Ing. Vladimír Jemelík, CSc. patří k nejvýznamnějším a nejrespektovanějším osobnostem Českého svazu hádankářů a křížovkářů (ČSHAK nebo svaz), a to nejen v současnosti, ale v celé jeho dosavadní historii. Je členem brněnského hádankářského a křížovkářského spolku Kabrňáci. Křížovky a hádanky patří k jeho koníčkům již od dětství. Ve dvanácti letech se stal členem tehdejšího Svazu českých hádankářů a křížovkářů (dnes ČSHAK). Mnoho let se aktivně podílí na svazovém dění a v roce 2010 byl zvolen předsedou ČSHAK. V této funkci, v níž plně osvědčil své manažerské schopnosti, setrvává dodnes. Za dlouholetou aktivní práci v rámci svazu byl v roce 2016 vyznamenán Zlatým otazníkem, je členem Klubu všestranných.
Vladimír se narodil 27. července 1956 v Hranicích na Moravě. Vyrůstal na záhorské samotě mezi Dolními a Horními Nětčicemi v rodině soukromého zemědělce ve skromným podmínkách. V době jeho školních let vykonávali doma polní práce a sklizeň úrody ručně, užívali kravský potah, neměli televizor ani jiné vymoženosti té doby. Do školy chodil do sousedních obcí pěšky, v zimě často na lyžích, protože jinak se to ani nedalo. Tehdy bývalo tolik sněhu, že s kamarády jako kluci jezdili na lyžích ze střechy jejich zasněžené stodoly. ZDŠ Soběchleby reprezentoval úspěšně na různých olympiádách, může se chlubit odznakem Vítěz matematické olympiády. K zemědělství ho to netáhlo. Tatínek mu říkával: „Valachu, ty nemáš vztah k půdě.“ A měl pravdu. Vladimír byl studijní typ, hodně četl, od mládí měl organizátorské sklony, vedl partu kluků, se kterými si vybudovali klubovnu ve starém plevníku. Pro ně chystal hry, psal kroniku, připravoval náplň pro volný čas. Chtěl se stát novinářem nebo učitelem. Na základní škole vydával časopis Volšoveček, na střední Čtení pod lavicí. Prospěchově patřil mezi nejlepší žáky, kádrově to neměl jednoduché. Rodiče nevstoupili do JZD, v minulém režimu celou dobu soukromě hospodařili, byli věřící, takže se ani moc nepočítalo s tím, že by byl přijat na Střední ekonomickou školu v Přerově, ale díky prospěchu se to podařilo. Jeho třídní učitel ho během studia řádně deptal, po letech mu sice poslal omluvný dopis, ale „pomohl“ mu k tomu, že na studium na vysoké škole neměl nárok. Během studia na střední škole organizoval v rodné vesnici volnočasové aktivity pro mládež, hrál fotbal, nohejbal, lyžoval, k tenisu se dostal až v Brně.
Po maturitě nastoupil do TOS Lipník nad Bečvou, kde kvůli svému kádrovému posudku nezamířil do kanceláře, ale na dílnu ke čtyřvřetenové vrtačce. Jako syn z nepřizpůsobivé rodiny byl povolán do základní vojenské služby do Horažďovic k bigošům, nepříliš váženým pěšákům, řekněme, že ve vojenské hierarchii byli o příčku výše než pétépáci. Vyfasoval kanady menší velikosti a hned při první ranní rozcvičce v nich si poranil palec u nohy. Z vyprávění Vladimíra jsem vyrozuměl, že tento moment řadí k těm přelomovým ve svém životě. Dostal se na ošetřovnu a shodou šťastných okolností byl během pár dní převelen jako marod do poddůstojnické školy v Kladně, kde postrádali jednoho vojáka znalého angličtiny. Po půl roce výcviku pro radiový odposlech byl jako svobodník převelen na Šumavu do lesů asi 14 kilometrů od Bělé nad Radbuzou, aby tam odposlouchával americké vojáky na německém území. Vojenské prostředí dost podobné jak v Černých baronech. V roce 1978 podepsala československá vláda s Libyí kontrakt na dodávku zbraní a potřebovala sehnat techniky do neznámého afrického pouštního prostředí. Nakonec byli v nouzi získáváni mezi vojáky základní služby za nabídku vysokých mezd, odpuštění zbytku vojny a doživotního osvobození od vojenské služby. A tak nabídku dostal i Vladimír a vycestoval do Libye jako instruktor tlumočník a toto delší než roční angažmá mu doslova změnilo profesní život.
