Níže naleznete návody k řešení slovních hádanek. Začátečníkům, ale mnohdy i pokročilým hádankářům, pomáhá "výuka" na stránce Začínáme s hádankami.

 

CO JSOU SLOVNÍ HÁDANKY

Hádanky jsou slovní hříčky se slovy, jejichž smyslem je dopracovat se pomocí ně­jaké operace, která je určena názvem hádanky, od ná­znaku k jádru hádanky. Podstatné pro hádanku je, že se náznak i jádro musí od sebe významem lišit, tzn. že z jedněch slov musí vzniknout slova jiná. Druhou zásadou je, že náznak i jádro musí vzbuzovat smyslově ucelenou představu – tento princip se nazývá námětová ucelenost.

Příklady: bača pásl ovce (ucelené), ona mu přála (neucelené)

Náznak a jádro tvoří námět há­danky; ten může obsahovat i tajenku. Há­danky se překládají k řešení jako krátké básničky, jimž říkáme textové hádanky, nebo jako obrázky, kterým říkáme kreslené hádanky. V nich jsou zpravidla nejprve obe­psány nebo nakresleny náznaky, posléze je pak obepsáno nebo naznačeno já­dro, případně i tajenka. U kreslených hádanek pak může být nakresleno i jádro.

PŘESMYČKA s nakresleným náznakem i jádrem

 

Řešení: opření studenti – ústřední topení

Náznak může být u každé hádanky jeden nebo jich může být několik, jádro je zpra­vidla jen jedno. V dalším textu rozumíme pod slovem náznak i ty případy, kdy je náznaků několik.

Textové nebo výtvarné zpracování se na­zývá podání hádanky. U někte­rých háda­nek, jako jsou zejména pře­smyčka, rébus či záhadný nápis je náznak rovnou uve­den – tomu říkáme nápisové podání.

PŘESMYČKA

jako příklad nápisového podání

I DNES JE NOC              řešení: i dnes je noc - sjednocení

Ale i u textových hádanek se může stát, že některá část námětu zůstane z nějakého důvodu neobepsána a je uvedena přímo. Někdy pak může být jen změněn slovosled náznaku nebo jádra bez dalšího obepsání.

Obepsání znamená v prvé řadě nahrazení náznaků i jádra jinými slovy, souslovími nebo větami stejného významu:

Příklady: lávka = můstek, vrch = kopec, řeka = tok, sněžilo = padal sníh

Stejně tak lze v obepisu použít slov a výrazů nadřazených či pod­řazených nebo slov a výrazy, které pojmenovávají celek, ač jsou jen jeho částí či naopak:

Příklady: šelma = lev, ryba = kapr, brouk = roháč; dlaň = ruka, krov = střecha

Používá se i nahrazení vlastního jména obecným pojmem a naopak:

Příklady: řeka = Nil, Alois = muž, Véna = chlapec, Jean = Francouz nebo cizinec, Gott = Karel, Bílá = Lucie

Jedno slovo námětu může být obepsáno více slovy a naopak:

Příklady: velký muž = obr, město = Stará Turá

Podání může mít charakter příčiny, zatímco řešení je následek nějaké činnosti:

Příklad: koupil jsem dům = mám vilu

Někdy bývá jádro pouze průvodním textem naznačeno, což je vlastní kresleným hádankám; toho lze použít i u hádanek textových; potom to, co je nazna­čeno, zpra­vidla vyplývá z průvodního textu. Průvodní text há­danky někdy blíže určuje části námětu nebo naznačuje podmět, který je v obepsání utajen:

Příklad: cizí žena = Italka; pasák často jedl hrách, pásl ovce na horách (v tomto pří­padě je po­dání ucelené, protože podmět je naznačen v průvodním textu)

Při nápisovém podání, až na uvedené výjimky, jádro zpravidla naznačeno není. Pomocné vyznačení délky námětu číslicemi, tzv. vyčíslení nebo vy­bodování, bývá doplňkovou informací k usnadnění řešení. Jinak se vy­značení námětu číslicemi po­užívá pouze u číselky a šarády.

Rébusové podání je založeno na vyjádření některých slov námětu vzta­hem k ostatním slovům (např. shodovka píce, len – s pící je len – spící jelen). Je možný též ob­rácený postup, např. za domem muž mezi květy obepisuje náznak vila, astra, pán, růže. Rébusové po­dání jádra se zpravi­dla omezuje na čtení interpunkčních znamének jako slov (např. výpustka dostala všetečka dost alaše. (tečka)). 

ZÁMĚNKA jako příklad rébusového podání

  Sudy piva těší nás,

  nádherný je lásky čas.

  Řešení: kra s nádobami je – krásná doba máje

Existuje též podání, které se nazývá protivkové a jde o hádanku, které se říká pro­tivka. Takto podány mohou být shodovka, čárkovka, kroužkovka a sloučenka. Slova podání náznaku se nahradí výrazy opačného významu (např. den - noc) nebo výrazy stojícími proti sobě.

Příklady: chválím radost – kárám bol – karambol; otec silný není – máti chabá je – má tichá báje; potichu přišla náhlá sprcha (nahlas prchá); nic, noha, zdraví – vše, ruka, lazaři – v šeru kala září

Obepsání se zvýrazňuje jiným písmem, aby se odlišilo od ostatního textu.

Nalezení náznaku i jádra se nazývá řešení hádanky a řešitel je musí uvést celé, tedy nejenom jádro, ale i výchozí prvky – tedy náznaky, ve vymezených případech i tajenku nebo klíč. U nápisové přesmyčky (a dal­ších nápisově podaných hádanek) pak i náznak, třebaže ten se v tomto případě jen opisuje. Za správné se považuje řešení, které odpovídá řešení autorskému, což je řešení udané autorem, nebo řešení, odpovídající po­dání hádanky a lišící se od autorského řešení v nepodstatných ry­sech (např. slo­vosledem, dublety, koncovkou zdrobnělin, jiného křestního jména apod.). V podání se dodržuje mluvnický pád u těch dílů námětu, které jsou v 1. pádě, připouští se však i použití jiného pádu, pokud tvar příslušných slov podání i námětu je shodný s 1. pádem téhož čísla. Např. Dočtu báseň = epos (slovo je jak v podání, tak v  námětu ve 4. pádě j. č., shodném s 1. pádem j. č.).

Slova námětu se z podání berou ve tvaru, který je určen kontextem po­dání, avšak slova námětu dosazená zpětně do průvodního textu již gra­matickou vazbu s původním textem mít nemusí. Např. „město koupilo = Praha koupilo“ je v pořádku. Smysl textu po dosazení slov námětu do původního textu není vý­znamný. Např. je možné „Pták vylétá z hnízda“ má smysl, i  když po dosazení pří­slušného slova námětu „Pštros vylétá z hnízda“" je text nesmyslný, protože pštros nelétá. Zvýrazněná slova mohou být použita pro ře­šení jak podle kontextu, tak bez souvislosti (např. spojení „rána deštivá“ může být bráno jak jako „úder“, tak jako „jitra“).

 

ČLENĚNÍ HÁDANEK

Hádanky se člení do šesti základních typů:

A. šifry – k nim patří lištovka, královská procházka a koníček, kterými se v návodech zabývat nebudeme, dále pak klíčovka a šotek.

B. hádanky s křížovou  vazbou, což jsou vlastně jednoduché křížovky – k nim patří čtvercovka, roháček a rámcovka.

C. hádanky mutační, ve kterých dochází k nějaké změně nebo obměně – k nim patří shodovka, záměnka, darvinka, čárkovka, kroužkovka, měk­čenka, háčkovka,  ypsilonovka, souzvučka, záhadný nápis, pří­suvka, ob­ložka, vsuvka, šířenka, pří­davka, odsuvka, obnažka, vý­pustka, úženka, výlučka, skrývačka, posunka, ob­měnka a vokálovka.

D. hádanky permutační, ve kterých dochází k nějakému přeskupení -  k nim patří přesunka, výměnka, obratka, ráček, přesmyčka,  permu­tovka, vsuvka slovní, vý­pustka slovní, pronikačka,  polovsuvka, vybí­račka, zá­měnka slovní, zdvojenka, hláskovka, číselka, dělenka, ša­ráda, lavinovka, pyramidka, vlnovka, řetězovka a chybovka.

E. hádanky tvaroslovné, které jsou založeny na změně mluvnického vý­znamu nebo na odvozeninách - k nim patří pádovka, časovačka, pře­chod­níček, rozkazka, trpěnka, tvaroslovka; rodovka, pravěkovka, zrůdka, shlukovka, slovesovka, přídav­něnka, příslovka a stupínek.

F. hádanky kompoziční, ve kterých se náznaky slučují nebo se k nim  přidávají pomocné výrazy - k nim patří sloučenka, spojenka, střídavka, rovnice, rébus pís­menný; citoslovka, tónovka, prvkovka, přípojka, ča­sovka, místenka, směrovka, opětovačka, pochybovka, souhlaska, záporka, dotazka, pořadovka, zájmenovka, věnovánka, přísvojka, barvínek, tva­rovka; rozměrka, zdrobnělka, menšenka, mno­ženka, druhovka a moc­něnka.

 

STAVEBNÍ PRVKY HÁDANKY

V hádankách se jako stavební prvky používají písmena, slabiky, shluky a slova. Za písmena se mohou považovat i číslice a interpunkční zna­ménka apod. Písmena li­šící se čárkou nebo kroužkem lze považovat za shodná; „ch“ lze po­važovat za jedno nebo dvě písmena. Slabiky jsou používány podle platných pravidel čes­kého pravopisu. Je-li námět dělen na slabiky, považují se neslabičné předložky za jednu slabiku dohromady s bezpro­středně následující slabikou. Shluky jsou skupiny dvou nebo více pís­men, které spolu v námětu sou­sedí. Pokud není stano­veno jinak, je dodr­žen stejný počet písmen ve všech shlucích. Slova jsou používána podle plat­ných pravidel čes­kého pravopisu, avšak s těmito odchylkami:

- předložku do tří písmen lze považovat za jedno slovo se slovem  bez­prostředně  následujícím;

-  zvratná zájmena „se“ a „si“ lze považovat za jedno slovo se slovesem, k němuž patří.

Použití předložek a zvratných zájmen je v rámci jed­noho námětu jednotné (buď vždy jako samostatné slovo nebo vždy s pří­slušným slovem dohro­mady). 

V hádance se používají zpravidla spisovná a obecná slova uvedená v pravidlech českého pravopisu, jazykových slovnících, mluvnici češtiny; dále pak slova ze slovníků cizích slov nebo ze slovníků naučných, slova všeobecně známá, včetně vlastních jmen; známé značky, zkratky a ozna­čení včetně arabských nebo římských číslic; konečně pak odvozeniny a složeniny slov tvořené podle pravidel českého tvarosloví.

 

TVORBA HÁDANEK

Nejběžnější způsoby tvorby a tedy i podání hádanek si probereme zpravidla na nej­známější hádance - záměnce.

Základní tvorba

- týká se hádanek s jednoslovným nebo rozvitým náznakem, se kterým se provádí jediná předepsaná operace                            

Pří­klady: vlasy – vlast, mé taje – Metuje, mám alibi, teta to ví – máma líbí se tátovi

  Když se stožár vichrem kácí,

  kameník má těžkou práci

  Řešení: prapor – mramor

- týká se hádanek, jejichž operace vyžaduje nejméně dva díly náznaku, aby se zís­kalo jedno jádro (sloučenka, spojenka, střídavka, pronikačka, polovsuvka, vybí­račka, vsuvka slovní, výpustka slovní, záměnka slovní – přesunka a výměnka s dvoudílným náznakem)

Pří­klady: parohy, sluka – pár oslů hýká (polovsuvka); pes, kolt – pleskot (přesunka)

V příkladech u jednotlivých hádanek jsou další způsoby tvorby odděleny hvězdič­kou (*).

 

Sdružovací tvorba  

- operace se provádí s každým náznakem

Pří­klad: taška, rohlík, opál – má škarohlíd úpal

- v kompozičních hádankách, kdy po­mocné výrazy tvoří s náznaky gra­matickou vazbu, je možné provést jedinou operaci u více náznaků

Pří­klad: brána, lada – naše dobrá nálada (barvínek)

 

Násobná tvorba

- týká se hádanek s víceslovným náznakem, kdy se s každým slovem pro­vádí jediná předepsaná operace                            

Pří­klad: výstraha žáčka – bystrá Hanačka; u niv elegán – uhání vesele Ganges (tónovka)

- u sdružovací tvorby se operace provádí se všemi slovy všech náznaků

Pří­klad: devět Rusek, známe lákání – ve větru se vznášela káně

 

Skupinová tvorba je spojení více dílčích námětů, získaných zá­kladní nebo násob­nou tvorbou. Požadavek námětové ucelenosti platí pouze pro výsledný námět, zpravidla spojený náznak s jádrem.

