Beijing International Sudoku Tournament 2011

sobota 21. května

A v sobotu to všechno vypuklo. Soutěž s přehledem řídili a jaksi odborně zajišťovali pan Wei-Hwa Huang a slečna Chen Cen (cpickerel), kterým společný čínsko-anglický duet velmi slušel. (Každý pokyn byl předříkán čínsky a následně řečen anglicky.) Na fotografii je také vidět buben, který sloužil jako startovní pistole.

První kolo byl úvodní klasický sprintík (8 tabulek, 20 minut). Na fotografiích je jasně vidět, kdo se nejvíc těšil. Každopádně Kuba s Klárkou potvrzovali své dispozice k této disciplíně (Debata před každým klasickým kolem mezi Kubou a Klárkou. Kuba: „Tak teď to vyluštíme a odevzdáme, jo?“) a (spolu s dalšími rychlíky) odevzdávali před limitem. Ovšem oba se dopustili drobných chybiček, a tak nakonec neměli o tolik bodů víc než trpící Krtek, který nestihl šestou úlohu o pár políček. Sedmnácté místo v klasickém kole, to se Kubovi asi dlouho nestalo.

Druhé kolo bylo zaměřeno na poměrně klasické varianty (diagonála, extraregion, ap.) Pro seznámení se s obsahem jednotlivých kol doporučuji stáhnout si booklet ze stránek soutěže. I v tomto kole chyběla každému z nás nějaká ta úloha ke spokojenosti, přesto jsme se ve výsledkové listině po dvou kolech dostali tam, kam jsme chtěli. Krtek byl 10., Kuba 7. a Klárka zářila na 4. místě.

Třetí dopolední kolo bylo zaměřené na počítací úlohy v čele s Killerem. Soutěž začala nabírat na obtížnosti, na 8 tabulek už bylo vyhrazeno 60 minut. Klárka trpěla, protože počítání nerada a byla z elitní společnosti trochu odstrčena. Krtek kromě jedné zmotané úlohy udělal jednopolíčkový překlep v nejdražší tabulce, a tak byl rád, že se zubynehty drží v postupové desítce. Naopak Kuba již nabral směr do bezpečných vod TOP5, kde se kromě očekávaných hvězd (Snyder, Mrozovski) potkal s pro nás do té doby neznámým Japoncem Morinishim, který si počínal velmi suverénně. Je prostě vidět, že sudokářská konkurence roste každým dnem a můžeme být rádi, že do špičky patří také tolik Čechů.

    

    

Odpolední seance začala opět klasikou. Tentokrát 8 úloh na 30 minut. Kuba i Klárka podle plánu odevzdávají. Já jsem zahrál s dojmem slušného výkonu 6 tabulek, ale znamenalo to místo pokroku propad.

Naštěstí následovala dvě pestřejší kola. V pátém kole 8 tabulek na 60 minut a Krtek odevzdává před limitem zároveň se Snyderem, potěší. Kuba bohužel neprolomil nejdražší Váhy, ale jeho pozici to neohrožovalo. V šestém kole bylo v limitu 60 minut předloženo pouze 6 těžších úloh s kombinací několika doplňujících pravidel (GTaK, Blackout mrakodrapy, ap.) Po čtvrthodince si vzal slovo Wei a musel sdělit smutnou věc, že i špičkovým superpečlivým čínským organizátorům se může vloudit chyba. V úloze Zabijáček bylo potřeba změnit 23 na 33, aby byla úloha v pořádku. Zdálo se, že to všichni vzali na vědomí a že se nic moc neděje. Třeba Kuba už měl tabulku dávno vyřešenou, tolikapolíčkové součty vůbec nebyly k řešení potřeba. Ale přecijen tento kamínek pak spustil určitou lavinu událostí.