Do TOS Lipník nad Bečvou se vrátil po zaměstnání na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Ačkoli na jeho rodinném „třídně nepřátelském“ zázemí se nic nezměnilo, tak tentýž kádrovák, který ho jako neuvědomělého občana poslal po maturitě k mašině, nyní ho vítal jako perspektivního úředníka s tím, že „na sobě hodně zapracoval“. Nastoupil do útvaru plánování, zaměstnavatel mu nabídl stabilizační byt a umožnil mu studovat při zaměstnání Vysoké učení technické v Brně, obor ekonomika a řízení průmyslu. S Věrou se znali už několik let, vzali se, když ještě chodila na stejnou ekonomickou školu jako on a na její třídní schůzky chodil Vladimír ke kantorům, kteří učili i jeho. Pracoval v plánování, tak si to pěkně naplánovali tak, že rodina se rozroste po maturitě o prázdninách. Nevyšlo to, narodila se jim o dva měsíce dřív dvojčata Veronika a Martina a maturitní tablo, na kterém měla Věra ve výloze obuvi na náměstí v Přerově u své fotografie dva dudlíky, muselo být na pokyn ředitele školy odstraněno s tím, že Jemelíkovi dělají své alma mater ostudu. Ve 25 letech se stal vedoucím útvaru plánování. Tamní ředitel v něm viděl dobrého ekonoma a manažera a vzal si ho s sebou coby třicetiletého inženýra do TOS Olomouc jako ekonomického ředitele. Po jeho odchodu se tam Vladimír odmítl účastnit voleb na post generálního ředitele, ve kterých měl na přání okresního stranického aparátu prohrát, a protože mu okresní tajemník sdělil, že v Olomouci tímto s kariérou skončil, nabídl své služby v roce 1989 generálnímu řediteli TOS Kuřim. Tam se po revoluci stal předsedou představenstva akciové společnosti, ekonomickým ředitelem a ředitelem podnikové banky. V tu dobu zaměstnával podnik spolu s pobočnými závody kolem 6 tisíc zaměstnanců a byl špičkovým strojírenským výrobcem. Vladimír dokončil vědeckou aspiranturu a stal se kandidátem věd. Vladimírovo ekonomické řízení TOS Kuřim se stalo vzorem pro ostatní průmyslové podniky, během něj vydal publikaci Podnikové obligace a řadu návodů pro efektivní řízení podniku. Po revoluci doba skýtala nové podnikatelské možnosti a Vladimír se jich plně chopil. Odmítl nabídku politické dráhy a stál u základů několika nových firem, investičních fondů, investiční společnosti, zdravotní pojišťovny, cestovní kanceláře a soukromého zdravotního zařízení. Byl místopředsedou Unie investičních fondů, členem Hospodářské komory Brno. Byl prokuristou Moravskoslezského investičního fondu, ředitelem investiční společnosti Emissfin, generálním ředitelem investiční společnosti COOP Invest, externím pracovníkem Podnikatelské fakulty VUT Brno, kde přednášel a splnil se mu dětský sen o učitelském povolání, byl předsedou nebo členem představenstva významných firem, jako např. Agrostroj Prostějov, Brněnské veletrhy a výstavy, ŽĎAS Žďár nad Sázavou. Od roku 2002 se věnuje převážně vlastnímu podnikání jako ekonomický a daňový poradce a v oblasti nákupu, prodeje a správy nemovitostí a reprografie. S rodinnou firmou GEHER spoluinvestoval bytovou výstavbu v Brně, s rodinnou firmou bp služby působí ve Valašském Meziříčí, Valašsko propaguje i ve svých křížovkách.
K luštění křížovek a hádanek se Vladimír dostal v deseti letech díky příloze Zemědělských novin Náš domov. Jako dvanáctiletý začal odebírat Hádanku a křížovku a stal se členem SČHAK. Celé hodiny sedával po večerech nad křížovkami a taji, maminka mu říkala, že si pokazí oči a měla pravdu. Na vojně v Kladně luštil s několika nadšenci v kroužku, který tehdy vedl Kladeňák př. Bumbálek. Po svatbě přivedl manželku Věru k luštění také, ale záhy rodinné a pracovní povinnosti zapříčinily jeho patnáctiletou pauzu. Až po přestěhování z Lipníku nad Bečvou do Brna ke konci devadesátých let se mu dostal do rukou časopis Luští celá rodina a začala jeho druhá etapa v našem společném koníčku. Na schůzku kroužku Kabrňáci přišel poprvé v roce 1998 a jeho členem je dodnes. Do tvorby a luštění se poté pustil tak vehementně, že za dva roky získal tolik kvalifikačních bodů, kolik někteří za celý život, a kvalifikační komise uvažovala o změně systému přidělování kvalifikačních bodů. Tak třeba v roce 2001 vyhrál tři prestižní soutěže, Nolčovu křížovkářskou maturitu, hádankářskou Bystřinu a Zlatou sfingu – soutěž v řešení logických úloh. Kromě toho ten rok zvítězil v soutěži O mistra přesmyček, v Louskárně, v křížovkářských soutěžích O Pohár vydavatelství KIRA, Kros cupu, v KKS a postoupil ze skupin ČKL a ČHL. Navíc byl v Brně kapitánem stříbrné české reprezentace na 10. hádankářském mistrovství světa v řešení logických úloh. Prakticky za sedm let autoření a luštění zkompletoval svou sbírku mistrovských tříd a v roce 2006 se stal historicky prvním držitelem všech šesti mistrovských tříd v řešení a tvorbě křížovek, hádanek a logických úloh udělovaných ČSHAK.