Pří­klad: bezmezná láska Maláska (bez-mez, ná láska Maláska)

 

Postupná tvorba - po provedení první operace se opakuje další operace téhož druhu hádanky na získaném jádru.

Pří­klad: mé choti mechoví moc hoví

 

Vícenáznaková tvorba -  námět obsahuje nejméně dva různé náznaky. S každým náznakem se provede operace téhož druhu hádanky a výsledkem je vždy totéž já­dro.

Pří­klad: plán oslíka, právo etika - pranostika

 

Vícejaderná tvorba - opakováním operace téhož druhu há­danky na jed­nom ná­znaku získáme nejméně dvě různá jádra.

Pří­klad: bláto – dláto, mláto, blaho; rande, líska – mandelinka, randalista; pána léta – banalita, paralela

 

Nepravidelné tvorby

Kombinovaná tvorba - principem je použití operace dvou různých há­danek na jednom náznaku. Jde např. o kombinace s háčkovkou, ráčkem apod.

Pří­klady: op u štěňat – opuštěná tvrz (citoslovka); komunard – Jadranu mok (zá­jmenovka)

 

Kvadratická  tvorba je použití získaného jádra jako obepsání náznaku pro další operaci, zatímco návazná tvorba je použití získaného jádra jako náznaku pro další operaci.

Pří­klady (kvadratická) panika - (panička – malá paní) – má lapání (zdrobnělka); (návazná) hla­vička – lavička – lasička (odsuvka a záměnka)

 

Vtipná tvorba 

U vtipných hádanek se pod uvedením druhu hádanky utajuje jiná operace, než jaký je jejich název. Principem této utajené operace je vsouvání, vy­pouštění, slučování, ubírání nebo přidávání slov nebo slovních spojení, která významově sou­visejí s udaným názvem hádanky.

Příklady:

barvínek: přidání (ubrání) slova „obarvený“ - jed a lék – je daleko bar Vény

čárkovka: přidání nebo ubrání slova „čárka“, „koma“ nebo „očárko­vaný“ apod. - jek – je kočár kovaný

háčkovka: přidání (ubrání) slova „háček“, „mašle“ apod. - spis – spí střihačky

kroužkovka: přidání (ubrání) slova „kroužek“, názvu hádankářského kroužku apod. - záře, káně za řekou má cikáně (Koumáci je název kroužku)

mutační hádanky: mutačním prvkem je název písmene řecké abecedy nebo písmen či znaků ji­ných grafických soustav (alef, jer, iks) - dál fara želí jedné svíce – do mé ga­ráže lije dnes více

obnažka: přidání slova „nahý“, „obnažený“ apod. - výr – výrobna ženy

pravěkovka: přidání slova „z pravěku“ apod. - lidí vise – zprávě kuli diví se

přesmyčka, přesunka a hláskovka: odstranění diakritického znaménka (háček, krou­žek, čárka) a jeho použití jako písmene „v“, „o“ a „i“ - RIKŠA – K. V. Rais; revolver na psu – šňůra perel

stupínek: přidání slov „elativ“ - ladná Ela ti vládne

věnovánka: přidání slova „darovaný“, věnování pomocí „nate“ - léč učitele – na tele čučí tele

záhadný nápis: v nápisové formě použití všech diakritických znamének řádku ná­znaku jako odpovídajících písmen jádra - císař – výr a sýc

záporka: použití slova „záporný“, „zápor“ - trety za portrét

zrůdka: použití slova „zrůdný“, předpony „pseudo-“ - kavka, mina – páka v kapse u domina

 

Formy tvorby

1. Náznaky i jádro stojí samostatně – tzv. nespojená tvorba.

Příklad: devět rublů, závlaha – ve větru blůza vlála

 

2. Námět hádanky – tedy náznaky i jádro - tvoří jeden celek – tzv. spo­jená tvorba.

Příklad: Laši v částí naší vlasti; ve dvoře vedu oře

 

3. Některé části námětu stojí samostatně, některé jsou vzájemně spojeny – tzv. čás­tečně spojená tvorba.

Příklad: domov, od Opavy dáma vidí pávy

Prochází-li při spojené tvorbě hranice náznaku a já­dra uvnitř slova, jde o půlenou tvorbu. 

Příklad: Morbidní humor bídníků (morbidní hu-mor bídníků)

 

JEDNOTLIVÉ DRUHY HÁDANEK

ŠIFRY TEXTOVÉ

Výsledný text (jádro) se složí z prvků ukrytých přímo nebo nepřímo v předloženém textu nebo v jeho části. Prvky náznaku souhlasí s odpovída­jícími prvky jádra i v délce samohlásek. Jestliže první nebo poslední verš (dvouverší) obsahuje obepis nebo naznačení jádra, neobsahuje již prvky náznaku.

 

Klíčovka

Jádro se složí z prvků náznaku, kterými jsou písmena, slabiky, shluky, případně slova, ukrytých v  textu nebo jeho části podle přesně formulo­vatelného pravidla - klíče (např.: 1. a 3. písmeno v každém řádku; všechna písmena po písmenu „s"; všechny souhlásky). Námět klíčovky lze podat i tak, že náznak není přímo uveden, ale je obepsán.

Příklady:

Jemnou síť mých veršování

prohledejte čile,

prozradím, že je v ní přání

do dalšího boje, klání

zaručeně milé.

Řešení: Mnoho zdaru (čte se 3. a 4. písmeno každého verše)

 

Obepsaný náznak

Kterým směrem uhání

nivou párek klokaní?

Řešení: Kam letí lučinou dva skokani - klíčovka (čte se 1., 4., 7. atd. písmeno)

 

Obepsaný náznak i jádro

Zvířata dvě chovná při mělčině

na strom od Třemšína hledí líně.

Řešení: Soumar a koza u brodu - smrk z Brd (čtou se pouze souhlásky)

 

Obrátit černé zraky

zdráhá se věrná diva

do míst, kde v tmavé věži

zrána si vězeň zpívá.

Řešení: Bezděz (čte se každé písmeno textu před písmenem r)

 

Ať lehko pronikají do světa

 

a sluníčko jim na lučiny svítí,

ať láká tempo jejich po léta,

jsou oři často hádankami žití.

Řešení: Koníčkáři (čte se 3. slabika každého verše)

 

Šotek

Jádro šotka se složí z písmen, která jsou v jednotlivých verších utajena jako chyby přisuzované tiskařskému šotku. Chyba je pouze v rámci jednoho slova a z tohoto slova vznikne zase jen jedno slovo. V jednom slově je jen jedna chyba, přičemž za chybu se považuje i změna délky hlásky. Ve správném i chybném textu zůstává věta větou, i když věta s chybnými slovy může mít žertovný smysl. Počet chyb je v jednotlivých řádcích shodný, tedy v každém řádku náznaku jedna chyba nebo v kaž­dém řádku dvě chyby atd. Oba texty jsou až na rozdíly (chyby) graficky totožné včetně mezer a interpunkce.

Je-li v každém řádku jedna chyba, jádro se složí z písmen chybných slov ve směru odshora dolů (od prvního k poslednímu řádku náznaku). Je-li v každém řádku více než jedna chyba, jednotlivá jádra nebo slova jednoho jádra vznikají tak, že se po­stupuje ve směru shora dolů a zleva doprava, tzn. že nejprve se vezmou písmena z chybných slov nacházejících se nej­více vlevo, pak písmena z chybných slov dru­hých zleva atd. vždy od prv­ního do posledního řádku náznaku.

Příklady:

Hustá pole širé Hané,

temně hnědých ohnic lány,

plaché mráčky potrhané,

k letům v dáli míří vrány.

Od Romže vlak náhle píská -

zbožně pohleď jen v tu stranu:

Kras ten srdce tvé si získá.

Starorežné lék nad manu!

Zdolej cíl (a nijak plaše):

Toť přec krásné město naše!              Řešení: Prostějov

 

Vždy zavalena tajemstvím

nás leká do neznáma,

var důvtipu v ní hraje prim,

však neruda je sama.

S ní nebudí se nikdo snad,

má jazyk múz i rýmu hlad,

je prvý žert i drama.                           Řešení: Hádanka (poslední a se vsouvá do slova prvý)

 

HÁDANKY S KŘÍŽOVOU VAZBOU

Námětem hádanek s křížovou vazbou je úplně spojený text, který je sou­časně ná­znakem i jádrem; námět rámcovky může mít dva díly, zvlášť pro vodorovný a zvlášť pro svislý směr. Přestože tyto hádanky jsou zpravidla uváděny jako obrazce, lze je uvést i v textovém podání, které obepisuje slova v myšleném obrazci. Nej­dříve se vyplňují řádky nebo vodo­rovné lišty postupně shora dolů, potom sloupce nebo svislé lišty zleva doprava. V políčkách obrazce může být skryta tajenka.

 

Čtvercovka

Námět, který má při vodorovném i svislém čtení stejné znění, se jakoby vpisuje do čtverce.

Příklady: Stvol trávy Vašík ovine lýkem; jede Egon do Pienin; dívčina číhala na laně

  T  O  P  O  L

  O  L   I   V  A

  P   I   L  O  T

  O  V  O  C  E

  L   A  T  E  X

 

Roháček 

Námět, který má při vodorovném i svislém čtení stejné znění, se jakoby vpisuje do stupňovitého obrazce začínajícího (končícího) řádkem (sloup­cem) o jednom poli a pokračujícího řádky (sloupci) vždy o jedno pole delšími (kratšími).

Příklady: Posel opis si nesl; zlomila se mi azála zase

 

  O  L  O  V  O

  L  U   K  Y

  O  K  O

  V  Y

  O

 

Rámcovka 

 

Námět, který nemá při vodorovném a svislém čtení shodné znění, se vpi­suje do vo­dorovných a  svislých lišt o stejném rozměru pro každý směr, přičemž žádné slovo nepřesahuje z jedné lišty do druhé. Lišty se na­vzá­jem křižují v polích umístěných vždy ob jedno políčko lišty.

Příklad: Zalil hošík záhon lilií; sezobal semenec kanárek, nenechal ho neřád za nehet

      Z      B

  J  E  L  E  N

      R      R

  J  A  S  A  N

      V      N

 

HÁDANKY MUTAČNÍ

Jádro hádanek mutačních vzniká z náznaku změnou, kterou je záměna, přidání nebo ubrání písmene (písmen). Písmena, která se zúčastňují ope­race, se nazývají mutačními prvky.

 

Shodovka

V náznaku se neprovádí žádná změna. Jediným rozdílem mezi náznakem a jádrem může být vznik, zánik nebo přesun mezer mezi slovy. Je nutné dodržet délky hlásek v celém námětu.

Příklady: tetřev – tet řev; veslo ve Mži je - ves lovem žije; v šeru dne vše rudne; dívka sedí v kase * jezdec, hlad - je zde chlad; sta vík, otec staví kotec; máma, minka má maminka * ne­sekne se kluk u luku (nesek-ne se k-luk u-luku; skup.)

 

Hádanky se záměnou mutačních prvků

Záměnka

V náznaku se zamění jedno písmeno za jiné. Pokud se v náznaku vysky­tuje totéž písmeno vícekrát, lze je nahradit na všech místech jeho výskytu jiným, ale vždy stejným písmenem.

Příklady: polena – poleva; očista v páře - oči stavbaře; kapradí v háji - kapra dívka jí; Žižka – šiška; pát­rají cikáni po trojici koní; objev zachytí chemik lidem – Ob je vzácný tichem i klidem; autora čutora; leží dole žito (leží do-le žito); stoupá cestou pach (stoupá ce-stou pach) * hříbě, vlásky - příběh lásky; dveře, kostra, klika – sveřepost ratlíka; ostrov, Oslo, kolo – as­tra vás lá­kala; voňavka, plyny – koňak kaplana; kivi, jižní vání – káva, jež nevoní - orla váha, říkanka dámy – Oslava hýří kaskádami; mambo, džunky Kambodžanky; kvítí modré, čeřen, vrána – sví­tím od večeře do rána * bednáře káď - led na řekách; cení Sováka teta - tenisová raketa; Hana lála Honolulu; zablácená tóga zábla senátora * pramice - pravice, pranice (VJ); klouže klouče k louce (VJ); malé děti na ledě finále děsí (malé děti – na ledě fi-nále děsí; VJ) * chaluha - cha­lupa – šalupa (post.); komáři komořího moří (komáři komoří-ho moří; post.) * nepo­sečené pole čeká sekáče (neposeče-né pole če-ká se-káče; skup.)

 

Darvinka

Darvinka je postupná písmenná záměnka, v níž změnou všech písmen náznaku vznikne konečné jádro; každé písmeno náznaku se přitom změní právě jednou. Při podání darvinky se v nespojené tvorbě přímo uvádí jen první náznak a potom až jádro.