Šesté kolo odevzdali Kuba i Krtek ve stejné, osmé minutě před limitem. I Klárka byla spokojená s pěti úlohami a na večeři jsme odcházeli ve výborné náladě. Celý večer jsme pak velmi netrpělivě číhali na průběžné výsledky, abychom věděli, jakou strategii zvolit do posledního nedělního kola. Pozdě večer jsme se (SMSkou z ČR) dozvěděli poměrně příznivé zprávy. Kuba coby hvězda největší byl na 4. místě bezpečně v playoff, Krtek na 6. místě by musel zahrát sedmé klasické kolo velmi slabě, aby z desítky vypadl. (Upřímně řečeno jsem neměl úplně lehké spaní, a trochu jsem se bál.) Na druhé straně Klárka na 12. místě potřebovala podat nadprůměrný výkon, aby ztrátu na semifinále stáhla. Ale právě klasické kolo bylo ideální příležitostí to zvládnout. (Pokud by Kuba s Klárkou zvládli bez chyb první kolo, v pořadí za kola 1, 4, 7 (klasická kola) by byli 1. a 2. ze všech účastníků.) Na desátém místě seděl Ulrich Voigt z Německa, který je sedminásobným mistrem světa v řešení logických úloh, ale nikoliv šampiónem klasického sudoku.

Jak jste si mohli všimnout, ve výsledkové listině se ziskem 0 bodů figuruje jistý Michal Rieder. Michal byl zapsán mezi soutěžící, chvíli jsme zkoušeli ho přemluvit, ať to zkusí, že v každém kole něco zvládne. Bránil se, tak jsme ho nechali. Ovšem odpoledne měl Víťa startovat 4. kolo úderem do bubnu. A Michal tedy vyrazil, aby se podíval, vyfotil a pak chtěli jít i s Grace do města. 4. kolo ovšem začalo o 5 minut dříve bez obou dvou. Ovšem snaživí čínští organizátoři si všimli Michala jakožto soutěžícího před hotelem, honem ho dostrkali do auta a vezli do „luštící haly“. Tam už vše začínalo, takže honem zadání a běž luštit. „Nee, já fakt nechci!!“ = ubránil se i tentokrát

    

Na doplnění nějaké pikošky

(levá fotka) Sedíme si tak u Klárky a hloubáme nad bookletem. Tu zazvoní telefon. Krtek: „To je jasný, to je Víťa. Klidně to zvedni a zkus ňáký ťing ťang ťong.“ Kuba: (do sluchátka) „Ťing ťang ťong!“ (zrudne) „Yes, I can speak English (...)“ Volala nějaká recepční, že je večeře tam a tam. Od té doby jsme i nadále zvedali telefony se slovy „ťing ťang ťong“, ale zároveň jsme se přitom hodně smáli.

(pravá fotka) V sobotu odpoledne (když my jsme soutěžili) vyrazili Víťa s Michalem a Grace do města. Těsně před večeří nám volali, že jsou v zácpě a večeři nestihnou. Během večera jsme je pak sháněli hotelovým telefonem, a když ani 3 hodiny od poslední komunikace nebyli na pokoji k zastižení, vydali jsme se je hledat. Ve foyer jsme se mj. ptali kouřících spřátelených Indů = vlevo Gaurav Korde, vpravo Rishi Puri. Nakonec jsme dorazili až na pokoj organizátora George Wanga, který telefonicky prověřil, že naši kolegové se živí a zdraví konečně vrací na hotel. Pak jsme si od Víti vyslechli, jak napínavé to měli. Zácpa, kdy 20timinutový úsek jeli hodinu a půl byla jen předehra. Pak vyrazili na večeři ve městě, Grace a nějaká její známá pro ně vymýšlely program, který se během cesty desetkrát změnil, pak skončili v nějakých kavárnách a o půl jedenácté se konečně dohrabali na hotel. Celkové vyznění bylo: těžký je život VIPičů. A nás se potom celou sobotu někdo vyptával, jak to s nimi dopadlo.

neděle 22. května

Sedmé kolo, poslední v základní části, opět nabízelo 8 klasik na 30 minut. Šel jsem do toho s cílem zahrát aspoň 5, abych se nemusel bát o semifinále. Klárka naopak potřebovala odevzdat a Kuba fakt nevěděl, jak to pojmout, když o nic nejde. V playoff totiž základní část nehrála roli, což bych si dovolil označit za krapet nespravedlivé. (Ale berte to jako můj subjetivní odpor k playoff. Prostě nemám rád, když suverénní vítěz základní části není ani v desítce (Snyder, Žilina); nebo hráč, který do playoff těsně proklouzne bere 5. místo (Francouz na tomto turnaji).)