Tvorba a řešení křížovek, českých slovních hádanek a logických úloh Vladimírovi přináší dlouhodobě radost a dobrou zábavu. Zúčastnil se jako řešitel řady domácích klání, zejména jako člen družstva Kabrňáků na mistrovstvích České republiky kroužků v řešení křížovek a hádanek. S tímto družstvem získal v letech 2009 až 2024 6 titulů mistrů a 9 titulů vicemistrů ČR v řešení křížovek, a také 5 titulů mistrů a 6 titulů vicemistrů ČR v řešení hádanek. V řešení hádanek a logických úloh vyhrál několik přeborů GP. Od roku 2025 mu problémy se zrakem nedovolí se těchto vrcholných řešitelských soutěží účastnit. Nicméně nadále působí na některých přeborech jako vedoucí soutěží a autor.
Vladimírovou doménou jsou však korespondenční soutěže. Jako řešitel i autor nejprestižnějších křížovkářských a hádankářských soutěží ČSHAK prokazuje Vladimír Jemelík již řadu let své dominantní postavení. Od roku 2006 se stal 17krát vítězem nejvyšší skupiny A České křížovkářské ligy (ČKL), z toho dvakrát má po sedmi vítězstvích za sebou. Dvakrát byl druhý a jednou třetí. Takový výsledek doposud žádný jiný účastník ČKL nedosáhl. V další prestižní soutěži Nolčově křížovkářské maturitě (NKM) se patnáctkrát umístil na 1. místě. Je ústřední postavou kroužku Kabrňáci při řešení (ale i tvorbě) křížovek Mezikroužkové luštitelské soutěže křížovkářů (MLSK). Díky němu zaznamenali Kabrňáci od roku 2010 celkem 12 vítězství v této soutěži. V České hádankářské lize (ČHL) svých 21 účastí proměnil ve 12 vítězství, z toho letos vyhrál podesáté v řadě za sebou. V kombinované soutěži Lázeňské oříšky mnohokrát zvítězil ve všech třech kategoriích v jednom ročníku.
Specifické postavení zaujímá Vladimír v oblasti tvorby křížovek, zvláště pak figurálních křížovek pro vrcholné svazové soutěže. Sám říká, že křížovku přestal vnímat pouze jako dílo slovesné, ale vnímá ho i jako dílo výtvarné. K jeho ikonickým figurálkám patří Kublajchán, který byl představen i v televizi, a jeho Dřevorubec byl zařazen agenturou Dobrý den do Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Jde o křížovkové ztvárnění dřevorubce dle suprematického obrazu malíře Kazimira Maleviče Dřevorubec, které bylo předloženo k řešení v rámci MLSK v roce 2007. V žádné ze 76 křížovek tohoto křížovkového celku nebylo užito rozdělovacích linek, jedna z dílčích křížovek toho celku má dokonce úctyhodnou průměrnou délku výrazů 8,75.
V roce 2009 dospěl k nápadu inspirovanému Nolčovou křížovkářskou maturitou a založil Jemelíkovu luštitelskou akademii (JLA), která je kombinovanou soutěží v řešení křížovek, hádanek a logických úloh. Do této soutěže vytvořil přes 70 křížovek, 700 hádanek a 100 logických úloh. Je mecenášem této soutěže a organizátorem recesistických promocí JLA.
Významné postavení zaujímá Vladimír Jemelík v oblasti křížovkářské a hádankářské teorie. Je platným členem Odborné křížovkářské komise (OKK) při ČSHAK, kde významně přispěl svými názory při tvorbě křížovkářských směrnic a dalších dokumentů. V současné době se podílí na přípravě směrnic hádankářských. Jako předseda svazu je předsedou redakční rady časopisu Křížovka a hádanka, takže si svým způsobem plní i dětský novinářský sen.
Ačkoli by si mohl Vladimír jako úspěšný podnikatel užívat v důchodě života rentiéra, nadále nepolevuje v pracovní činnosti. Je společenský, pomáhat druhým je jeho přirozenou vlastností, každoročně už přes třicet let přispívá charitativním organizacím a potřebným. Baví ho sport a cestování, s Věrou jezdí fandit českým sportovcům na ME, MS a OH, s rodinou navštívil okolo 50 zemí světa. Nejvíce oblíbené mají Kanárské ostrovy, kde prožili v součtu už více jak dva roky. Ale největší jeho zálibou jsou křížovky a hádanky.
Obdivuhodné řešitelské, autorské a organizační aktivity Vladimíra Jemelíka činí ze současného předsedy svazu nezapomenutelnou osobnost napříč celou historií hádankářského hnutí.
Zdeněk Chromý