Příklady: kapr, kopr, kopa, kosa, vosa; tamtam, tartar, barbar, Berber; malá milá víla vítá vítr

 

Čárkovka

V náznaku se alespoň jednou přidá nebo ubere čárka nad hláskou nebo se na čárku změní kroužek nad „u“ nebo naopak.

Příklady: polička – políčka; ostříží letky – ostří žiletky; matadorů sta - máta dorůstá; jedné slepé je dnes lépe; zajíci prolézají cíp role (zajíci prolé-zají cíp role) * čas, tíha Dánky – části hádanky; ořeší, mrak, oči - oře šimrá kočí; panda, vapiti pán dává pití * malinká Málinka má línka (VJ) * kapříka přináším našim (kapříka při-náším našim; skup.)

 

Kroužkovka

V náznaku se alespoň jednou přidá nebo ubere kroužek nad písmenem nebo se na kroužek změní čárka nad „u“ nebo naopak. 

Příklady: pudy – půdy; krok lidojedů - k rokli dojedu; Rus tuší růst uší * sta rysů, důvody - starý sud u vody

 

Měkčenka 

V náznaku se změní alespoň jednou „y“ na „i“ nebo naopak a (nebo) přidá se či ubere alespoň jeden háček.

Příklady: obrysy Týna - obří sítina; tryzna mých tří známých; ve zdi Říma věž díry má; česká stanice s kaštany (česká stani-ce s kaštany) * trysk, vory - tři škvoři; vosy, v Úpě línek – v osivu pe­lyněk; metry, křísíme tři krysy * lyska - líska, liška (VJ i post.) * líska - lyska – liška (VJ i post.) * přímá řeč primáře ctila Tyla (přímá řeč primáře c-tila Tyla; skup.)

 

Háčkovka

Odrůdou měkčenky je háčkovka, ve které se změny provádějí pouze při­dáním nebo ubráním háčku.

Příklady: droždí – drozdi; něha štěňat – nehaste nať; halu zvenčí haluz věnčí; ne­známá Češka - něžná maceška; neděste mne deštěm (neděste m-ne deštěm) * hořec, kameníci - horečka mě ničí; koně, čmoud, roští – konec moudrosti; Špála, naše Věruška, liška spala na severu skaliska * trest - tresť, Třešť (VJ i post.)

 

Ypsilonovka

Odrůdou měkčenky je ypsilonovka, ve které se provádějí pouze změny „y“ na „i“ a naopak.

Příklady: sklony tyranů - sklo nítí ránu; trhá vítr hávy (trhá ví-tr hávy) * výnos, kly, dým - víno sklidím

 

Souzvučka

V náznaku se provede změna alespoň jednoho písmene (záměna, přidání, ubrání), která až na délky samohlásek a přízvuky v podstatě nezmění jeho zvukový obraz.

Příklady: milý Jarda – miliarda; víra světce – výraz vědce; Shakespeara důvody – šejk spí rád u vody; luxusní luk s usní; pod kalami šminky - potkala myš minky; zlý Quido val zlikvidoval * sklo, pilatka – z klopy látka; macerace, měkkýš – matce rád­cem je Kisch; fixní bod, viník - fík sní Botvinnik; parmy, nutrie pár minut ryje

 

Záhadný nápis

V náznaku se provedou alespoň dvě změny z následujícího seznamu možností:

a) obousměrná záměna

b = p, c = č, c = k, c = ts = tz = ds, č = tš = tž = dž, d = t = ť = ď, ď = dj, f = v, g = h, g = k, h = ch, n = ň, ň = nj, q = kv, r = ř, s = š = z = ž,  ť = tj, u = v, v = w, x = ks;

e = ě, ě = je = ie = ije = yje = ye, i = j = y;

cz = č, cz = c, dz = c, g = j, rh = r, rz = ř, ph = f, th = t, ti = ci, ae = e, oe = e, ue = i (y); ä = e, ö = e, ä = a, ö = o, ü = i (y), ü = u; záměny podobných písmen české a cizí abecedy (např.: n = ń, l = ĺ = ľ, c = ć = ç, o = ô);

b) splynutí dvou a více stejných písmen v totéž písmeno jediné a naopak roze­psání jednoho písmene do dvou či více týchž písmen;

c) kombinace předchozích změn s tím, že dvě nebo více stejných písmen po zá­měně splyne v jediné písmeno či naopak, jedno písmeno se před záměnou nebo po záměně podle roze­píše na dvě či více písmen;

d) záměna římské číslice za odpovídající písmeno (C, D, I, M, L, V, X), arabské jedničky za „l“ nebo „i“, nuly za „o“;

e) záměna znaménka „+“ za „a“ nebo „i“";

f) fonetický přepis cizích slov;

g) zpětné čtení náznaku. Náznak se čte zpětně buď jako jeden celek, nebo po jed­notlivých3 slovech.

Ve sdružovací tvorbě lze spojovat poslední písmeno předchozího a první písmeno následujícího náznaku.

Příklady: troška – drožka; rybíz – Sibiř; věrný Sas – vernisáž; mí výři – míjí jívy Jiří; věž – (v = v Uf, ě = ě je je; ž = z) v Ufě je jez; nesl pán sýr – řízná plzeň; bodláčí synka - podlá cizinka; věž Týnu ve stínu; v úvozu vadí fosfáty (v úv = f, o, z = s; vadí = fáty); uvidíš svůj tis (uvidí s-vůj tis); už nic nevznikne (už nic ne-vznikne); Gottův útok * plány, čtyři díry - Blaničtí rytíři; džez, tahák, tanga - česká hádanka; Connecticut, děti – ko­nec díků tety * Brousek med jí - přou se kmeti - proužek mědi (VJ i post.) * pro skvělé broskve lezou zeti sousedi (pro skvělé broskve le-zou zeti sousedi; skup.)

 

Hádanky s přidáním mutačního prvku

Přidáním mutačního prvku se rozumí jeho přisunutí na začátek nebo na konec nebo jeho vsunutí dovnitř náznaku.

Přísuvka

K náznaku se přisune jedno písmeno (na začátek nebo na konec). U sdru­žovací tvorby a násobné tvorby lze kromě přisunutí jed­noho písmene ke každému náznaku střídat přisouvaná písmena a náznaky tak, že přisouva­ných písmen je o jedno více nebo méně, než náznaků či jednotlivých slov.

Příklady: řemen – křemen; ulice stoupá dál - kuli cestou padal; záře koule – za řekou les; má lyra – malý rám; halu, pane, má chalupa nemá; almužnu ti dál muž nutí; kova­říkova říš (kovaříkova říš) * epos, pór – je po sporu; líni, kapři, rám – klinika Příbrami; poštolka, žena - apoštol káže nám; kraj táty, rov Italek, lana – krajta tygrovitá lekala nás; úl, mistr meče ulomí stromeček; lachtan, silo, lék – Plachta nosil obleky * vědra Elišky - dvě dravé lišky * estráda - sestra dále strádá  (sestra dá-le strádá; VJ) * karát - karate – karatel (post.)

 

Obložka

K náznaku se přisune na začátek a na konec buď po jednom písmenu, nebo po jed­nom shluku písmen. Přisouvaná písmena mohou být různá,  přisouvané shluky mu­sejí být stejné nebo zrca­dlově symetrické.

U násobné a sdružovací tvorby se obložení jednoho náznaku nebo slova pro­vádí stejným způsobem, tj. buď písmeny, nebo shluky; v rámci námětu však mohou být některé náznaky nebo slova obloženy shluky a jiné pís­meny.

Příklady: louče – klouček; cep – otce pot; umírá kos – šumí rákosí; rozdám astry - drozda má strýc; transakce - Nitran sak cení; kačer - Anka černá; sólista rychle osolí starý chléb; hnědý ohně dým; rokli neproklínej (rokli ne-proklínej) * pavouk, hádě - Opavou kulhá děd; Říman, ukulele – dřímá na buku lelek; útěcha, pustá vila – chutě chalupu staví Lach; epos, Dán je po snídani * osm aut – kosmonauti; staříka cíle - ústa říkající lež; epos u chat neposloucháte * les - blesk, pleso, klest (VJ) * len - klení – skleník (post.)

 

Vsuvka

Do náznaku se vsune jedno písmeno.

Příklady: král – korál; malí draci – má lid práci; malá malpa; tisíciletí Sicílie (tisícile-tí Sicílie); teskní rytec s kníry (teskní ry-tec s kníry); lstiví Trnavané - listí vítr navane * kana, dívka – kachna divoká;  kus ledu, jeleni - kru sleduje lesní; proso, pašáci, kana – prostopášná cikánka; poledne, houně pohledného učně * Opavy půtky - opak výpustky; poleká studená polévka stu­denta * kasa - kapsa, kasta, krása (VJ) * káry - karty - karáty – Karpaty (post.); sousto u stolu (sou-sto u – stolu; post.) * karotka rostla u lánu (karotka rostl-la u lánu; skup.)

 

Šířenka

Hádanka je založená na principu postupné tvorby. Pro přechod z náznaku do prv­ního jádra a mezi jednotlivými po sobě následujícími jádry se při­souvá nebo vsouvá písmeno.

Příklady: luky, sluky, slupky, sloupky; klika, kalika, kaliska, skaliska; léta, lenta, plenta, polenta; vika, víčka, svíčka, sovička, slovíčka; mladá Milada mi lať dá

Šířenka zrcadlová

Hádanka vznikne spojením námětu šířenky a úženky (viz dále) přes nejdelší jádro.

Příklad: pas, past, pasta, pata, pat

 

Přídavka

K náznaku se přidají nejméně dvě stejná pís­mena nebo dva stejné shluky. Ve sdru­žovací a násobné tvorbě lze přidat nejméně dva stejné mutační prvky do každého dílu náznaku, nebo lze  při­dat ke každému náznaku nejméně jeden mutační prvek stejný pro celý námět.

Příklady: Iniciálky - viníci války; talíř – chvátá lichvář; kroky mé – kroužky muže; bol batolat; puštík opouští oko; hub váhy ubývá (hub vá-hy ubývá); dívka nudí vnuka * pávi, dlahy – pravi­dla hry; host, myši – hor strmý štít; šála nová, dost poslů, krám – Šalamounova moudrost pro­sluje krajem; prst, paní, do - prostopášní Švédové; pistole, Sáry spis sto let starý * azalka bílá – váza vlka vábívala * krt - karát, karta (VJ) * vlk - válka - ovál oka (post.) * Indiána dálka láká (ind-iána dá-lk-a láká) (skup.)

 

Hádanky s ubráním mutačního prvku

Ubráním mutačního prvku se rozumí jeho odsunutí ze začátku nebo z konce nebo jeho vypuštění zevnitř náznaku.

Odsuvka

Ze začátku nebo z konce náznaku se odsune jedno písmeno.

Příklady: žluna – luna; vanad – vana; ostrá šídla – strašidla; kus poražený - úspora ženy; kůzle hopsá u zlého psa; plachta na lachtana; vrzání kár zaniká (vrzání ká-r zaniká) * cholera, jméno – holé rameno; klid, tovar, čenich - lidová rčení; muž lasem točí, kotví prám – úžasem oči otví­rám; psí víno, staří siví notáři * hrad Kost – radost; popi dovedou pět - opiové doupě; obr hro­zen vína prodá – obrození národa * flétna - Letná – Etna; chrabrá bába (chrab-rá b-áb-a; post.)

 

Obnažka

Ze začátku a současně i z konce náznaku se odsune buď jedno písmeno, nebo jeden shluk. Odsouvaná písmena mohou být různá, odsouvané shluky musejí být stejné nebo zrcadlově symetrické. U násobné a sdružo­vací tvorby se obnažení jednoho náznaku nebo slova provádí stejným způso­bem, tj. že se odebírají buď písmena nebo shluky; v rámci námětu však mohou být z některých náznaků nebo slov ode­brány shluky a z jiných pís­mena.

Příklady: břemeno – řemen; Granady kout - rána dýkou; hukot Váhu - kotva; Jávy ráj - výr; štěstí hned tě stihne; planá řeč lanaře * směs tónů, kahánek - město na Hané; cíl akcí, voňavá smokvoň – láká vás mok; dva hadi, balet váhá dále * dosti dravý kankán – Ostravanka; kopec krajan značkoval – opera Janáčkova * Ikara tep - karate – arat (post.) * plachý Lach krade rád (skup.)

 

Výpustka

Zevnitř náznaku se vypustí jedno písmeno.

Příklady: housle – house; pole viky – polévky; světla svíček - svět lasiček; čtveráček čte ráček; jesle ničili jeleni čilí; zdivo je nezdvojené (zdivo je ne-zdvojené) * karakul, kazuáři – Karkulka září; tvar depa, límce - Tvrdé palice; kára, sázka, hradby střílny – krása záhad bys­třiny; zebra, zlí lidé z Brazílie * stará konvice – Strakonice; hra fantasty – hafan táty * křepce lajka křepeláka k řece láká  (VJ) * peláší plaší plši (post.)