Kolo se ukázalo o cosi lehčí než to čtvrté. Kuba nakonec odevzdával se slušným předstihem, Klárka bohužel musela něco smáznout a tak časový limit předběhla těsněji. Já sám sebe jsem silně šokoval. Hrál jsem to úlohu po úloze od levnějších, tipovat jsem musel až tu poslední, 2 minuty před třicátou jsem odevzdal a suverénně jsem tak udržel 6. místo. Naopak před Klárkou se udržel také brzkým odevzdáním Bastien, a tak ji dělilo 11 bodů na 11. místě, když oba úspěšně přeskočili Ulricha.

Ulrich Voigt ovšem poměrně objektivně protestoval proti situaci v 6. kole, kde ho chyba v zadání připravila o čas a body. Situace využil mistr diplomacie Víťa a navrhl šalamounské řešení, které bylo přijato = semifinále bude pro 12 hráčů. S Voigtem se tak svezla také Klárka. Organizátoři naštěstí přidali i dva balíčky peněz, protože jinak hrozilo, že mohou dvěma lidem zbýt trochu nespravedlivě oči pro pláč. Ale nepředbíhejme. Obrázky ukazují, kterak Víťa elegantně ukončil úderem do činelu sedmé kolo a pak zařídil, aby byli všichni Češi v playoff.

    

Před semifinále Kuba pronesl jednu trefnou větu: „Tak a teď soutěž začíná!“ Měl pravdu, pro elitu teď začal souboj o finále a o ceny. Celá základní část byla jen o tom, mezi elitní desítku se dostat. Což objektivně měli někteří (Thomas, Kuba, Janoslaw, ...) asi celkem jisté. Semifinále mělo formu jednoho bloku, obsahujícího 8 úloh na 50 minut. Hrálo se od nuly, rozhodovaly body, případně čas. Odevzdávaly se všechny úlohy naráz, bez možnosti opravy. Všechno zde uvedené má podle mého názoru drobné mušky: nelíbí se mi, když základní část nemá žádný význam; je o držku, když není možnost opravy. A hlavně se ukázalo, že organizátoři v tomto (jediném, leč klíčovém) případě, neodhadli čas na řešení. Úlohy byly velmi pěkné a příjemné na luštění, a proto byl pro světovou špičku čas 50 minut moc dlouhý.

Jako první odevzdával ... fanfára ... Kuba Ondroušek! A pak se více než 20 minut modlil, aby neměl nějakou chybu. Poměrně těsně za ním dokončili také Janoslaw, „nový“ Japonec a Thomas. Já jsem dořešil také více než 10 minut před limitem, s pocitem, že mě sice 3 klasiky z 8 úloh moc nepobavily, ale že mi to šlo. Navíc jsem měl radost, že jsem si před odevzdáním opravil dvě prohozená políčka v killerovi. Zvedl jsem hlavu a trochu s nevolí jsem zjistil, že už má odevzdané kdekdo. Kuba mi signalizoval asi 7. místo a že on je 1. To byl důvod k radosti.

Nakonec jediný, kdo kolo před limitem nedokončil, byla Klárka. Neporadila si se svým úhlavním nepřítelem, killerem. Začalo opravování a jedna nepříjemná věc byla jasná - kdo udělal chybu, bude nemilosrdně poslední, klidně z prvního místa. Nebylo to naštěstí z prvního místa. Tam se udržel Kuba a slavil postup do finálové odvety proti Janoslawovi. Jediný debil, který jednopolíčkově odstřelil hned dvě tabulky, byl ... fanfára ... Krtek Trochu smutné zakončení turnaje, který se mi jinak dost povedl. Ale víc bylo opravdu těch pozitivních podnětů, třebaže nebylo snadné na to přistoupit.

V semifinále seděl vždy hráč + číňan organizátor, který po doluštění zapsal čas odevzdání; a poté, co semifinále skončilo, měl povinnost opravit úlohy. Trošku se ovšem nepočítalo s tím, že v semi bude 12 lidí, proškolených číňanů bylo jen 10, a proto se opravilo napřed prvních 10 hráčů, a pak se dva vyměnili za ty, co seděli u Klárky a Voighta a provedli opravu i u nich.

