna tvrdosti hlásky: c=č, e=ě, i=y, n=ň, r=ř;
   2. změna znělosti hlásky: b=p, f=v, g=k, h=ch;
   3. současná změna tvrdosti a znělosti hlásky: mezi sebou lze zaměnit libovolnou dvojici hlásek v rámci skupiny (d, ď, t, ť) a libovolnou dvojici hlásek v rámci skupiny (s, š, z, ž);
   4. změna mezi psanou a fonetickou podobou: c=dz, ď=dj, ň=nj, ť=tj, q=kv, r=rh, x=ks, t=th, dále lze mezi sebou lze zaměnit libovolnou dvojici písmen nebo shluků v rámci skupiny (c, ts, tz, ds), libovolnou dvojici písmen nebo shluků v rámci skupiny (č, tš, tž, dž) a libovolnou dvojici písmen nebo shluků v rámci skupiny (ě, je, ie, ije, yje, ye);
   5. změna mezi písmeny (spřežkami) staročeštiny či cizích jazyků a jejich soudobou transkripcí či výslovností: c=k, c=cz, č=cz, ř=rz, š=sz, u=v, v=w, g=j, g=h, f=ph, ti=ci, ae=e, oe=e, ue=i, ue=y, ä=e, ö=e, ä=a, ö=o, ü=i, ü=y, ü=u;
   6. změna podobných písmen české a cizí abecedy na základě vizuální podoby (např.: n=ń, l=ĺ=ľ, c=ć=ç, o=ô);
3. Splynutí dvou a více stejných sousedních písmen do jediného nebo rozepsání jednoho písmene do více stejných. Splynout mohou i písmena oddělená mezislovní mezerou.
4. Zpětné čtení náznaku. Víceslovný náznak se čte pozpátku buď jako jeden celek, nebo po jednotlivých slovech, v druhém případě jsou zpětně čtena postupně všechna slova. Zpětné čtení lze na náznak použít jen jednou. Ve sdružovací tvorbě lze použít zpětné čtení u jednoho, u některých i u všech dílčích náznaků, přičemž každý z nich může být čten zpětně jinak (některý jako jeden celek a jiný po slovech). V nápisovém podání lze číst zpětně i jen některé slovo či některá slova víceslovného náznaku, pokud je uvedeno, resp. jsou uvedena na zvláštním řádku.
5. Fonetický přepis cizích slov. Ve slově, které je změněno fonetickým přepisem, se žádné písmeno nesmí účastnit jiné změny, i když se samo fonetickým přepisem nezměnilo.
6. Záměna římské či arabské číslice nebo znaménka „+“. Římská číslice se zamění za odpovídající písmeno (C, D, I, M, L, V, X), arabská jednička za „l“ nebo „i“, nula za „o“. Znaménko „+“ lze použít pouze při nápisovém podání a zaměnit je za písmeno „a“ nebo „i“.
7. Jedno písmeno náznaku se smí účastnit kombinace více změn, ale pouze těch, které jsou prováděné podle odstavců 2, 3 nebo 4. Případná změna podle odstavce 4 musí u písmene proběhnout jako první, změny podle odstavců 2 a 3 mohou proběhnout v libovolném pořadí.
8. Při změně podle odstavce 5 je požadavek nej¬méně dvou změn splněn, pokud se změny účastní (jsou zaměněna nebo vzniknou záměnou) alespoň tří písmena.
9. Ve sdružovací tvorbě lze po provedení změn u dílčích náznaků nechat splynout poslední písmeno (písmena) předchozího a počáteční písmeno (písmena) následujícího dílčího náznaku podle odstavce 3. Tato změna se započítává do povinných minimálních dvou změn pro každý ze zúčastněných dílčích náznaků.
10. Je-li námětem částečně nebo úplně spojený text využívající principu zpětného čtení podle odstavce 4, připouští se i námět, u něhož je poslední písmeno náznaku zároveň prvním písmenem jádra.