 

Úženka

Hádanka je založená na principu postupné tvorby. Pro přechod z náznaku do prv­ního jádra a mezi jednotlivými po sobě následujícími jádry se od­souvá nebo vy­pouští písmeno.

Příklady: flétna, Letná, Lena; paruky, párky, park; valašky, vlašky, vlaky, laky

Úženka zrcadlová

Hádanka vznikne spojením námětu úženky a šířenky přes nejkratší jádro.

Příklad: parta, pára, ara, arak, barák

 

Výlučka

V náznaku se uberou alespoň dvě stejná písmena nebo dva stejné shluky. Ve sdru­žovací a násobné tvorbě lze ubrat nejméně dva stejné mutační prvky z každého dílu náznaku nebo lze ubrat z každého náznaku nejméně jeden mutační prvek stejný pro celý námět.

Příklady: prasata - prst; rekreanta rety – kantáty; kariéra Marie - krám; chycená hy­ena; jedna dívka je naivka; Bubník neunikne (Bubník ne-unikne); čočky pro Kypr (čočky pr-o Kypr)* slast, mimika – látka; kopanec, paleta – konec léta; zlato Kanady, jíl – zátoka na Dyji; kanasta, staří kanáři * vinárna neusne – virus * Basků bank - skunk – sun (post.)

 

Skrývačka

Ze začátku i konce náznaku se ubere písmeno nebo skupina písmen. U zbylých písmen je možno odstraňovat háčky. Výsledná písmena je možno číst zleva do­prava i zprava doleva. Výsledkem každé operace na každém z náznaků je celé slovo nebo slova jádra.  

Příklady: nevinné touhy - Vinnetou; bílá vrána - narval; mistra koníček - Strakonice; Jana na­sytí ananasy; šafrán tiše krade František; finálové volání * čiperní kováři, řeč drsná - perníková srdce; křepelka mizí, neteře vdané – zima klepe na dveře * unášený dikobraz - naše kobra * liliputáni tupili lípu (post.)

 

Hádanky s  kombinacemi mutací

Posunka

V náznaku se na jednom jeho konci přisune písmeno a na druhém konci se odsune. Přisunovaná a odsunovaná písmena mohou být různá.

Příklady: snáře – nářek; šest rad – estráda; hora Čechů - oráče chuť; sliby Libye * loutna, čelist - žloutne listí; talent, rámusy, kanárci – stále nám usychá narcis; zlá skýva, útes – lásky važte si; ořeší, léč řešitele * kresba rouna - okres Beroun; odvětí Slovan dvě tichá slova * astra - stráž, rastr (VJ) * auto - útok - toka – okap (post.); hlučí na lučinách klučina (post.) * bukače u kačera pán lapá (bukače u kačer - a pán lapá; skup.)

 

Obměnka

V náznaku se obmění (zamění, vsunou, přisunou, vypustí nebo odsunou) samo­hlásky. Souhlásky zůstávají nezměněny.

Příklady: kur se toulá - krásy Itálie * plch velký - pelech vlka, plachý volek (VJ i post.)

 

Vokálovka

Odrůdou obměnky je vokálovka, kde se v náznaku změní všechny samo­hlásky za jiné samohlásky, souhlásky zůstávají nezměněny.

Příklady: ostružina - astry ženy; numismatik nemá smutek * šelest, upír - šílí stoper

 

HÁDANKY PERMUTAČNÍ

Jádro vzniká z náznaku permutací, tj. obměnou pořadí tzv. permutačních prvků (písmen, slabik, shluků nebo slov). Odpovídá-li každému permu­tačnímu prvku ná­znaku shodný prvek jádra, jde o permutaci prostou. Opakuje-li se v jádru alespoň jeden permutační prvek, jde o permutace s opakováním. U permutací slabik musí být správné dělení slov na slabiky dodrženo alespoň v náznaku.

 

Hádanky s prostými permutacemi

Přesunka

V náznaku se přesune jedno písmeno na li­bovolné jiné místo. Náznak může být i dvoudílný a  přesun písmene se provede z jednoho dílu do druhého; tento princip musí být po­užit jednotně v celém námětu. Varian­tami jsou přesunka slabiková, shluková a slovní.

Příklady: mandel – mandle; staletá jedle - stále taje led; poník, ráčky – pronikačky; dobrá známá obraz nám dá; les tiše šelestí; má láska, mistři Brna – malá miska stří­brná; v lískoví sklo (v lísko-ví sklo) * motýlek, roty - otylé kmotry; poledne, hole, den – pole nedo­hledné;  próza, čistá lůžka – rozpačitá služka * astra nerozvitá - stará nervozita; kmotr celery sázel – kotrmelce rysa zlé; manažerů železná síla – má žena růže nalezla si * kulka - kukla kluka, kulak (VJ)

 

Výměnka

V náznaku se vzájemně vymění dvě různá písmena. Náznak může být i dvoudílný a výměna písmen se pak provede mezi oběma díly; tento prin­cip musí být použit jed­notně v celém námětu. Variantami jsou výměnka slabiková, shluková a slovní.

Příklady: hlava – vláha; malý ruměnec - má lyru Němec; jedna slečna je dnes lačná; pes louží se plouží; nová kuna v oku (nová ku-na v oku); čaj, oděrky čarodějky; paní čertu černí patu * sli­mák, pavučina - klímá spáč u vína; sen, kalhoty námořníka – nestál hokynář o mníka; dlask, Ivana sladká vína * vázanka Dany - vana z Kanady; modré nádobí - moderní doba; prcháme na luka – pach rmenu láká * máselnice - má les Nice, samé lnice (VJ) * tvárnice - trávnice – vrát­nice (post.) * vylily víno děvy do Něvy (vylily víno děvy do Něvy; skup.)

 

 

  Úlovek už v síti je,

  mokne půda prérie.

  Řešení: na saku je podoustev – nasakuje vodou step.

 

 

Obratka

V náznaku se na jeho začátku, na konci nebo uvnitř obrátí skupina pís­men. Je možné současné její obrácení na začátku i na konci náznaku.

Příklady: bandaska – dna Baska; transport ovce - nárt sportovce; město Jičín - mě stoj ničí; trapné různice part­nerů z Nice * klusáček, pána lání - sulka čeká na pláni; suma­rizace, sto úskalí - rámusí za ces­tou silák; kámen u Pecky, selky dar – nemá kupec kyselky rád

 

Ráček

Náznak se přečte zpětně. V částečně nebo úplně spojené tvorbě může být prostřední písmeno společné pro náznak i jádro (tzv. ráček středový). V násobné tvorbě se ob­racejí jednotlivá slova ve více­slovném náznaku v pořadí, jak jdou za sebou. Ve sdružovací tvorbě se čtou dílčí náznaky zpětně v běžném nebo obráceném pořadí, ale v rámci námětu jednotně. Variantami jsou ráček slabikový a shlukový.

Příklady: atlas – salta; malovaný sešit - tiše syna volám; na pile se veselí pán; létá datel; útokem čet ztečme kótu * armády závod, sok - do vázy dám rákos; charta, tva­roh - hora v Tatrách; lopota selky, vínan – na nivy klesá topol; ukládání, dívka, lis silák vidí na dálku * volám syna tiše - malovaný sešit * Kara - arak – kára (post.) * lákala lavice pecivála (skup.); nemáme nic na ranci (skup.); kamenné má klenutí tunel (kamenné má k-lenutí tunel; skup.)

Příklady ráčků slabikových: letopis – pistole * kapitána hra - hranatá píka; neobdržel manžel drobné; pytláka šálí lišáka tlapy * koruna, niva - narukování; můry, masařka – kasař má rýmu * hromada cizí - dáma hrozící * malá děva dělá maturitu (malá děva dělá ma-turitu; skup.)

 

Přesmyčka

V náznaku se přesunou alespoň dvě písmena. Má-li náznak 16 a více písmen, jsou náznak nebo jádro přímo uvedeny. Variantou jsou pře­smyčka slabiková a shluková. Jádro se sestaví buď z jednotlivých náznaků, nebo ze všech slabik (shluků) celého náznaku bez ohledu na po­řadí dílů náznaku. Postupná přesmyčka se uvádí jako permutovka.

Příklady: pekařství - přístavek; odsuvka – douška; kotě ráno spí – Písně otroka;  pěší toulka - koupaliště; orel skalní oslní krále; libý vánek kloní bílé konvalinky; otvor červotoče * makrely, blesk – Karel Myslbek; divoch, Laponec zas vodí chlapce za nos * tulák utkal látku (permu­tovka); nadlesní dnes lína nesnídal (permutovka); tukani, kutání, utkání, tunika, unikát (permu­tovka)

Příklady přesmyček slabikových: je hodina duchů - chudina hoduje; kosti u Monaka – kosmonau­tika; večerní říza září červení * lákavá naděje, kopání - děva napájela koníka

 

Vsuvka slovní

Náznak je nejméně dvoudílný (dvouslovný). Do prvního dílu (slova) ná­znaku se vsune druhý díl (slovo). Je-li náznak vícedílný (víceslovný), lze postupovat i tak, že se třetí díl (slovo) vsune do takto vzniklého mezitvaru a podobně se postupuje u pří­padných dalších dílů (slov). Vsunutí lze také naznačit v textu pomocí předložek „v“, „do“ apod.

Příklady: malíři, sonáta - maso na talíři; rána Finova rafinovaná; klece kání – kleká­nice; holek řípa, tuš - hoří tu špalek; pláště, véba, cenina, sen, Tal – plavec stále není na baště * rakev, meče, roky, pán - rámeček Evropanky

 

Výpustka slovní

Z náznaku se vypustí první díl (dílčí část) jádra, vznikne druhý díl (dílčí část) jádra. V podání se zachovává pořadí prvků námětu (na prvním místě prvek, ze kterého se další vypustí). Vypuštění lze také naznačit v textu pomocí předložek „z“, „bez“ apod.

Příklady: trápení zetě, peníze – tratě; spoluhráčky sporáčky (luh); kanárci syna, nar­cisy – kana * listokaz, stoka; atletka, let - lízátka

 

Pronikačka 

V dvoudílném (dvouslovném) náznaku pronikačky se vsune jedna či více odděle­ných částí druhého dílu (slova) do dílu (slova)  prvního a případný zbytek se při­sune za první díl. Pořadí písmen u každého dílu (slova) zů­stává zachováno. Průnik lze také naznačit v textu pomocí předložek „v“, „do“ apod.

Příklady: džbán, růže – družba žen; korec, tmel – kotrmelec; louskáček, koupej se – loukou skáče pejsek; pře pána, káva překapávaná; kanárek, lupa - klauna párek; jedna zebra - je zde brána; dědeček Itala dítě dále čeká *  prak, sako; olivy, lota - psárka okolo Litavy

 

Polovsuvka

Odrůdou je polovsuvka, u níž se v dvojdílném (dvouslovném) náznaku vsune první část druhého dílu (slova)  náznaku do prvního dílu (slova) náznaku a zbytek se při­sune za první díl  (slovo). Vsunutí lze také nazna­čit v textu pomocí předložek „v“, „do“ apod.

Příklady: pískle, vánice - piva sklenice; jas lahodí pánu – já spala hodinu; pole voní – povolení; chytrá lasička chytla si ráčka; najáda, hoch na jahodách * oka, silák; akr, látka - osika lákala krtka

 

Vybíračka

Z náznaku, nikoliv však z jeho začátku, se vyberou dvě nebo více odděle­ných částí, které v pořadí, v jakém jsou vybrány tvoří první díl (dílčí část) jádra; zbylá část ná­znaku tvoří druhý díl (dílčí část) jádra. Vybrání lze také naznačit v textu pomocí předložek „z“, „bez“ apod.

Příklady: populární četa, punče - polarita; tropické opice - trk * akanty, kany; opálka, páka - atol

 

Záměnka slovní

V prvním díle (slovu) náznaku tvoří skupina za sebou jdoucích písmen slovo, které je prvním dílem jádra. Toto slovo se zamění druhým dílem (slovem) náznaku, a tím vznikne druhý díl jádra. 

Příklady: kapela, pel, lín - kalina; hezká záře – heslo novináře (zkáza, slonovina); po hře vábila pupava bílá (Ohře, Úpa); kapelníka stání (kapelní-ka stání; pel, sta); mapa ženy mátla pány (paže, tlapa) * milé Toledo, léto, zima; úlevy, lev, brav - mizí malé doubravy

 

Hádanky s permutacemi s opakováním

Zdvojenka

V náznaku se nejméně zdvojí všechny permutační prvky náznaku v da­ném pořadí nebo v kruhu (první prvek se zopakuje na konci). Permutač­ním prvkem je písmeno nebo shluk, popřípadě jejich kombinace, přičemž délka shluků nemusí být stejná.