    

Po obědě začalo velké finále. Pod dohledem online přenosu pekingské televize (!!! Kuba na Janoslawa: „Oni to tady všici tak 2 hodiny chystaj a my to pak za 10 minut vyluštíme...“) si to rozdali mistr a vicemistr světa. Mělo to úroveň, spád i napětí a nakonec se potvrdily předpoklady vycházející ze skladby úloh. První finálovou klasiku prosvištěl Kuba dle plánu do dvou minut a vybudoval si drobný náskok. Na diagonále to trvalo déle, ale náskok se moc nezmenšil. Na sousledném se začala karta obracet, Janoslaw si lépe poradil se střední hrou a Kuba začal ztrácet. Ovšem rychlost obou brala dech. Wei a Chen se snažili pro televizi průběh komentovat, ale sotva stíhali měnit tabulky.

Do závěrečné klasiky vyjížděl krakowský expres o půl minutky dřív. Ale byla to klasika A to by nebyl Kuba, aby neobjevil klíčový obrat o něco dřív, nezapnul své nezadržitelné koncovkové turbo a neodevzdal o minutku dřív. Po chvíli napjatého čekání, zda se nevloudila chybička, už došlo na ovace pro oba šampióny. Ale větší pohár a větší šek si výkonem v semifinále a finále jasně vysloužil brněnský drak!

Po finále Kubu obklopili lidi z televize, novin, soutěžící, organizátoři, co chtěli foto či podpis. Český tým si v klidu zmizel na hotel. 16:10 bylo v plánu oznámení výsledků, Kuba byl na místě, ten nikam jít nemohl, nepustili by ho. Zbytek týmu ovšem zůstal na hotelu, takže Grace si poměrně užila shánění Víti a ostatních z jejich pokojů. (Víťa vytažený z koupelny s pěnou na obličeji: „What's on?? Third world war coming??“) Nakonec zvládli přijít, Víťa akorát na předání 5. místa a Klárka s Honzou si své ceny vyzvedli po předání všech cen.

Na tomto místě by reportáž mohla klidně končit. Děly už se pak přeci jen věci méně podstatné. Po tiskové konferenci následovalo slavnostní zakončení. Projevy byly celkem pěkné, snad jen šokovaný šampión byl možná trochu moc stručný...

Poté následovala čtveřice vystoupení:

     

Napřed vystoupila tanečnice / zpěvačka, která naše evropská ouška příliš nenadchla. Lepší se nám zdálo nástrojové trio. Velký aplaus sklidil tanečník s mnoha maskami; ale úplně největší odezvu měla óda na sudoku v podání kanadského excentrického sudokáře Byrona.

Vše doporučuji shlédnout na Klárčiných videích (tanečnice, trio, maskáč, Byron).

Z večeře jsme se prošli pěšky vlahým večerem a trochu jsme si zablbli u uměleckých děl v parku.

    

V pět hodin ráno jsme se pak sešli u recepce. Číňan řídící přesuny na letiště vzbudil recepční číslo 1, ta někam zatelefonovala a objevila se recepční číslo 2, když i ta začala někam volat, trochu jsme se báli, že kvůli nám vzbudí celý hotel. Nakonec se to zastavilo asi na 5 lidech, kteří nás byli schopni odhlásit a následně naložit do mikrobusu. Rozloučili jsme se srdečně s rozespalou Grace a odjeli na letiště.

I zpáteční let probíhal relativně bez problémů, pouze na našich sedadlech nefungovaly správně obrazovečky, a tak došlo na domluvený českopolský šachový mač až těsně před Vídní a zůstal nedohraný. Kuba s Klárkou si aspoň vyřešili úlohy prvního kola po řádcích. Magoři, že?

    

Ve Vídni jsme se rozloučili s Janoslawem s tím, že se potkáme nejpozději v září v Brně na MČR. Pak už zbývalo přežít krátký let v podezřelém vratkém vrtulovém letadélku a po pěti dnech a pár hodinách jsme byli zpátky na Ruzyni.

Odevzdali jsme Klárku rodičům, našli zaparkované auto a vydali se na poslední přesun. Cestu po D1 jsme si krátili kvízovými otázkami a hříčkami, několik svých tu na závěr uvedu:

1. Co spojuje zakódovanou čtveřici lidí? Pokřtěný nanuk, biblický čertík, skrytý souhlas, jogurt v kostele.

2. Nekvalitní literatura, vysoká oblačnost a dvě potopené lodi. Kolik to má kol?

3. Indicie: Instruktoři Brno, Klárka, Básník, Křížovka a hádanka, Noc.

4. Které dva tóny přebývají sluchovému přijímači oproti velmi rychlému lukostřelci?

Díky za pozornost! Honza Krtek Novotný