Příklady: basa - bába Sasa; nabobova vana; máma mámí miss; pár aparátů tuláka láká; láme lamelu kluk

 

Hláskovka

Z náznaku, v němž se žádné písmeno neopakuje, se složí jedno- nebo ví­cedílné já­dro, ve kterém se každé písmeno musí opakovat nejméně dvakrát. Počet opakování jednotlivých písmen může být různý. Stejné hlásky v náznaku lišící se délkou mo­hou být považovány za různá písmena; v těchto pří­padech se však musí každé z nich nejméně dvakrát opakovat. V podání hláskovky s námětem delším než 25 pís­men se v nadpise uvádí jako pomocná informace alespoň počet písmen jádra; je-li námět delší než 40 písmen, vyčíslí se každé slovo námětu.

Příklady: skulina - kuna skalní unikla na lísku; láma - malá Amála lála lamám; treska - stará kára, krása Tater, trestá sestra setra, strakatá saka; selka skleslá se lekla lelka

 

Číselka

Odrůdou hláskovky je číselka. Z náznaku, kterým je až 10 různých pís­men, jimž jsou přiřazeny arabské číslice, se složí jednodílné nebo více­dílné jádro. Námět je v po­dání vždy uveden  pouze číslicemi, přitom se zachovávají mezislovní me­zery a interpunkce. Přiřazení číslic písmenům je shodné v celém námětu.

Příklady: tetřev se třese u vřesu (121324 52 13252 6 43256); koupaliště potěšilo kluka (123456780 42908762 16315) 

 

Dělenka a šaráda

Slabikovou variantou hláskovky je dělenka, slabikovou variantou číselky je šaráda. V šarádě jsou jednotlivé slabiky označovány římskými čísli­cemi s tečkou, která umožňuje rozlišení jed­notlivých čísel.

Příklady námětů dělenky: kalamita - táta láká kalami Kamila; divoká lavina - vidina kádí vína volala Voka; prchavá kapalina – prvá kalina, lichá papacha, lín a kapr, vana

Příklady námětů šarády: matematici cítí téma (spoj. I. II. I. III. IV. IV. III. II. I.); za­kázaná cesta, kanasta, cena (I. II. I. III. IV. V., II. III. V., IV. III.)

 

Hádanky s kombinacemi permutací a mutací

Lavinovka

Hádanka je založena na principu postupné tvorby. Pro přechod z náznaku do prv­ního jádra a mezi jednotlivými po sobě následují­cími jádry se vsouvá nebo při­souvá písmeno se současným provedením alespoň jedné změny pořadí pís­men. Va­riantami jsou lavinovka slabi­ková a shluková.

Příklady: ar, kra, vrak, kráva, vráska, Svratka; kalina, vanilka, lakování, lavinovka; sivé kontury, tenisový kurt, výkon turistek; vrátný továrny rovná tyč; Nikola, lako­vání, kování sedla (slab.)

Lavinovka zrcadlová

Hádanka vznikne spojením námětu lavinovky a pyramidky přes nejdelší jádro. Va­riantami jsou slabikové a shlukové zrcadlové lavinovky.

Příklady: kára, krása, straka, karta, arak; donesli poslední psané dílo o nás lidé na sedlo

 

Pyramidka

Hádanka je založena na principu postupné tvorby. Pro přechod z náznaku do prv­ního jádra a mezi jednotlivými po sobě následují­cími jádry se vy­pouští nebo od­souvá písmeno se současným provedením alespoň jedné změny pořadí písmen. Va­riantami jsou pyramidka slabiková a shluková.

Příklady: kyselka, klásek, selka, lesk, kel; krásná domovina, modranská vína, má rodná víska, dík Moravana; ojedinělá je na lodi jídelna; komora chasy, sykomora, rákosy (slab.)

Pyramidka zrcadlová

Hádanka vznikne spojením námětu pyramidky a lavinovky přes nejkratší jádro. Va­riantami jsou slabikové a shlukové zrcadlové pyramidky.

Příklad: klamání, kalina, lanka, alka, lak, klas, láska, skalka, klasika

 

Vlnovka

Hádanka je založena na principu postupné tvorby. Z náznaku vznikají já­dra pravi­delným střídáním operace lavinovky, případně šířenky a pyra­midky, případně úženky, přičemž první může být operace kterékoli z těchto hádanek. Variantami jsou vlnovka slabiková a shluková.

Příklady: vlnovka, vlákno, lok vína, kování, novinka; ráno Polce porcelán prolhanec ponechal; poleká kápo poníčka (slab.)

 

Řetězovka

Pro díly (slova) náznaku řetězovky je povinná shoda (zdvojení) posled­ního pís­mene nebo shluku písmen předchozího dílu (slova) náznaku a  prvního písmene nebo shluku písmen následujícího dílu (slova) náznaku; tatáž shoda se požaduje mezi posledním dílem (slovem) náznaku a prv­ním dílem (slovem) náznaku. Pís­mena, která zůstala nezdvojena, tvoří tajenku.

Příklad: otazník, niklák, akolády, lady mota – zlom

 

Chybovka

V každém slově náznaku se provede právě  jedna  změna (přidání, ubrání nebo zá­měna písmene, případně výměna sousedních písmen), přičemž v námětu se pro­ve­dou alespoň dva různé typy změn. Náznak je vždy více­slovný a z každého slova náznaku vzniká právě jedno slovo jádra.

Příklady: mistr jen čísla sčítává – místy je čistá Svitava; čeká řecká dívka oslice - česká řeka Divoká Orlice; Polky znají kolky - holky z naší školky; staré lvice honí stále více koní; masku milou as láká mech – Sasku malou zas leká meč – sazeč (ta­jenka) * Pole klesá, letní mlha - podle lesa letí vlha * diva svítí - dva svišti - díra v síti (VJ) * svetry malé látá milá – setry mate látka mima – sestry matek láká Lima (post.)

 

HÁDANKY  TVAROSLOVNÉ

U tvaroslovných hádanek vzniká jádro nejméně jednou tvaroslovnou ope­rací, jíž může být

a) změna mluvnického významu,

b) tvoření odvozenin.

Ve víceslovném náznaku lze provést jednu nebo více tvaroslovných ope­rací u slov, na která se může tato operace vztahovat.

 

Hádanky se změnou  mluvnického  významu

Jádro vzniká z náznaku změnou slovního tvaru na jiný tvar nebo více ji­ných tvarů  téhož slova. U pádovky, časovačky a jejích odrůd nemusí být náznak námětově ucelený. Změna tvaru se týká tvaroslovných přípon a koncovek, změn v samotném kmenu slova i přidání nebo ubrání dalších (pomocných) slov (předložek, zájmen, pomocných sloves); někdy se mění i slovní základ (člověk - li­dem, já - mě).

 

Pádovka

Jádro vzniká z náznaku změnou pádu nebo mluvnického čísla. Součástí operace může být také přidání, ubrání nebo změna předložky. Pokud není součástí operace přidání, ubrání nebo změna před­ložky, musí při operaci dojít při změně pádu (nebo čísla) zároveň ke změně tvaru slova náznaku.

Příklady: datel – datle; štika – (k štice) - kštice; karásek zlatý – (karásku zlatý) - kára s kůzlaty; bláto v lese – (o blátě lesa) - oblá tělesa; siláka podlesí láká (podle siláka); přezku mámě pře­zkoumám (přezkou, mám); u luk bez hlasu sluka mihla se (s lukami, hlase) * leče, véba, linka - (léči, véby, linky) – léčivé bylinky; hněv, lícha – (o hněvu, do lích) - ohně v údolích; větší lípa, měnírna, Ir – (s větší lípou, měníren, o Ira) - svět šílí po umění Renoira; trasa, led, v jeteli oko lotra sleduje tele (okolo tras, ledu, jetele) * anekdota o ráji – (v anekdotě ráje) - vánek dotěra je; stopa tlaku - sto pytláků * v píci spící opice (s pící, o píce; VJ)

 

 

  Musím vám to říci:

  nemocní jsou psíci.

  Řešení: pes, pes – (se psem, o psu) – sepse mopsů.

 

Časovačka

V náznaku se změní tvar slovesa aspoň jednou z těchto změn: v osobě, čísle, času, způsobu, neslovesném i slovesném rodu; součástí operace může být při­dání, ubrání nebo změna osobního zájmena v 1. pádě a přidání, ubrání nebo změna zvratných zájmen „se“ a „si“.

Sloveso může být v náznaku v libovolném tvaru. Ve víceslovném ná­znaku je nutno dodržet gramatickou vazbu s ostatními slovy; operaci stačí provést u jednoho slovesa.

Příklady: oráváme - Orava; trávit – (bys trávila) - bystrá víla; ponechat si – (já ponechala si) -Japonec halasí; kry ta­hám – (kry tahala) - krytá hala; spala Spiš; třímám tři malby (třímal by); umíš razit – (umí, ražená) - umírá žena; zle vedu rány z levé strany (zle vést rány) * tyji, vodím, vadnu – (tylo, vodí, vadlo) - Tylovo divadlo; zuji se, chovám – (je zuta, chová) - jez u Tachova; mám říkat, říci – (mít, říkána, rci) - mí tři kanárci; smím, kovám, soudím, tížím – (smíš, kovej, soudě, tížen) - smíškové jsou děti žen; lije, jdu Litomyšlí * sáláte - salám, salaš, Sála, salát; stáčet – (stáčí, stáčíš, stáčí) - stá čistá číš stačí

 

Přechodníček

Přechodníček je odrůdou časovačky, v níž se tvar slovesa v náznaku změní na tvar přechodníku. Tvar přechodníku je odlišný od tvaru slovesa v náznaku.

Příklady: hryzat - hry zajíce; šle chci – šlechtic; parta haní pár tahanic * nesedím, drobím – (ne­sedě, drobě) - nese děd robě, jali, zalhali – (jav, zalhav) - já vzal háv; jdu, Ivan octoval – (šed, Ivan octuje) - šedivá noc tu je

 

Rozkazka

Rozkazka je odrůdou časovačky, v níž se tvar slovesa v náznaku změní na tvar roz­kazovacího způsobu. Je-li náznakem věta, utvoří se z ní věta rozkazovací při za­chování gramatických vazeb.

Příklady: ležím – lež; jí Irka - jezírko; prám neklesne – (práme, neklesni) - pramének lesní; leží berani – (ležte, berani) - lež tebe raní; halí dým haldy mé (hal, dýme) * práti, natéci (per, natec) – pernatec; neseji, lichotím – (nesejme, lichoť) - nese jmelí choť

 

Trpěnka

Trpěnka je odrůdou časovačky, v níž se buď tvar slovesa v náznaku změní na pří­čestí trpné, nebo se změní věta z činného do trpného rodu.

Příklady: malovati - málo van; lije – (je lito) - jelito; pás tu chystáme – (pás tu chystán) - pastu­chy stan; dostihnu dosti žen * přemáhám, kazím – (přemáhána, kažena) - pře má Hanáka žena; sváti, baviti, kovati – (svát, baven, kována) - svatba venkovana * potkal potkan potkana (VJ)

 

Tvaroslovka

Jádro vznikne z náznaku provedením operací pádovky a ča­sovačky (ale­spoň jedné od každé). Gramatická vazba mezi slovesem a slovy, u nichž se mění pád, nemusí být při přechodu z náznaku do jádra zachována. Náznak ale musí být námětově ucelený.

Příklady: bral Rus v šenku bratru sušenky (brát, Rusu, šenky) * dobu dýmám, ústa opařím – (do­bou, dýmej, do úst, opaří) - do boudy mé jdou stopaři

 

Hádanky používající slovní odvozeniny

Jádro vzniká z náznaku změnou slova v jeho odvozeninu. U slovesovky a rodovky se připouští dosud nepoužité a ne­doložené odvozeniny či odvo­zené tvary, tvořené správně dle pravidel tvarosloví, pokud již neexistují jiné přirozené odvozeniny.

 

Rodovka

V náznaku se mění rod podstatného jména či zájmena; ve víceslovném náznaku se provedou i případné další změny podle gramatických vazeb. Součástí druhové ope­race může být i změna mluvnického čísla proměňo­vaného slova.

Příklady: lín – linka; mat – matice; můj lysý horník – (má lysá hornice) - malý sáh ornice; líný lev línal více; přítel při té lká * sál, šedí moli – (sála, šedé molice) - salaše demolice; nával, chabí čápi – (návala, chabá čapiska) - na valacha bača píská; op, raroh – (opě, rarůže) - opěra růže * den - dna, dno (VJ)

 

Pravěkovka

Jádro vzniká  přisunutím  slovotvorné předpony „pra-“ nebo „prapra-“ na začátek ohebného slova nebo příslovce.

Příklady: skot – praskot; ves u roviny - pravé suroviny; jas Vimperka – já spravím perka; oka nijaká – okap raní jaka; skály praskaly * muka děje - prám u kapradě je * cena, víra Rašky - práce napraví rarášky; štika, žák – praští kapra Pražák; vana, vana, skla – pravá náprava na­prasklá

 

Zrůdka

Jádro vznikne přisunutím slovotvorné předpony „pa-“ na začátek oheb­ného slova  nebo příslovce.

Příklady: štika - paštika; velbloudi – Pavel bloudí; rak a lín – pára kapalin; saka pa­sáka; Slo­váka city - slova kapacity * pírka, city - papír kapacity; Vlašim pán zná, dluh Lidky – Pavla šimpanz napadl u hlídky; lis, rty pálí sparty

 

Shlukovka

Jádro vznikne připojením slovotvorné předpony „sou-“ na začátek pod­statného jména a provede se příslušná tvaroslovná změna.

Příklady: káně – soukání; šváb - souš vábí; mé hory - maso úhoří; stopy liché – sousto pilicha; maršála soumar šálí; dceru má soudce Říma * máry mé, City - soumaři maso ucítí

 

Slovesovka

Z  podstatného jména či přídavného jména  se vytvoří libovolný tvar slo­vesa odvo­zeného. Součástí operace může být přidání osobního zájmena jako u časovačky. Náznakem může být i samostatné přídavné jméno v 1. pádě. Ve víceslovném ná­znaku nemusí být gramatická vazba mezi pro­měňova­nými slovy při přechodu z ná­znaku do jádra zachována.

Příklady: jídlo – jez; přikrývka - příkrý val; medvěd – mé dvě děti; snímek kazatelny – (snímat, kázajíce) - sní matka zajíce; pře při Tise (příti se); spící řidič spatří dílo (spát, řídilo); jezdců le­žení je důležité (jedu, ležíte) * pění, cena – (pěti, ceniti) - pětice nití; mýdlo, veslo – (mydlíme, vesluji) - my dlíme ve sluji; oslazení, kopaná – (osladit, kopá se) - osla dítko pase; tápání, cho­vání – (bys tápala, chová) - bysta Palachova; příze, řešitele přístřeší (příst, řeší)

 

Přídavněnka

Z podstatného jména nebo slovesa se vytvoří odvozené přídavné jméno, z osobního zájmena přivlastňovací zájmeno, ze základní číslovky řadová či druhová číslovka. Náznakem může být i samostatné sloveso v infini­tivu. Ve víceslovném náznaku nemusí být gramatická vazba mezi promě­ňova­nými slovy při přechodu z náznaku do jádra zachována.

Příklady: tříslo – (tříslová) - tři slova; dubleta – (dubletní) - dub letní; Mali – (maliská) - má líska; podlost souseda – (podlý, sousední) - pod Lysou se dní; sto lží – (stý, lživý) - styl živý * kos, tma, sen – (kosí, tmavé, snivý) - kosit má ves nivy; hladkost, němota – (hladká, němá) - hlad káně má; krajt šest, les – (krajtí, šestá, lesní) - kraj tiše stále sní

 

Příslovka

Z podstatného jména, přídavného jména nebo slovesa se vytvoří pří­slovce. Názna­kem může být i samostatné přídavné jméno v 1. pádě nebo samostatné sloveso v infinitivu.

Příklady: netištěná – (netištěně) - neti štěně; malinká štědrost – (malinko, štědře) - malin koš tě dře; chytrák chyt‘ racky (chytrácký) * hladkost, staroba – (hladce, staře) - hlad cestáře; podlost, semletý, lákadlo – (podle, semletě, lákaně) - pod lesem letěla káně

 

Stupínek

Ze slova náznaku, kterým může být přídavné jméno nebo příslovce, se vytvoří jeho vyšší nebo nižší stupeň. 2. a 3. stupeň mohou mít též význam tzv. elativu, tj. při­rovnání vyjadřu­jící vysokou míru vlastnosti bez srov­nání (např. veliký - velmi ve­liký, málo - mnohem méně). Náznakem může být i samostatné přídavné jméno v 1. pádě nebo samostatné příslovce.

Příklady: dobré štičky – (lepší štičky) - lep šištičky; mámo, kos dobře - (mámo, kos lépe) - mám oko slepé; dlouho sní kníže – (nejdéle sní kníže) - nejde lesník níže; divoce leje – (předivoce leje) - předivo celé je; zlá je hor šíje; dlouho, tati, nejde létati (nejdéle, tati) * mnoho, hryzavě – (víc, hryzavěji) - vichry zavějí

 

KOMPOZIČNÍ HÁDANKY

V kompozičních hádankách vznikne jádro sloučením jedním ze tří způ­sobů:

1. Sloučením jednotlivých dílů náznaku bez použití pomocných výrazů

2. Sloučením náznaku a tzv. pomocného výrazu

3. Kombinací kompoziční a tvaroslovné operace

 

Hádanky bez pomocných výrazů

Sloučenka

Díly alespoň dvojdílného náznaku se sloučí v jádro.

Příklady: kra, vata - kravata; sele, kal, ovce se leká lovce; líc, Hanák, terej, sousto, pýr, vačky – lícha, na které jsou stopy rvačky; mis tři sta, ledové dni – mistři stále dovední; je doma mim, la­dička – jed omámí mladíčka

 

Spojenka

Díly alespoň dvojdílného náznaku se sloučí v jádro s tím, že poslední písmeno dílu předcházejícího a první písmeno dílu následujícího splynou v jediné písmeno; tato písmena musí být shodná. Variantami jsou spo­jenky shluková, slabiková i slovní.

Příklady: kos, strašák, kala - kostra šakala; stud, den tisku, úplety – studenti s kuplety; mat tenora mate Nora; karate, tele – karatelé (slab.)

 

Střídavka

Jádro vznikne z náznaku, který je nejméně dvoudílný, tak, že se jednot­livé díly čtou střídavě normálním a zpětným způsobem, přičemž lze začít libovolně.  

Příklady: mast, kapilára, věty – má stará lípa květy; silo, cep, kladivo, lučina – o lísce povídal klučina; sedan, cesta, sokl - na desce stál kos; Ulmu štít, vůle – um luštitelův

 

Rovnice

Rovnice je hádanka, v níž je sestavení jádra z dílů náznaku předepsáno schématem, formálně podobným matematickému vzorci nebo výrazu; toto schéma je vždy částí uvedení námětu. Používají se násobky jednotli­vých dílů náznaku i konstanty (čís­lice). Při čtení náznaku se běžně postu­puje zleva doprava, je-li díl ná­znaku uveden formou převráceného čísla (zlomku), zprava doleva. Ve schématu se díly náznaku, které nejsou konstantami, označují písmeny abecedy (A, B, C atd.) v tom pořadí, v  jakém jsou uvedeny v podání.

Příklady: pár olší, Oděsa - parolodě (5/7A + 3/5B); vítání jara, tání, já – víra (A – B – C); kobra, Ob, jizba bělostná, zbabělost – krajina (A – B + C – D); studenti, erudice – studené ruce (6/8A + B - 501)

 

Rébus písmenný

Jádro vznikne čtením prvků nebo grafických znaků náznaku, s využitím

a) jejich názvů včetně fonetických („zet“, „písmeno zet“, „hláska z“; „alfa“, „řecké a“, „písmeno alfa“; „osm“, „osma“, „osmička“; „dvoj­tečka“, „tečky“, „pár teček“, „děleno“, „ku“", „versus“; „g“, „gé“, „nota g“, „sol“ apod.);

b) slovního vyjádření vlastností, velikosti, tvaru a podoby znaků (velké, malé, le­žaté, obrácené, lomené, tučné, psané, tištěné apod.);

c) slovního vyjádření pozičních, srovnávacích a slučovacích vztahů mezi  znaky (za, po, zleva, menší než, blíže, a, i, též, rovněž, více, pár, pohro­madě, samá apod.), za případné pomoci slovesných tvarů jako „je“, „jsou“, „leží“ apod.

Náznak nemusí být námětově ucelený.

Příklady: pé (e po pé je) - epopeje; hry (po há ry) – poháry; boy (s o litery b, y ) – solíte ryby; sok (u s nula malá s ká) - usnula má láska; Hano, (za Ha litera n, o) zahá­líte ráno; v zoo veze té Lipský (vé, zet, elipsky) 

 

Hádanky s pomocnými výrazy

Pomocný výraz je slovo, spojení slov či ozna­čení takového významu, který nazna­čuje název a přesně určuje definice druhu hádanky. Hádanky používající pomocné výrazy  se dělí na dvě skupiny:

a) hádanky bez gramatické vazby, kde pomocné výrazy jsou taková slova a výrazy, která lze přidat k náznaku, jenž může mít libovolný mluvnický tvar. Do této sku­piny patří citoslovka, tónovka, prvkovka, přípojka, ča­sovka, místenka, směrovka, opětovačka, pochybovka, sou­hlaska, záporka a dotazka (kromě použití -li).

U této skupiny hádanek vzniká jádro v základní tvorbě tak, že se po­mocný výraz nebo pomocné výrazy přidávají k náznaku. U sdružovací tvorby a násobné tvorby lze kromě přidání jed­noho pomocného výrazu ke každému náznaku střídat přidá­vané pomocné výrazy a náznaky tak, že pomocných výrazů je o jeden více nebo méně, než náznaků či jednotli­vých slov. Lze také každý náznak pomocným výra­zem obložit.

b) hádanky s gramatickou vazbou, kde pomocné výrazy jsou taková slova a výrazy, které tvoří ve spojení s náznakem mluvnický celek. Do této skupiny patří dotazka (v případě použití -li, jaký, který apod.), pořadovka, zájme­novka, vě­novánka, pří­svojka, barvínek a tvarovka. U této skupiny hádanek se v ná­znaku přidá pomocný výraz aspoň k jednomu slovu, s nímž musí dodržet gra­matickou vazbu. U sdružo­vací tvorby a násobné tvorby lze kromě při­dání jed­noho pomocného výrazu ke každému náznaku střídat přidávané pomocné výrazy a náznaky tak, že pomocných výrazů je o jeden více nebo méně, než náznaků či jednotlivých slov. Lze také každý náznak po­mocným výrazem obložit. Ve sdružovací tvorbě lze přidat jeden po­mocný výraz před všechny náznaky, za ně nebo mezi ně, přičemž je dodržena gra­matická vazba po­mocného výrazu se všemi náznaky.

 

Citoslovka

Pomocný výraz tvoří citoslovce, přirozené spojení citoslovcí nebo cito­slovečné rčení. Citoslovce, která znázorňují zvuky a hlasy  opakovanými slabikami, se pou­žívají jako jedna nebo více slabik. Citoslovečná rčení (např. „Kýho výra“) se pou­žívají v ustálené podobě.

Výběr nejužívanějších citoslovcí: a, ah, aha, ach, aj, ala, ále, alou, au, bác, bam, bé, běda, bim, bože, br, brum, bu, buch, bum, bz, cap, cink, cr, cup, cvak, čehý, či, du, duc, dup, e, ech, ej, fi, fik, fr, fuj, ha, hači, haj, haló, ham, he, hej, heja, hi, hle, hm, ho, hoj,  hola, hop, hopsa, hot, hou, hr, hu, hurá, hý, cha, che, chi, cho, chr, i, ia, iha, inu, ja, je, jo, ju, ka, kap, ko, koko, kokodák, krák, ku, kuk, kvá, la, mé, mno, mú, na, nate, no, nu, o, oh, oho, och, oj, ou, ouha, pa, pane, parblé, pí, plác, pr, ps, ra, rup, říz, s, ss, st, šmik, šup, ta, tata, tatata, ti, tik, trá, třesk, tú, uf, uj, urá, vale, vida, vje, vr, zob, žuch, žup apod.

Příklady: branec - hub ranec; triedr – nutrie drahá; pár seníků – pára Jeseníků; skáče kanárek - kráska čeká na reka; oděvy pro děvy; štěně je ještě němé; Úpa stoupá stále (Úpa st-oupá stále) * okr, bóra - okraj Tábora; skála, kapr - páska láká Praha; leb, jed – (chi – leb – oj – u – jed – ále) - Chile bojuje dále; kana, rek – (kana – rup – á – rek) - kanárů párek; lejstro, meč – alej stromečků; karaf tucty, dny – karafiát úctyhodný; dno, tni jed­noho lakotníka (je – dno – hola – ko – tní – ka); lad, skat, vedra – ochladla láska tvé drahé * jásá sál - (jásá – ti - rup – sál) - já satiru psal; boučky v máji heboučký háv mají * sen – seno, jesen, nosen, housenka (VJ); leb – holé bílé břízy (VJ); káva lákavá, huláká Vácha (post.)

 

 

  Stalo se to na jaře –

  zloděj okrad‘ faráře.

  Řešení: Ra, dláto – straka kradla tolary fary

 

 

Tónovka

Pomocným  výrazem mohou být

a) značky nebo názvy tónů

a, ais, as, asas, b, c, ces, ceses, cis, cisis, d, des, deses, dis, disis, e, eis, eisis, es, eses, f, fes, feses, fis, fisis, g, ges, geses gis, gisis, h, hes, heses, his, hisis - tón c, půlová nota cis apod.

b) fonetické čtení značek tónů

á, bé, cé, dé, é, ef, gé, há.

c) solmizační slabiky a slabika „ut“

do, re, mi, fa, sol, la, si, ut.

d) označení tónin a akordů

dur, moll - A dur, a moll, ais moll, As dur, as moll, B dur, b moll, C dur, Ces dur, Cis dur, cis moll, C moll, D dur, Des dur, dis moll, d moll, E dur, e moll, es moll, F dur, Fis dur, fis moll, f moll, G dur, Ges dur, gis moll, g moll, H, dur, h moll - A maj, D minor, in re apod.

Příklady: pór - porce; terna – cisterna; lom – heslo mé; klamy reklamy; potáhne despota hned * Kypr, kly – desky praskly; les, trylek – milé sestry lekce; brána, dáma - dobrá nálada má; dvé řemesel, kly – dveře mé se leskly; Dallas, bohém dal lásce sbohem; bál, óda –balad úroda * Máni tác – manifestace; paní malá panice se smála * stan - (do – stan – ut – stan – ce) - dostanu trestance (VJ)

 

Prvkovka

Pomocným  výrazem mohou být

a) český nebo latinský název chemického prvku

výběr prvků: antimon, argon, arzen, astat, bizmut, bór, brom, cer, cesium, cín, cu­rium, draslík, dusík, fluor, fosfor, galium, helium, hliník, hořčík, chlór, chróm, in­dium, iridium, jód, kadmium, kobalt, krypton, křemík, mangan, měď, molybden, ne­odym, neon, nikl, niob, nobelium, olovo, osmium, paladium, platina, plutonium, polonium, praseodym, radium, radon, rtuť, samarium, selen, síra, skandium, sodík, stroncium, stříbro, tantal, tellur, titan, uhlík, uran, vanad, vodík, zinek, zlato, že­lezo.

b) značka chemického prvku

Ac, Ag, Al, Am, Ar, As, At, Au, B, Ba, Bi, Bk, Br, C, Ca, Cd, Ce, Cf, Cl, Cm, Co, Cr, Cs, Cu, Dy, Es, Er, Eu, F, Fe, Fm, Fr, Ga, Gd, Ge, H, He, Hf, Hg, Ho, I, In, Ir, K, Kr, La, Li, Lu, Lw, Md, Mg, Mn, Mo, N, Na, Nb, Nd, Ne, Ni, No, Np, Os, O, P, Pa, Pb, Pd, Pm, Po, Pr, Pt, Pu, Ra, Rb, Re, Rh, Rn, Ru, S, Sb, Sc, Se, Si, Sm, Sn, Sr, Ta, Tb, Tc, Te, Th, Ti, Tl, Tm, U, V, W, Xe, Y, Yb, Zn, Zr

Lze použít i zaniklé názvy prvků (kostík, vizmut apod.), izotopy (aktinon, deute­rium, tritium apod.) a jejich značky.

Příklady: tašky - teta škytá; nic - sní car sen; hořelo v Ilavě - tchoře lovila Věra * Irák, krychle sbírá kluk rychle 

 

Přípojka

Pomocný výraz tvoří mluvnická spojka nebo přirozené spojení spojek.

Výběr nejužívanějších spojek: a, aby, ač, ale, anebo, ani, aniž, ať, avšak, až, by, či, čili, dokud, i, jak, jakmile, jako, když, leč, leda, nebo, neboli, než, nežli, pakli, po­kud, protože, sice, sotva, takže, však, zda, že

Příklady: pudry - pud rysice; brom – žebro mne bolí; jsem otylá - neboj se motýla; z úst lest – zůstane bolest; nádoba rumu – žena do baru může; mistr mi straní; Hanák u líchy číhá na kuli­chy; osamělá kosa mě láká (osamělá k-osa mě láká); doklad o klasice (doklad-d o klasice) * hlíst, rap - žehlí stará paní; arkáda, vlak – Nežárka dav láká; jez, siky – aleje za lesíky; strýc, partnerů šíp – bystrý capart neruší paní; kupy, tlak, sníh – léčku pytláka lesní hledá * něčí te­nista - ženě čilé čtení stačí; jen děd je na ledě dále 

 

Časovka

Pomocným výrazem je slovo nebo sousloví, případně zkratka, udávající nebo urču­jící čas, např.:

a) příslovečné určení času (odpověď na otázku kdy, odkdy, dokdy, jak často, jak dlouho);

Výběr nejužívanějších výrazů: brzo, dávno, dnes, dosud, hned, jedva, již, kol osmé, k ránu, letos, loni, nadále, náhle, najednou, nikdy, od února, ondy, o páté, pak až, po léta, právě, ráno, rázem, spíše, stále, tu, už, včera, ve dne, za dne, záhy, zhusta, zítra apod.

b) výraz značící konkrétní bod nebo úsek časové osy

Například: na sv. Annu, na Silvestra, na Vánoce

c) zkratka určení času

A. D., L. P., t. č., t. m., t. r.

Příklady: břízy - záhyb řízy; Ještěd – je štědrá zem; kus – podniku sad; šprým – dobře znáš prý módu Nora; místo v káře – let osmistovkaře; jizby němé – jí Zbyněk dýně mé; lyže nesem - za hýly žene se muž; banda nám džbán dá (na MDŽ); moknem pod vadným oknem (po dva dny); kola malá dřívko lámala; tisů pět - nás van nutí supět (na sv. Annu); tichne dvé čertic (hned večer) * jíl, etika - nad alejí letí kaloni; táta, pádlo – Tatara nové čerpadlo (ráno, večer); mez, lipani – mé známe dar dali páni (na Medarda); strýc, baletka – ran ostrých nedbá letka; pat, Řím – Ještěd nespatří muž; jikra jemná, jív rány – poletují krajem nad alejí vrány * parku lvi - pár kup odnesl vítr; díl citátu – dílna hledá v noci tátu (náhle, dávno); mé Hance dobře známé tr­hance 

 

Místenka

Pomocný výraz tvoří odpověď na otázku kde, odkud, kam, kudy, kterým směrem. Může jím být příslovečné určení místa a směru vyjádřené pří­slovcem nebo kombi­nace příslovcí spojených případně spojkou nebo ob­dobný slovní výraz či věta (okli­kou, o kus níže, rovnou za nosem).

Výběr nejužívanějších výrazů: blíže, dále, dokola, dole, doma, jinde, na­hoře, na­levo, napravo, nikde, nízko, níže, od­tud, okolo, onde, opodál, přímo, sem a tam, stranou, tady, tam, tu, vedle, vlevo, vně, výš, za sebou, zde, výrazy používané ve směrovce apod.

Příklady: ořechy – oře chytám; páni - vepře dupání; vada – zdolává dav úkol; kupu jetele ku­pujete levně * lípa, léčka - vyšli páni z kolečka; rys, den – túry studentů; ve­sta jinochova, kala – ve stáji noc hovado lekala; mapa, líná má paní z Kolína * zelí jíte - tuze lituji tetu; pár sak – partu hledá lesák (tuhle, dále); lísek sto tulí se k stodole

 

Směrovka

Odrůdou místenky je směrovka, v níž všechny pomocné výrazy udávají směr.

Výběr nejužívanějších výrazů: doleva, dolů, domů, dopředu, do stran, do­zadu, ji­nam, jinudy, jižně, kamsi, k nebi, kolmo, nahoru, na jih, na sever, někam, nikam, odnikud, pryč, přímo, sem, semotam, šikmo, tudy, ven, zdola, zleva, zvysoka apod.

Příklady: dýmám - zlé vady mám; ucho – uchop rýč; část území – čas tuze míjí nám; kaši dí­venka šidí (kaši dí-venka šidí) * mez, roky - mé znavené kroky * hůl nesu - do luhu lodníku dnes unikám

 

Opětovačka

Pomocným výrazem je slovo nebo slovní spojení vyjadřující opětování či opako­vání.

Výběr nejužívanějších výrazů: bis, ještě, opět, podruhé, popáté, posté, potřetí, zas, zase, znova

Příklady: drápání - je štědrá paní; růst – ještěrů sto pět; lopata – postel opata; mok voní za smokvoní; dá ti Vašek za sedativa šek * halíře, Nice - halí Řezno vánice; obava, kel - zásoba váz a skel; hon, Nil – Honza se zasnil; tři kanáři, nachy – zastří­kaná říza snachy * luhů několik - za­sluhuje štěně kolík; stěna lepená – je štěstěna za­slepená

 

Pochybovka

Pomocným výrazem je slovo nebo slovní spojení značící nejistotu, po­chybování či přibližnost.

Výběr nejužívanějších výrazů: as, asi, cca, cirka, jen aby, ledva, od oka, prý, skoro, snad, zda, zhruba apod.

Příklady: estráda - Asie strádá; terč – aster čas; malé sklenky – má lesk len kyprý; má Eva lék – mate mě řev alek; ví víc Irka; bídné spaní - led vábí dnes paní; pole rži po­lesná drží * M. Aleš, my – malé šprýmy; kra, obal, kyje - krásná doba lásky je; Víta jíva, vor kup si – vítají vás na dvorku psi * jeden los - jede na silo Sas

 

Souhlaska

Pomocný výraz tvoří slovo nebo slovní spojení značící jednoznačně nebo na zá­kladě vžitých souvislostí souhlas, případně i ráz a intenzitu tohoto souhlasu.

Výběr nejužívanějších výrazů: ano, arci, arciže, ba, baže, bezesporu, dobrá, do­jista, jasně, jistě, jistěže, jistojistě, očividně, opravdu, ovšem, pravda, roz­hodně ano, sa­mosebou, skutečně, tak, určitě, věru, zajisté, že ano

Příklady: datel – badatel; med - mé dvě růže; robata – takt akrobata (tak tak); vol šíp – v olši pták; byli­náře pěst - byli na řepě starci; ženicha bažení chabá * bůček, vína - bábu čeká novina; parna, tiš – pár nádob rád obrátíš (dobrá, dobrá); lev, háj, vana – levá noha Janovana; bílé tovární kachle, žír – babí léto v arnikách leží ráno; vítěz, cíp, rám ční – baví tě za noci panoráma noční * častá zima - bača stádo březí má; záhy polír zahýbá poli ráno

 

Záporka

Pomocný výraz tvoří slovo či slovní spojení značící jednoznačně,  nebo na základě vžitých souvislostí nesouhlas, případně i ráz či intenzitu to­hoto nesouhlasu.

Výběr nejužívanějších výrazů: ani zbla, houby, ne, ne a ne, nene, ni, ni­kdy, nikoliv, ovšemže ne, stokrát ne, tak ne apod.

Příklady: žínka – nížinka; háje jas – hajej a sni; váhy - niva hyne; stóra nestora; sou­bor citátů - nesou borci tátu; pár nehod parného dne; čivy si léčí vysílení (čivy si lé-čí vysílení); na krok líný Hanák rokliny haní (na krok líný Ha-nák rokliny haní) * koliba, bek - kolíbání kolíbek; stopa, kus – sto panenek usne; pří slova, vampýr – přineslo vání k olivám pýr * selek niva - nese leknín Iva; má snaha – Mánes na Hané; jedna sestra jednání se straní

 

Dotazka

Pomocný výraz tvoří slovo či slovní spojení značící pouze a jednoznačně dotaz. Lze použít i částice „-li“, avšak pouze při dodržení gramatické vazby (na místo, kam gramaticky patří, např. bude-li).

Výběr nejužívanějších výrazů: co, copak, čeho, čí, čím, jak, jakpak, jaký, kam, kampak, kde, kdo, kdy, koho, kolikátý, komu, který, -li, na co, nač, o co, oč, o kolik, o kom, o kom  a s kým, proč, s kým a kam, za co, zač, zda, zdali

Příklady: balkon - bál končí; paničky – cop Aničky; jikra – k Dyji kráčím; mapa velká – má Pa­vel kajak; umírá dítko - umí radit kočí; lámu já klamu; utkání kohoutka ničí * záře, mletí - za řeku dým letí; šál, Lucinka – číš alkoholu cinká; Alláh, veliké růže – načal lahve likérů ženáč; hraní, rýma – hranic okolí krátery má (co, kolikráte); lýko, uran – čilý kocour Anči; jev, Lena je vzdálená * slanina Itala - čísla Nina pročítala

 

Pořadovka

Pomocným výrazem mohou být

a) řadová číslovka nebo odpovídající odvozený tvar od celých čísel klad­ných i zá­porných (stý, minus pátý) od nuly („nultý“), od „půl“" (půltý, osmapůltý) a od „n“ a „x“ (lze jak „ntý“, „xtý“, tak „entý“, ikstý“); je  nutno dodržet gramatickou vazbu pomocného výrazu k odpovídajícímu slovu náznaku;

b) písmeno nebo skupina písmen odpovídající číslu zapsanému řím­skými číslicemi (např. LVI, DC);

c) celé číslo zapsané arabskými číslicemi 1 a 0; číslice „1“ se čte jako písmeno „l“, „0“ jako „o“ a případné znaménko „-“ jako „minus“ nebo „méně“ (např. vaky [-10. vaky] - minu Slováky).

Výběr nejužívanějších výrazů: D, DI, DL, druhý, entý, I, ID, IL, IM, L, LI, lo (10), M, MI, MID, MIL, nultý, osmistý, osmý, pátý, půltý, stopátý, stotřetí, stá, tisící, třetí

Příklady: krabice - k Rabí cesta;  troník – tis i citroník; pat – patenty; pot řemesla – potřeme Slavii; lad – mdlí vládci; višně Ota jí - Diviš něco tají; má kuli máku listy * řeč, kapr - stařečka prsty; pelechy, poval – Pelé chytře tipoval; lepá dál, obři zlí – stále padalo bříz listí

 

Zájmenovka

Pomocný výraz tvoří  takové libovolné zájmeno a v takovém tvaru, že s příslušným slovem náznaku vytvoří gramaticky správné spojení. Za gra­maticky správná jsou považována podmětná i předmětná spojení, a to i spojení využívající zosobnění, onikání, použití množného čísla místo jednotného a případné další, v českém jazyce přípustné, jazykové obraty.

Výběr nejužívanějších zájmen: cokoli, čí, já, má, málokterý, mě, mne, my, nic, on, ona, oni, ono, ony, se sebe, ta, tato, ten, tenhle, tento, ti, titíž, to, ty, vás, vy, zá­jmena používaná ve věnovánce a v příslovce, zájmena tá­zací používaná v dotazce apod.

Příklady: bál – balón; elipsa - táta želí psa; rastry – týrá strýc okolí; dok – hodokvas; školáčci – myš koláč cítí; příze mnicha - přízemní chata; růže léta – výr u Želetavy; drop u dláta je – jádro pudla tajemné; pícka typická; druh vydru honí * čin, kanár – tyčinka na rty; díry, nápisy – mědi­rytina Pisy; léta, rous – vylétají chrousti; tečny, konve, robě – výtečný výkon ve výrobě; teze, kuráž – máte zemák u ražniči * u ti­namy líska - kohouti na mýtině čilí skáčí * říčka - tvářička Jiříčka (VJ)

 

Věnovánka

Odrůdou zájmenovky je věnovánka, ve které pomocný výraz tvoří zá­jmeno ve 3. pádě, schopné vyjádřit věnování, příp. několik těchto zájmen spojených spojkou.

Výběr nejužívanějších zájmen: jemu, jí, jim, každému, komukoliv, ko­musi, mi, mně, mu, nám, něčemu, někomu, nikomu, si, sobě, ti, tomu, vám, všem apod.

Výběr nejužívanějších zájmen se spojkou: nám i vám, vám i sobě

Příklady: látka - mulatka; kára – karasi; máz, mima znám; strnad v ořeší je – mistr na dvoře šije; část území - čas tuze míjí; o středisku tu ostře diskutuji; cíle tisíciletí (cíle ti-síciletí) * skrumáže, lada - jiskru má žena mladá; straka, Zola – mistra kamizola; doby, kos – dobytí Kosti * les tichý - lest oběti chytí; stříbro žezla – mistři brože zlatí; mimové dva mimo ves obědvají * latí milá ti namlátí (VJ); na Dána dámu nadávám (VJ)

 

Přísvojka

Odrůdou zájmenovky je přísvojka, kde pomocný výraz tvoří zájmeno mající při­vlastňovací význam.

Výběr nejužívanějších zájmen: čís, čísi, jeho, její, jejich, má, mé, mí, moje, můj, náš, naše, naši, něčí, ničí, svá, své, sví, svoje, svůj, tvá, tvé, tví, tvoje, váš, vaše, vaši apod.

Příklady: lapání - malá paní; Přerov – pře rovnáš; římsa – svářím sama; terasy nové – metéra synové; pole tři – polena šetři; pár lad – (pár mých lad) - parmy chlad; líčka maličká; Odra ve­liká - od rána ševelí Kama * řeka, rada - tváře kamaráda; milu, stráž – miluje host ražniči; lak, osada – našla kosa dáma; vana, husa – je jíva na svahu sama; dobráci, lada – tvíd obrací malá dáma; Metuje, Lena – máme tu jelena * meta racka - máme taje Horácka

 

Barvínek

Pomocný výraz tvoří přívlastek nebo příslovečné určení značící pouze a jedno­značně zbarvení, sklad a soulad či nesoulad ba­rev (modrobílý, stra­katý, duhový), barevný odstín (namodralý), jas (tmavý) nebo kombinaci těchto možností (jak uhel černý).

Výběr nejužívanějších výrazů: azurový, bílý, bledý, bordó, černý, čer­vený, doběla, do modra, ecru, ekry, khaki, lila, modravý, modrý, modře, nabílo, nachový, na­modro, našedo, okrový, pestrý, platinový, plavý, re­zavý, rudý, rumělkový, rusý, si­navě, siný, sivě, sivý, snědý, světlý, še­davě, šedivě, šedivý, šedý, tmavý, v azuru, ve zlatě, vínový, v šedi, vy­rudlý, zardělý, zelený, zlatistý, zlatý, žíhaný, žlutý apod.

Příklady: rybíz – rybí zrůdy; nůše – plá Venuše; malba – (jasná šedá) - já snaše dám alba; škatulka - naše divoška tu lká; Ob na mapě je - obr u dynama pěje; s upíry zelí – (s upíry sivými zelí) - sup i rysi vymi­zeli;  poupě po Úpě plave; skýva naše dlasky vábila * kos, sok - Kost má vysoko krovy; pole, saky – (pole sivá, bílé saky) - polesí vábí lesáky; pře, bek oněmí – (pře plavá, lila bek oněmí) - přeplavali Labe koně mí; máta, dílo – matadoru mělko vadilo * Krok s kápí - k rokli láska pílila

 

Tvarovka

Pomocný výraz tvoří slovo či slovní spojení  vyjadřující ráz povrchu nebo tvar.

Výběr nejužívanějších výrazů: dutý, hladký, hranatý, krabatý, křivý, ku­želovitý, kvádrový, nízký, oblý, oválný, plochý, rovný, šišatý, tenký, úzký, úžený, vrásčitý, vypouklý, vysoký, zakřivený apod.

Příklady: lep – lepší šaty; hádanka - kraba tahá Dánka; káča – oblaka čarovná; tří dam těla – tří (dam otylých těla) - třída motýly chtěla * Una, díže - unáší šat Adiže; mez, má rada – mé zelí psovi Tamara dá; pa­nama mistra, Varna – pána mámí Strakonic ka­várna

 

Hádanky s kombinacemi tvaroslovných a kompozičních změn

Rozměrka

Náznak obsahuje podstatné jméno, které obmění svůj věcný význam způ­sobem, jež znamená změnu rozměru, a to při zachování existující grama­tické vazby.

Změna rozměru se provádí zejména těmito způsoby:

a) odvozením slov zdrobnělých nebo zveličelých pomocí zvláštních pří­pon pro zdrobnění nebo zvětšení (muž - mužík, chlap - chlapisko, kluk - klouček, most - můstek); změna rozměru může být provedena i převede­ním zdrobnělých nebo zve­ličelých slov do základního tvaru;

b) pomocí slovotvorných předpon (makro-, vele-, mini-, polo-  apod.);

c) připojením pomocného výrazu, jehož základem je přídavné jméno a který má význam udání rozměru (malý, tuze velký, obrovský, poloviční apod.);

d) připojením pomocného výrazu, jehož základem je podstatné jméno a který na­značuje změnu rozměru předmětu rozdělením na části (kus, polo­vina, část, díl apod.);

e) připojením číslovky neurčité (málo, mnoho) nebo podstatného jména či příslovce ji nahrazujícího (hodně, hromada) k podstatnému jménu, při­čemž lze použít i sou­sloví; (např. „dříví - málo dříví, velmi málo dříví“);

f) libovolnou kombinací a) až e);

g) použitím běžně užívaného rčení jako přirovnání vyjadřujícího rozměr a dávají­cího smysl ([oběd] jako nic, [hlad] jako Brno).

Příklady: Strakonice – ministra koníčky; živina - mámu tíží vina; píst u páky mi kropí stupačky (mikropíst u páčky) * lana, šelmy - pikola našel míčky; suma, pila – terasu máma kropila * vozka z Ilavy nanovo zkazí lávky (nanovozka z Ilávky)

 

Zdrobnělka

Odrůdou rozměrky je zdrobnělka, je-li změna rozměru značící zdrobnění prová­děna  podle bodů a), c) a je­jich kombinací, popřípadě g).

Příklady: vichr - víc hříček; lasa – lasička; plán revíru - plane krev Irů; nos Lucipera – nosí kluci perka; dílo u pák – díl koupaček; prostá roucha pro starouška; náš pekáč na špekáček * Dalimil, cikáni - dali mi lekci kanci; seno, rej – sen Korejek; laso, úhoř, rasa – láskou hoří kráska * strýc autora ministry čeká u Turka (ministrýček autůrka) * úl - úlek u léček (VJ)

 

Menšenka

Odrůdou rozměrky je menšenka, je-li změna rozměru značící zmenšení prováděna podle bodů b), d) a e) a jejich kombinací.

Příklady: olej - často leje; knížky – kníže kmen šidil; kaliny – k úskalí nos miny; sto výzev - stavy ze Vsetína; plá matička – pláč astmatičky; mech po lomech; oheň tenora často hněte Nora * vény, piana – venku spí andílek; babyky, lučiny, uši - báby klučinu šidily; potěcha samá, ořeší – po lopotě chasa má často řeší; zář, latě za řekou se klátí

 

Množenka

V náznaku se provede ve vhodném slově, případně ve vazbě na ně, změna značící jeho (jejich) změnu množství. Stačí i převést slovo do množného čísla. Lze použít i principu shlukovky.

Příklady: bečka – libeček; hrdlo - hrdé lvice; rejnok - rej noci; rap – stará pustovka; druh laně – bili Ondru huláni; Mata Hari – má tah aristokrat; mág má gusto; van obá­vaný; můj bílý sak - med vábí lesáky; došek – stádo škube zde setí; milý choť mi li­chotí; šestice hostí píše s tichostí; pro rapa stáje prostora pustá je * moto, kukaň – moták u káně; hůl, lopata - páter oholil opaty; marabu, lama – soumara bil Vlám; pusa, led, jek, lícha – stopu sleduje kulich; ropa, rameno – Staropramen; dunivá rána – Stodu nivy chráním; kala, den – bika ladní; úpatí, raník, háv – stoupá tiše strání kus­tod váhavý

 

Druhovka

Odrůdou množenky je druhovka, kde se připojují pouze číslovky dru­hové.

Výběr nejužívanějších číslovek: čtvero, čtverý, desatero, desaterý, deva­tero, deva­terý, dvojí, obé, oboje, obojí, osmero, osmerý, patero, paterý, sedmero, sedmerý, stero, sterý, šestero, šesterý, tisícero, tisícerý, troje, trojí apod.

Příklady: chody - o bojích ódy; kry – kryt roje; obrů klamy – obruč tvé reklamy; káva bílá čtve­ráka vábila * vesel kus, lání - veselku strojila Niobé

 

Mocněnka

Odrůdou množenky je mocněnka, kde se používá pouze operace moc­nění.

Příklady: šití – napíši ti; pávice – napětí stoupá více; má mez - máme znát říše stíny; tvá řepa - tváře pána se dmou * Odra, litřík - od rána pili tři knapi

 

 

Použité prameny

* Směrnice pro tvorbu českých slovních hádanek; vydal v roce 1973 SČHAK jako svou interní publikaci

* Příručka pro autory a porotce českých slovních hádanek; vydal v roce 1975 SČHAK jako svou interní publikaci

* Stanislav Mimra: Učte se luštit hádanky; vydal v roce 1976 SČHAK jako svůj výroční tisk za roky 1975-1975

* Jiří Sehnal: První kroky do hádanky; vydal v roce 1983 Ústřední kul­turní dům železničářů jako interní publikaci kroužku Staré hnízdo

* České slovní hádanky (směrnice); vydal v roce 1984 SČHAK jako svůj výroční tisk za roky 1983-1984

* Jiří Teska: Jak se řeší hádanky; Křížovka a hádanka 1994 – 1997

* Směrnice pro české slovní hádanky 2005; viz www.e-rebus.cz